Agathon pokračuje a svou řeč ukončuje
O kráse tohoto boha (Peri\ me\n tou~ ka/llouj tou= qeou=) i toto stačí (kai\ tau=ta i9kana/), a ještě mnoho je vypuštěno (kai\ e1ti polla\ lei/petai). O morální výtečnosti
Eróta (peri\ de\ a0reth=j E1rwtoj) promluvme
v následujícím (meta\ tau=ta lekte/on). To
největší je (to\ me\n me/giston), že
Erós se ani nedopouští bezpráví (o3ti E1rwj ou1t‘ a0dikei=) a ani bezpráví
netrpí (ou1t‘ a0dikei=tai) ani od
boha (ou1te u9po\ qeou=) ani na bohu (ou1te qeo/n), ani od člověka (ou1te u9po\ a0nqrw&pou) ani na člověku (ou1te a1nqrwpon). Protože ani on sám netrpí násilím (ou1te ga\r au0to\j bi/a| pa/sxei), trpí-li něco (ei1 ti pa/sxei) – násilí se Eróta nedotýká (bi/a ga\r E1rwtoj ou0x a3ptetai), ani, jsa činný
násilí nečiní (ou1te poiw~n poiei=) – každý
ochotně Erótu napomáhá (pa=j ga\r e9kw_n
E1rwti pa=n u9phretei=), a co kdo komu ochotně odsouhlasí (o3 d‘ a2n e9kw_n e9ko/nti o9mologh/sh|), říkají (fasi\n) obce (po/lewj) králové (basilh=j), zákony
(no/moi), je spravedlivé (di/kaia ei]nai). Spolu se spravedlivostí (pro\j de\ th=| dikaiosu/nh|) má největší účast na sebeovládání (swfrosu/nhj plei/sthj mete/xei). Obecně se přece
uznává, že sebeovládání je (ei]nai ga\r
o9mologei=tai swfrosu/nh) ovládání rozkoší a tužeb (to\ kratei=n h9donw~n kai\ e0piqumiw~n), a
žádná z rozkoší není silnější než Erós (E1rwtoj de\ mhdemi/an h9donh\n krei/ttw ei]nai); jsou-li
slabší (ei0 de\ h3ttouj), jsou ovládané
Erótem (kratoi=nt a2n u9po\ E1rwtoj) zatímco
on nad nimi vládne (o9 de\ kratoi=); když
vládne rozkoším a tužbám (kratw~n de\ h9donw~n
kai\ e0piqumiw~n), Erós je mimořádně sebeovládající (o9 E1rwj diafero/ntwj a2n swfronoi=). A co se odvahy
týká (kai\ mh\n ei1j ge a0ndrei/an), Erótovi se ani
Arés [bůh války] nepostaví (E1rwti
ou0d’ A1rhj
a0nqi/statai). Arés
totiž nemá Eróta (ou0 ga\r e1xei E1rwta A1rhj), ale Erós
Aréta (a0ll‘ E1rwj A1rh) – je Afrodity
(A0frodi/thj), jak je známo (w(j lo/goj) – silnější
je kdo má (krei/ttwn de\ o9 e1xwn), než
koho má (tou= e0xome/nou); protože
vládne tomu nejodvážnějšímu (tou= d‘ a0ndreiota/tou tw~n a1llwn
kratw~n), je ze všech nejodvážnější (pa/ntwn a2n a0ndreio/tatoj ei1h).
