Aristofanova škytavka
Když Pausanias skončil (Pausani/ou pausame/nou) – takto souzvučně mluvit mě učí mužové
moudří (dida/skousi ga/r me i1sa le/gein ou9twsi\
oi9 sofoi/) – Aristodémos řekl (e1fh o9 A0risto/dhmoj), že měl mluvit Aristofanes (dei=n me\n A0ristofa/nh le/gein), ten však dostal nějakou (tuxei=n de\ au0tw~| tina) buď z přejedení
(h2 u9po\ plhsmonh=j), nebo z něčeho
jiného (h2 u9po/ tinoj a1llou),
škytavku (lu/gga) a nebyl s to přednášet
(kai\ ou0x oi[o/n te ei]nai le/gein), ale
řekl (a0ll‘ ei0pei=n au0to/n) – na gauči pod ním ležel lékař Eryximachos
(e0n th=| ga\r ka/tw au0tou= to\n i0atro\n E0ruxi/maxon katakei=sqai)– ‚Eryximachu
(W} E0ruxi/maxe), buď tak hodný (di/kaioj ei]), buď mě zbav té
škytavky (h2 pau=sai/ me th=j luggo\j), nebo mluv
namísto mě (h2 le/gein u9pe\r e0mou=), než s ní
přestanu (e3wj a2n e0gw_ pau/swmai).‘ A
Eryximachos řekl (kai\ to\n E0ruxi/maxon ei0pei=n): ‚Udělám
obě ty věci (A0lla\ poih/sw a0mfo/tera
tau=ta); já
budu mluvit na tvém místě (e0gw_ me\n ga\r
e0rw~ e0n tw~| sw~| me/rei), a ty (su\ d‘), když
přestaneš (e0peida\n pau/sh|), na
mém (e0n tw~| e0mw~|). Zatímco já
budu mluvit (e0n w{| d‘ a2n e0gw_ le/gw), jestli
ti bude chtít (e0a\n me/n soi e0qe/lh|), když na dlouho
zadržíš dech (a0pneusti\ e1xonti polu\n xro/non), přestat
ta škytavka (pau/esqai h9 lu/gc).
Jestli ne (ei0 de\ mh/), vodou (u3dati) vykloktej (a0nakogxuli/ason). Jestliže je však velice silná (ei0 d‘ a1ra pa/nu i0sxura/ e0stin), vezmi něco takového
(a0nalabw&n ti toiou=ton), čím bys nos
podráždil (oi3w| kinh/saij a2n to\n r9i=na), kýchni
(pta/re). Když to uděláš (kai\ e0a\n tou=to poih/sh|j) jednou (a3pac) nebo dvakrát (h2 di/j), i když
je velmi silná (kai\ ei0 pa/nu i0sxura/ e0sti),
přestane (pau/setai).‘ ‚Tak začni
mluvit (Ou0k a2n fqa/noij le/gwn),‘ řekl
Aristofanes (fa/nai to\n A0ristofa/nh), ‚a já
ty věci udělám (e0gw_ de\ tau=ta poih/sw)‘.
No comments:
Post a Comment