Aristofanova řeč
A vskutku (Kai\ mh/n),
Eryximache (W} E0ruci/maxe), zamýšlím
mluvit nějak úplně jinak (a1llh| ge/ ph e0n
nw~| e1xw le/gein), než jak jste ty a Pausanias mluvili (h2 h[| su/ te kai\ Pausani/aj ei0pe/thn). Mně
se zdá, že lidé vůbec nevidí moc Eróta (e0moi\ ga\r
dokou=sin a1nqrwpoi panta/pasi th\n tou= e1rwtoj du/namin ou0k h0|sqh=sqai). Kdyby
ji nahlédli (e0pei\ ai0sqano/menoi/ ge),
postavili by mu ty největší svatyně (me/gist‘ a2n au0tou= i9era\
kataskeua/sai) a oltáře (kai\ bwmou/j), dělali
by mu největší oběti (kai\ qusi/aj a2n poiei=n
megi/staj), ne jako teď (ou=x w#sper
nu=n), když se nic takového neděje (tou/twn ou0de\n
gi/gnetai), co se jeho týká (peri\ au0to/n), ačkoliv je ze všeho nejvíc potřebné, aby se to dělo (de/on pa/ntwn ma/lista gi/gnesqai). Protože z
bohů lidi nejvíce miluje (e1sti ga\r qew~n
filanqrwpo/tatoj), jsa spojencem lidí (e0pi/kouro/j te w@n tw~n a0nqrw&pwn) a lékařem těch
věcí (kai\ i0atro\j tou/twn), jejichž
vyléčení (w{n i0aqe/ntwn) by lidskému
rodu bylo největší blažeností (megi/sth
eu0daimoni/a a2n tw~| a0nqrwpei/w| ge/nei ei1h). Já se vám
pokusím objasnit jeho moc (e0gw_ ou]n
peira/somai u9mi=n ei0shgh/sasqai th\n du/namin au0tou=), vy budete
učiteli těch ostatních věcí (u9mei=j de\ tw~n
a1llwn dida/skaloi e1sesqe). Nejprve musíte poznat (dei= de\ prw~ton u9ma=j maqei=n) lidskou
přirozenost (th\n a0nqrwpi/nhn fu/sin), a co
se jí stalo (kai\ ta\ paqh/mata au0th=j). Naše
původní přirozenost (h9 ga\r pa/lai h9mw~n fu/sij) nebyla
taková (ou0x au9th\ h]n), jaká je nyní
(h3per nu=n), ale jiná (a0ll‘ a0lloi/a). Nejprve totiž byly tři lidské rody (prw&ton me\n ga\r tri/a h]n ta\ ge/nh ta\ tw~n a0nqrw&pwn), ne dva jako
nyní (ou0x w#sper nu=n du/o), mužský a
ženský (a1rren kai\ qh=lu), ale
byl tu navíc třetí rod z těchto obou (a0lla\ kai\ tri/ton prosh=n koino\n o2n a0mfote/rwn tou/twn), jehož
jméno zůstalo (ou[ nu=n o1noma loipo/n), sám
však zanikl (au0to\ de\ h0fa/nisqai).
Mužsko-ženský totiž tehdy byl rod jak co do formy (a0ndro/gunon ga\r e4n me\n to/te h]n kai\ ei]doj), tak i jména (kai\ o1noma), společný z těchto obou (e0c a0mfote/rwn koino/n), mužského a ženského
(tou= te a1rrenoj kai\ qh/leoj); ten
nyní neexistuje (nu=n de\ ou0k e1stin), jen
jméno zůstalo jako urážka (a0ll‘ h2 e0n o0nei/dei o1noma
kei/menon).
