Thursday, August 18, 2022

29 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

Sokrates pokračuje a svou řeč uzavírá

Když někdo (o3tan dh/ tij) od těchto (a0po\ tw~nde) skrze správné paid-erastování (dia\ to\ o0rqw~j paiderastei=n) stoupaje vzhůru (e0paniw&n) ono krásno samo začíná vidět (e0kei=no to\ kalo\n a1rxhtai ka/qora=n) takřka se dotýká cíle (sxedo\n a1n ti a3ptoito tou= te/louj). Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti), jak správně k erotice přistupovat (to\ o0rqw~j e0pi\ ta\ e0rwtika\ i0e/nai), nebo být veden jiným (h2 u9p a1llou a1gesqai); začít těmito krásny (a0rxo/menon a0po\ tw~nde tw~n kalw~n), kvůli onomu krásnu (e0kei/nou e3neka tou= kalou=) stále stoupat nahoru (a0ei\ e0panie/nai), užívaje jako stupínků (w#sper e0panabasmoi=j xrw&menon), od jednoho ke dvěma (a0po\ e9no\j e0pi\ du/o) a od dvou (kai\ a0po\ duoi=n) ke všem krásným tělům (e0pi\ pa/nta ta\ kala\ sw~mata), a od krásných těl (kai\ a0po\ tw~n kalw~n swma/twn) ke krásným zájmům (e0pi\ ta\ kala\ e0pithdeu/mata), a od zájmů (kai\ a0po\ tw~n e0pithdeuma/twn) ke krásným poznatkům (e0pi\ ta\ kala\ maqh/mata), a od poznatků (kai\ a0po\ tw~n maqhma/twn) oním největším poznáním zakončit (e0p e0kei=no to\ me/giston ma/qhma teleuth/sai), jež není ničeho jiného (o3 e0stin ou0k a1llou) než onoho krásna samého poznání (h2 au=tou= e0kei/nou tou= kalou= ma/qhma), a pozná konečně to (kai\ gnw~| au0to\ teleutw~n), co je krásno (o4 e1sti kalo/n). Zde (e0ntau/qa), na tomto stupni života (tou= bi/ou), milý Sokrate (w} fi/le Sw&kratej),“ řekla cizinka z Mantineje (e1fh h9 Mantinikh\ ce/nh), „jestli kde (ei1per pou a1lloqi), jest člověku žít (biwto\n a0nqrw&pw|), nazírajícímu krásno samo (qewme/nw| au0to\ to\ kalo/n). To, jestli kdy spatříš (o3 e0a/n pote i1dh|j), ne ve zlatě (ou0 kata\ xrusi/on te) a v šatech (kai\ e0sqh=ta) a v krásných hoších (kai\ tou\j kalou\j pai=da/j te) a mladících (kai\ neani/skouj) se ti bude zdát být (do/cei soi ei]nai), které když teď vidíš (ou$j nu=n o9rw~n), jsi celý bez sebe (e0kpe/plhcai) a jsi připraven (kai\ h3toimoj ei]) i ty (kai\ su/) i mnozí jiní (kai\ a1lloi polloi/), hledíce na své miláčky (o9rw~ntej ta\ paidika/) jsouce stále s nimi (kai\ suno/ntej a0ei\ au0toi=j), bylo-li by to jen možné (ei1 pwj oi[o/n t h]n), ani jíst (mh/t e0sqi/ein) ani pít (mh/tep i/nein)

***

Takto mi můj čtverák počítač „opravuje“ můj text. Když se to stalo poprvé, vzkřiknul jsem „proboha, jak se mi tohle mohlo stát?“ Když jsem však chtěl text opravit a myšku posunul k mh/te, pod te se objevilo modravé podtržení, které znamená, že spell cheque nainstalovaný v počítači zasáhl. Já však v počítači žádný spell cheque na starořečtinu nemám. To bylo jedinkrát, co se mi ulevilo, když jsem viděl, že jsem text nezkomolil já, nýbrž můj čtverák počítač. Kdyby si to můj počítač napříště odpustil, byl bych rád.

***

a jen se dívat (a0lla\ qea/sqai mo/non) a být spolu (kai\ sunei=nai). Co pak (ti/ dh=ta),“ řekla (e1fh), „si myslíme (oi0o/meqa), jestli by se někomu dostalo (ei0 tw~| ge/noito) krásno samo (au0to\ to\ kalo/n) vidět čisté (i0dei=n ei0likrine/j), neporušené (kaqaro/n), nesmíšené (a1meikton), ale ne naplněné lidským masem (a0lla\ mh\ a0na/pleon sarkw#n te a0nqrwpi/nwn), a barvami (kai\ xrwma/twn), a množstvím jiné smrtelné nesmyslnosti (kai\ a1llhj pollh=j fluari/aj qnhth=j), ale samo to božské krásno (a0ll au0to\ to\ qei=on kalo/n) že by mohl uvidět v jeho jednoduchosti (du/naito monoeide\j katidei=n;)? Zdalipak si myslíš (a]r oi1ei),“ řekla (e1fh), „že by špatný život nastal tam hledícímu člověku (fau/lon bi/on gi/gnesqai e0kei=se ble/pontoj a0nqrw&pou), a ono (kai\ e0kei=no) tím, čím třeba (w$I dei=),

***

Můj počítač nejen, že po mé poznámce nepřestal do mého textu svévolně zasahovat, ale hned znovu zasáhl: v w$| dei= mi nedovolil užít iota subscriptum. –  Jak vidět, počítač se tentokrát rychle umoudřil.