O spravedlnosti (peri\ me\n
ou]n dikaiosu/nhj), a sebeovládání (kai\
swfrosu/nhj) a odvážnosti (kai\
a0ndrei/aj) tohoto boha (tou= qeou=) bylo
řečeno (ei1rhtai), zbývá
promluvit o jeho moudrosti (peri\ de\ sofi/aj
lei/petai); jak je to jen možné (o3son ou=n dunato/n), je třeba se pokusit nic nevynechat (peirate/on mh\ e0llei/pein). A
nejprve (kai\ prw~ton me/n), abych
i uvtil naše umění (i3n‘ au] kai\ e0gw_ th\n h9mete/ran
te/xnhn timh/sw), tak jako Eryximachos své (w#sper
E1ruci/maxoj th\n au9tou=), tento bůh je tak moudrým poetou (poihth\j o9 qeoj sofo\j ou3twj), že dokáže i
jiného učinit (w#ste kai\ a1llon poih/sai); každý
se stává básníkem (pa=j gou=n poihth\j gi/gnetai), i
když byl před tím prost uměleckého nadání (ka2n a1mousoj h]| to\ pri/n), koho se dotkne Erós (ou[ a2n E1rwj a3yhtai). Toho se nám sluší
užít jako svědectví (w(| dh\ pre/pei
h9ma=j marturi/w| xrh=sqai), že Erós je dobrým tvůrcem (o3ti poihth\j o9 E1rwj a0gaqo/j) v celé oblasti múzického umění (e0n kefalai/w| pa=san poi/hsin th\n kata\ mousikh/n); co
kdo nemá (a4 ga/r tij h2 mh\ e1xei) nebo
nezná (h2 mh\ oi]den), to by nemohl druhému
dát (ou1t‘ a2n e9te/rw| doi/h) ani to jiného naučit (ou1t‘ a2n a1llon dida/ceien). Co se týká
poetiky všech živých tvorů (kai\
th\n me\n dh\ th/n ge tw~n zw&|wn poi/hsin pa/ntwn), kdo bude
popírat (ti/j e0nantiw&setai), že to
není moudrostí Eróta (mh\ ou0xi\ E1rwtoj ei]nai
sofi/an;), díky níž vznikají a rostou všichni živoucí tvorové (h9| gi/gnetai/ te kai\ fu/etai pa/nta ta\ zw~|a;)? Ale
co se řemeslných dovedností týká (a0lla\ th/n ge tw~n
texnw~n dhmiourgi/an), což nevíme (ou0k i1smen), že koho
by se tento bůh stal učitelem (o3ti ou[ me\n a2n o9
qeo\j ou[toj dida/skaloj ge/nhtai), ten se stal dobře známým a
vynikajícím (e0llo/gimoj kai\ fano\j a0pe/bh), koho by
se však Erós nedotknul (ou[ d‘ a2n E1rwj mh\ e0fa/yhtai), bude
v temnotě (skoteino/j;)? Lukostřelectví
(tocikh/n ge mh/n), lékařství (kai\ i0atrikh/n) a umění prorocké (kai\ mantikh/n) Apollon vynalezl (A0po/llwn a0nhu=ren) pod vedením touhy a lásky (e0piqumi/aj kai\ e1rwtoj h9gemoneu/santoj), takže
i ten je Erótovým žákem (w#ste kai\ ou[toj E1rwtoj
a2n ei1h maqhth/j), a Múzy múzického umění (kai\ Mou/sai mousikh=j), a Hefaistos kovářského umění (kai\ H3faistoj xalkei/aj) a Athéna tkalcovského
(kai\ A0qhna= i9stourgi/aj) a Zeus řídit
bohy a lidi (kai\ Zeu=j kuberna=n qew~n te kai\
a0nqrw&pwn). A z čeho (o3qen dh\ kai/) byly
uspořádány věci bohů po narození Eróta (kateskeua/sqh
qew~n ta\ pra/gmata E1rwtoj e0ggenome/nou), je jasné (dh=lon), že z krásy (o3ti ka/llouj) – s ošklivostí se erós nespojuje (ai1sxei ga\r ou0k e1pi e1rwj) – před tím (pro\ tou= de/), jak jsem řekl na začátku (w#sper e0n a0rxh=| ei]pon), mnoho
strašných věcí se bohům dělo (polla\ kai\ deina\ qeoi=j
e0gi/gneto), jak se vypráví (w(j le/getai),
protože kralovala Nutnost (dia\ th\n th=j
A0na/gkhj basilei/an); když však se tento bůh zrodil (e0peidh\ d‘ o9 qeo\j ou[toj e0fu/), z lásky
pro krásné (e0k tou= e0ra=n tw~n kalw~n) vše
dobré vzniklo (pa/nt‘ a0gaqa\ ge/gonen) i
bohům (kai\ qeoi=j) i lidem (kai\ a0nqrw&poij).