Dále pak (e1peita), celé
tělo každého člověka bylo tvaru kulatého (o3lon h]n e9ka/stou tou= a0nqrw&pou ei]doj stroggu/lon), záda (nw~ton) a boky (kai\ pleura/j) kolem dokola (ku/klw| e1xon), mělo
čtyři ruce (xei=raj de\ te/ttaraj ei1xe), a
nohy stejného počtu jako ruce (kai\ ske/lh ta\ i1sa
tai=j xersi/n), a dvě tváře (kai\ pro/swpa
du/o) na kulatém krku (e0p‘ au0xe/ni kukloterei=), ve
všem si podobné (o3moia pa/nth|), hlavu jednu
s těma tvářema jedna oproti druhé (kefalh\n d‘ e0p‘ a0mfote/roij toi=j
prosw&poij e0nanti/oij keime/noij mi/an), a čtyři uši (kai\ w}ta te/ttara), a dvojí přirození (kai\ ai0doi=a du/o), a vše ostatní (kai\ ta]lla pa/nta), jak si lze na základě těchto
představit (w(j a0po\ tou/twn a1n tij ei0ka/seien). Kráčel
i vzpřímeně (e0poreu/eto de\ kai\ o0rqo/n), tak jako
nyní (w#sper nu=n), kterýmkoli směrem chtěl (o9pote/rwse boulhqei/h), a když se dal
do rychlého běhu (kai\ o9po/te taxu\ o9rmh/seien
qei=n), jako ti, co dělají kozelce (w#sper oi9 kubistw~ntej), a s rovnými
končetinami se nesouce kruhem (kai\ ei0j o0rqo\n
ta\ ske/lh perifero/menoi) metají kozelce kolem dokola (kubistw~si ku/klw|), osmi končetinami tehdy
jsoucími se odrážejíce (o0ktw_ to/te ou]si
toi=j me/lesin a0pereido/menoi), rychle se nesli kruhem (taxu\ e0fe/ronto ku/klw|).
Důvod pro to, že byly lidské rody tři (h]n de\ dia\ tau=ta tri/a ta\ ge/nh), a takové (kai\ toiau=ta), byl ten, že mužský rod se na počátku
zrodil ze slunce (o3ti to\ me\n a1rren h]n tou=
h9li/ou th\n a0rxh\n e1kgonon), ženský rod ze země (to\ de\ qh=lu th=j gh=j), rod podílející
se na obojím (to\ de\ a0mfote/rwn mete/xon) se
zrodil z měsíce (th=j selh/nhj),
protože měsíc se též podílí na obou (o3ti kai\ h9
selh/nh a0mfote/rwn mete/xei). Kulaté byly ty rody samy (periferh\ de\ dh\ h]n kai\ au0ta/) i jejich dráha
byla kruhová (kai\ h9 porei/a au0tw~n),
protože se podobaly svým rodičům (dia\ to\ toi=j
goneu=sin o3moia ei]nai).
Měli velkou sílu (h]n ou]n th\n
i0sxu\n deina/) a sebedůvěru (kai\ th\n
r9w&mhn), a měli velmi odvážné myšlenky (kai\ ta\ fronh/mata mega/la ei]xon), zamýšleli podniknout útok na
bohy (e0pexei/rhsan de\ toi=j qeoi=j), a co
říká Homér (kai\ o9 le/gei O3mhroj) o
Efialtovi a Ótysovi (peri\ E0fia/ltou te kai\ W!tou), se
říká o nich (peri\ e0kei/nwn le/getai), že se
pokusili vystoupit na nebesa (to\ ei0j to\n
ou0rano\n a0na/basin e0pixeirei=n poiei=n), aby na bohy zaútočili (w(j e0piqhsome/nwn toi=j qeoi=j). Zeus a
ostatní bohové uvažovali (o9 ou]n Zeuj kai\
oi9 a1lloi qeoi\ e0bouleu/onto), co je třeba, aby udělali (o3ti xrh\ au0tou\j poih=sai), a byli na
rozpacích (kai\ h0po/roun); ani je nemohli
zabít (ou1te ga\r o3pwj a0poktei/naien ei]xon), a
jako giganty (kai\ w#sper tou\j gi/gantaj), uhodiv
je blesky rod zničit (keraunw&santej to\ ge/noj a0fani/saien) – tím
by se připravili o pocty a svatyně, kterých se jim od lidí dostávalo (ai9 timai\ ga\r au0toi=j kai\ i9era\ ta\ para\ tw~n a1nqrw&pwn
h0fani/zeto) – ani je nemohli nechat svévolně řádit (ou1te o#pwj e0w&|en a0selgai/nein). Stěží
sice (Mo/gij dh/), Zeus, dostav
nápad (o9 Zeu\j e0nnoh/saj),
povídá (le/gei o#ti) ‚Myslím (Dokw~ moi), řekl (e1fh), že mám způsob (e1xein mhxanh/n), jak
udělat, aby lidi byli a přestali být nevázaní, protože budou slabší (w(j a2n ei]e/n te a1nqrwpoi kai\ pau/sainto th=j
a0kolasi/aj a0sqene/steroi geno/menoi). Já je nyní (nu=n me\n
ga\r au0tou/j), řekl (e1fh), každého
z nich rozseknu ve dví (diatemw~ di/xa e#kaston), a tak se
zároveň stanou slabší (kai\ a3ma me\n a0sqene/steroi
e1sontai), a zároveň nám budou užitečnější (a#ma de\ xrhsimw&teroi h9mi=n), protože jich
bude víc (dia\ to\ plei/ouj to\n a0riqmo\n
gegone/nai). A chodit budou vzpřímení na dvou nohách (kai\ badiou=ntai o0rqoi= e0pi\ duoi=n skeloi=n).
