Řeč lékaře Eryximacha
Eryximachos řekl (Ei0pei=n dh\
to\n E0ruci/maxon): Domnívám se (Dokei=
toi/nun moi), že je nutné (a0nagkai=on
ei]nai), když se Pausanias krásně pustil do řeči (e0peidh\ Pausani/aj o9rmh/saj e0pi\ to\n lo/gon kalw~j), nedostatečně
ji skončil (ou0x i9kanw~j a0pete/lese), je
třeba (dei=n), abych se
pokusil dát řeči zakončení (dei=n e0me\
peira=sqai te/loj e0piqei=nai tw~| lo/gw|). Že je totiž Erós dvojí (to\ me\n ga\r diplou=n ei]nai to\n E1rwta), to to
se mi zdá (dokei= moi), rozlišil
krásně (kalw~j diele/sqai); že ale
není pouze (o3ti de\ ou0 mo/non e0sti/n) v
duších lidí (e0pi\ tai=j yuxai=j tw~n a0nqrw&pwn) ve
vztahu ke krasavcům (pro\j tou\j kalou\j), ale i
ve vztahu k mnoha jiným věcem (a0lla\ kai\ pro\j
a1lla polla/) a ve všech věcech jiných (kai\ e0n toi=j a1lloij), i v tělech všech živočichů (toi=j te sw&masi tw~n pa/ntwn zw&|wn) a ve
všech věcech v zemi rostoucích (kai\ toi=j e0n
th=| gh=| fuome/noij), a abych tak řekl (kai\ w(j e1poj ei0pei=n), ve všech jsoucích (e0n pa=si toi=j ou]si), zdá se mi
vidět z lékařství (kaqewrake/nai moi
dokw~ e0k th=j i0atrikh+=j), té naší vědecké disciplíny (th=j h9mete/raj te/xnhj), jak je velký
(w(j me/gaj) a obdivuhodný (kai\ qaumasto/j), a jak se na všechno tento bůh
zaměřuje (kai\ e0pi\ pa=n o9 qeo\j tei/nei), i na lidské
(kai\ kat‘ a0nqrw&pina), i na božské
věci (kai\ kata\ ta\ qei=a pra/gmata).
A začnu (a1rcomai de/) svou řeč lékařskou vědou (a0po\ th=j i0atrikh=j le/gwn), abychom vzdali poctu (i3na kai\ presbeu/wmen) této vědecké disciplíně (th\n te/xnhn). Tělesná přirozenost (h9 ga\r fu/sij tw~n swma/twn) má tohoto dvojího Eróta (to\n diplou=n E1rwta tou=ton e1xei); zdraví těla (to\ ga\r u9gie\j tou= sw&matoj) a nemoc (kai\ to\ nosou=n), jak je známo (o9mologoume/nwj), jsou věci různé a nepodobné (e9tero/n te kai\ a0no/moio/n e0sti), a co je nepodobné (to\ de\ a0no/moion) touží po věcech nepodobných (a0nomoi/wn e0piqumei=) a nepodobné věci miluje (kai\ e0ra=|). Jiný je Erós zdravého (a1lloj me\n ou]n o9 e0pi\ tw~| u9gieinw~| e1rwj), jiný nemocného (a1lloj o9 e0pi\ tw~| nosw&dei). Je (e1stin dh/), jak právě řekl Pausanias (w#sper a1rti Pausani/aj e1legen), krásné vyhovět lidem dobrým (toi=j me\n kaloi=j kalo\n xari/zesqai tw~n a0nqrw&pwn), ale těm nezřízeným ošklivé (toi=j d‘ a0kola/stoij ai0sxro/n); tak i v tělech samých (ou3tw kai\ e0n au0toi=j toi=j sw&masin), těm dobrým a zdravým stránkám každého těla (toi=j me\n a0gaqoi=j e9ka/stou tou= sw&matoj kai\ u9gieinoi=j) je krásné vyhovět (kalo\n xari/zesqai) a potřebné (kai\ dei=), a to nazýváme lékařským (kai\ tou=to/ e0stin w~| o1noma to\ i0atriko/n), kdežto těm špatným (toi=j de\ kakoi=j) a nemocným (kai\ nosw&desin) je ošklivé vyhovět (ai0sxro/n te), a je třeba jim nevyhovět (kai\ dei= a0xaristei=n), má-li se někdo stát lékařem (ei0 me/llei tij texniko\j ei]nai). Lékařství totiž je (e1sti ga\r i0atrikh/), řečeno co do toho hlavního (w(j e0n kefalai/w| ei0pei=n), věda (e0pisth/mh) o tělesných žádostech (tw~n tou= sw&matoj e0rwtikw&n) vztahujících se k naplnění (pro\j plhsmonh/n) a vyprázdnění (kai\ ke/nwsin), a ten, kdo v těchto rozpozná (kai\ o9 diagignw&skwn e0n tou/toij) krásného a ošklivého Eróta (to\n kalo/n te kai\ ai0sxro\n e1rwta), ten je nejlepším lékařem (ou[to/j e0stin o9 i0atrikw&tatoj), a ten, kdo působí proměnění (kai\ o9 metaba/llein poiw~n), takže namísto jednoho Eróta (w#ste a0nti\ tou= e9te/rou e1rwtoj) získávají druhého (to\n e3teron kta=sqai), a těm, kteří Eróta nemají (kai\ oi[j mh\ e1nestin e1rwj) a je třeba ho dostat (dei= d‘ e0ggene/sqai), dokáže ho vyvolat (e0pista/menoj e0mpoih/sai), nebo stávajícího odstranit (kai\ e0no/nta e0celei=n), takový by byl dobrým odborníkem (a0gaqo\j a2n ei1h dhmiourgo/j). Je totiž potřebí prvky, které jsou si v těle nejnepřátelštější (dei= ga\r dh\ ta\ e1xqista o1nta e0n tw~| sw&mati), dokázat spřátelit (fi/la oi[o/n t‘ ei]nai poiei=n), aby se milovaly navzájem (kai\ e0ra=n a0llh/lwn). Nejnepřátelštější jsou (e1sti de\ e1xqista) ty nejopačnější (ta\ e0nantiw&tata), studené (yuxro/n) horkému (qermw&|), hořké (pikro/n) sladkému (glukei=), suché (chro/n) vlhkému (u9grw~|), všechny takové věci (pa/nta ta\ toiau=ta). Těmto dokázal vtisknout Eróta (tou/toij e0pisthqei\j e1rwta e0mpoih=sai) a soulad (kai\ o9mo/noian) náš předek Asklépios (o9 h9me/teroj pro/gonoj A0sklhpio/j), jak říkají tito zde básníci (w#j fasin oi3de oi9 poihtai/) [na okraj svého Oxfordského vydání jsem si před nějakými jedenačtyřiceti lety poznamenal: deiktikw~j, quod Agatho et Aristophanes opulis intersunt, ‚s poukazem, protože Agathon a Aristofanes jsou před očima‘. Datum vím dost přesně, protože po příjezdu do Oxfordu, v letech 1980-1982 jsem Platona četl ve Stallbaumově latinsky komentovaném vydání], a já tomu věřím (kai\ e0gw_ pei/qomai), a tak sestavil (sune/sthsen) naši vědeckou disciplínu (th\n h9mete/ran te/xnhn).
No comments:
Post a Comment