***

nazírajícímu (qewme/nou), a spolu s ním jsoucímu (kai\ suno/ntoj au0tw~|;)? Nebo si neuvědomuješ (h2 ou0k e0nqumh=|),“ řekla (e1fh), „že pouze zde se mu dostane toho (o3ti e0ntau/qa au0tw~| monaxou= genh/setai), nazírajícímu krásno tím, čím je lze nazřít (o9rw~nti w{| o9rato\n to\ kalo/n),

***

Bury poznamenává: With the proper organ, sc. tw~| nw|~ „Příslušným orgánem, tj. rozumem.“ Ta poznámka vlastně patří o dva řádky výše, k ‚čím třeba (w$| dei=), 212a1‘, kde stojí na okraji mého oxfordského textu.

***

plodit ne fantomy ctnosti (ti/ktein ou0k ei1dwla a0reth=j), protože se nedotýkajícímu fantomu (a3te ou0k ei0dw&lou e0faptome/nw|), ale ctnosti opravdové (a0lla\ a0lhqh=), protože se bude dotýkat toho pravého (a3te tou= a0lhqou=j e0faptome/nw|); že plodícímu opravdovou ctnost (teko/nti de\ a0reth\n a0leqh=) a pěstujícímu (kai\ qreyame/nw|) náleží stát se bohu milým (u9pa/rxei qeofilei= gene/sqai), a že jemu se dostane nesmrtelnosti, pokud se někomu z lidí této dostane (kai\ ei1pe/r tw| a1llw| a0nqrw&pwn a0qana/tw| kai\ e0kei/nw|;)?“

Toto tedy (Tau=ta dh/), Faidře (w} Fai=dre/ te) a vy ostatní (kai\ oi9 a1lloi), řekla Diotima (e1fh me\n Dioti/ma); a já jsem přesvědčen, že je tomu tak (pe/peismai d e0gw&). A jsa přesvědčen (pepeisme/noj de/), snažím se i jiné přesvědčit (peirw~mai kai\ tou\j a1llouj pei/qein), že pro toto jmění (o3ti tou/tou tou= kth/matoj), pro lidskou přirozenost (th\| a0nqrwpei/a| fu/sei), spolupracovníka lepšího než Erós (su/nergon E!rwtoj a)mei/nw) by nikdo snadno neuchopil (ou0k a1n tij ra|di/wj la/boi). Proto tvrdím (dio\ dh\ e1gwge/ fhmi), že je třeba aby každý člověk měl Eróta v úctě (xrh=nai pa/nta a1ndra to\n E1rwta tima=n); a sám si vážím erotiky (kai\ au0to\j timw~ ta\ e0rwtika/) a mimořádně pěstuji (kai\ diafero/ntwj a0skw~), a ostatní k tomu vybízím (kai\ toi=j a1lloij parakeleu/omai). A nyní (kai\ nu=n te), a vždycky (kai\ a0ei/), oslavuji moc (e0gkwmia/zw th\n du/namin) a odvážnost (kai\ a0ndrei/an) Eróta (tou= E1rwtoj), nakolik (kaq o3son) jsem schopen (oi[o/j t ei]mi). Tuto řeč tedy (Tou=ton ou]n to\n lo/gon), Faidre (w} fai=dre), chceš-li (ei0 me\n bou/lei), jako oslavu na Eróta pochop proslovenou (w(j e0gkw&mion ei0j E1rwta no/mison ei0rh=sqai), nebo (ei0 de/)  co (o3ti) a jak (kai\ o3ph|) se ti chce ji zvát (xai/reij o0noma/zwn), to ji nazývej (tou=to o0no/maze).

***

Jakmile můj počítač zmoudřil a přestal do textu zasahovat – poté, co přestal narušovat užívání iota subscriptum – do textu již nezasahoval. Jak se však druhý den ukázalo, když jsem si otevřel na blogu přípravný text tohoto příspěvku, tu jsem byl nemile překvapen zásahem mého čtveráka počítače do toho mého přípravného textu v blogu samém. Jako věta druhá se mi tu objevilo:

Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti) správně k erotice přistupovat (dia\ to\ o3 e0a/n pote i1dh|ja1rxhtai kaqora=n), tu se takřka dotýká vrcholného cíle (sxedo\n a1n ti a3ptoito tou= te/louj).

V tomto, čtverákem počítačem vsunutém textu, jsem tučným písmem označil řecký text v závorce, který nemá co společného s českým „správně k erotice přistupovat“, které by měl překládat; nadto pak je ten řecký text zkomolený, nedává smysl.

Pozorný čtenář, který bude mít čas se na věc blíže podívat, uvidí, že si čtverák počítač s textem začtveračil i jinak. Věta „tu se takřka dotýká vrcholného cíle (sxedo\n a1n ti a3ptoito tou= te/louj),“ kterou vsunutý text končí, totiž uzavírá úvodní větu příspěvku. Věta, kterou čtverákem počítačem vsunutý text začíná – „Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti) správně k erotice přistupovat“ – ve skutečnosti otevírá větu druhou, tedy větu následující. Ani to počítači nestačilo, s tou předsunutou větou si musel začtveračit vynecháním slovíčka „jak“. Správně: „Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti) jak správně k erotice přistupovat“.