Jestliže se ukáže, že budou pokračovat ve své svévoli (e0a\n d‘ e1ti dokw~sin a0selgai/nein), a nebudou
chtít žít v klidu (kai\ mh\ 0qe/lwsin h9suxi/an a1gein), znovu
(pa/lin au]), řekl (e1fh), je rozseknu ve dví (temw~ di/xa), takže se budou pohybovat na jedné noze (w#st‘ e0f‘ e9no\j poreu/sontai ske/louj), hopsajíce (a0skwlia/zontej).‘ Jak to řekl (tau=ta ei0pw&n), rozsekal lidi ve dví (e1temne tou\j a0nqrw&pouj di/xa), jako ti, co sekají
jablka (w#sper oi9 ta\ o1a te/mnontej), aby
je vyudili (kai\ me/llontej tarixeu/ein), nebo
jako ti (h2 w#sper oi9), co krájejí vejce
vlasy (ta\ w)|a\ tai=j qrici/n). A
kterého rozťal (o3ntina de\ te/moi),
přikázal Apolónovi (to\n A0po/llw e0ke/leuen), aby
tvář obrátil (to/ te pro/swpon metastre/fein) a
polovinu krku (kai\ to\ tou= au0xe/noj h9misu/) směrem k tomu rozetnutí (pro\j th\n tomh/n) – aby se pohledem na to
rozetnutí (i3na qew&menoj th\n au9tou= tmh/sin) člověk
stal umírněnější (kosmiw&teroj ei1h o9 a1nqrwpoj) – to ostatní
přikázal zahojit (kai\ ta]lla i0a=sqai e0ke/leuen). A ten
obrátil tvář (o9 de\ to/ te pro/swpon mete/strefe) a
stáhnuv (kai\ sune/lkwn) odevšad (pantaxo/qen) kůži (to\ de/rma) na břicho (e0pi\ th\n gaste/ra), nyní tak
nazývané (nu=n kalou/menon), jako stahovací
pytlíky (w#sper ta\ su/spasta balla/ntia), udělav
jeden otvor (e4n sto/ma poiw~n), svázal
uprostřed břicha (a0pe/dei kata\ me/shn th\n gaste/ra), čemu
lidi říkají pupík (o4 dh\ to\n o0mfalo\n kalou=si). I ty
ostatní vrásky (kai\ ta\j me\n a1llaj r9uti/daj), bylo jich mnoho
(ta\j polla=j), uhladil (e0cele/aine) a hruď skloubil (kai\ ta\ sth/qh dih/rqrou), majíce k tomu nějaký nástroj (e1xwn ti toiou=ton o1rganon), podobný tomu,
kterým obuvníci na kopytě uhlazují zvrásnění na kůžích (oi[on oi9 skutoto/moi peri\ to\n kala/poda
leai/nontej ta\j tw~n skutw~n r(uti/daj). Několik ale ponechal (o0li/gaj de\ kate/lipe), ty kolem
břicha samého (ta\j peri\ au0th\n th\n gaste/ra) a
pupku (kai\ to\n o0mfalo/n), aby to
byla připomínka (mnhmei=on ei]nai) toho dávného
utrpení (tou= palaiou= pa/qouj).
No comments:
Post a Comment