A tak podle mého mínění (Ou3twj e0moi\ dokei=), Faidre (w} Fai=dre), Erós má prvenství (E1rwj prw~toj au0to/j), jsa nejkrásnější a nejlepší (w@n ka/llistoj kai\ a1ristoj), a dále pak je
i jiným jiných takových věcí příčinou (meta\ tou=to toi=j a1lloij a1llwn toiou/twn ai1tioj ei]nai). Přichází mi na
mysl něco (e0pe/rxetai de/ moi/ ti) říci i
ve verších (kai\ e1mmetron ei0pei=n), že on
je ten (o3ti ou[to/j e0stin), kdo
činí (o9 poiw~n)
mír mezi lidmi (ei0rh/nhn
me\n e0n a0nqrw&poij), na širém moři klidné (pela/gei de\ galh/nhn)
povětří (nhnemi/an), větrům
kolébku (a0ne/mwn koi/thn), spánek v trápení
(u3pnon t’ e0ni\ kh/dei).
On nás zbavuje toho, co se nám protiví (ou[toj de\ h9ma=j a0llotrio/thtoj me\n kenoi=), ale naplňuje
nás tím, co je nám blízké
(oi0keio/thtoj
de\ plhroi=), jako
je toto naše setkání (ta\j toia/sde suno/douj), on ustavuje
veškerá taková setkání lidí mezi sebou (met‘ a0llh/lwn pa/saj tiqei\j
sunie/nai); na slavnostech (e0n e9ortai=j), v chórech
(e0n xoroi=j), během svátečních obřadů (e0n qusi/aisi) se stává vůdcem (gigno/menoj h9gemw&n); přináší mírnost (pra|o/thta me\n pori/zwn), odstraňuje zvětřilost
(a0grio/thta d’ e0cori/zwn); dárce
přízně (filo/dwroj eu0menei/aj), nedává
nepřízeň (a1dwroj dusmenei/aj), je laskavý
a dobrý (i3lewj a0gaqo/j), podívaná
moudrým (qeato\j sofoi=j), obdivuhodný
bohům (a0gasto\j qeoi=j), touží po něm (zhlwto/j), kdo na to nemají (a0moi/roij), je pro ty (kthto/j), kdo na to mají (eu0moi/roij), skvělosti,
jemnosti, ozdobnosti, grácie, toužení, tužby otec (trufh=j, a9bro/thtoj, xlidh=j, xari/twn, i9me/rou, po/qou path/r); pečuje
o dobré (e0pimelh\j a0gaqw~n), nepečuje
o špatné (a0melh\j kakw~n); v námaze
(e0n po/nw|), v bázni (e0n fo/bw|), v toužení (e0n po/qw|), v řeči je kormidelník (e0n lo/gw| kubernh/thj), kamarád (e0piba/thj), pomocník a ochránce nejlepší (parasta/thj te kai\ swth\r a1ristoj), všech bohů a všech lidí ozdoba
(sumpa/ntwn te qew~n kai\ a0nqrw&pwn ko/smoj), vůdce
nejkrásnější a nejlepší (h9gemw_n ka/llistoj
kai\ kra/tistoj), jemuž je třeba aby každý člověk následoval (w(| xrh= e3pesqai pa/nta a1ndra) a krásně ho
opěvoval (e0fumnou=nta kalw~j), a tak
měl účast na písni (w|)dh=j mete/xonta),
kterou pěje (h4n a1|dei) a jíž očarovává
(qe/lgwn) mysl všech bohů a lidí (pa/ntwn qew~n te kai\ a0nqrw&pwn no/hma).
Tato (Ou#toj), řekl Agathon (e1fh), řeč ode mne (o9 par‘ e0mou= lo/goj), Faidre (w} Fai=dre), tomuto bohu (tw~| qew|~) budiž
věnována (a0nakei/sqw), špásu (ta\ me\n paidia=j) a uměřené vážnosti (ta\ de\ spoudh=j metri/aj), na kolik mohu
(kaq‘ o3son e0gw_ du/namai), se účastnící (mete/xwn).
No comments:
Post a Comment