21 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

Sokratova mezihra, část druhá, pokračování

Sokrates: I tento tedy (Kai\ ou3toj a1ra) i každý jiný (kai\ a1lloj pa=j) kdo touží (o9 e0piqumw~n), touží po tom co nemá k dispozici (tou= mh\ e9toi/mou e0piqumei=), a co nemá v dané chvíli (kai\ tou= mh\ paro/ntoj), a co nemá (kai\ o2 mh\ e1xei) a co není on sám (kai\ o4 mh\ e1stin au0to/j), a co mu chybí (kai\ ou[ e0ndeh/j e0sti), takovéto věci to jsou (toiau=t‘ a1tta e0sti/n), po nichž je touha a erós (w{n h9 e0piqumi/a te kai\ o9 e1rwj e0sti/n).

Agathon: Zajisté (Pa/nu ge).

Sokrates: Nuže (i1qi dh/), odsouhlasme si (a0nomologhsw&meqa), co bylo řečeno (ta\ ei0rhme/na). Není-li pravda (a1llo ti), Erós je za prvé nějakých věcí (e1stin o9 E1rwj prw~ton me\n tinw~n), pak takových věcí (e1peita tou/twn), které mu chybí (w{n a2n e1ndeia parh=| au0tw~|)?

Agathon: Ano (Nai/).

Sokrates: Následovně (E0pi\ dh\ tou/toij) se rozvzpomeň (a0namnh/sqhti), jakých věcí jsi ve své řeči řekl (ti/nwn e1fhsqa e0n tw~| lo/gw|), že Erós je (ei]nai to\n E1rwta). Chceš-li (ei0 de\ bou/lei), já ti to připomenu (e0gw& se a0namnh&sw). Myslím, že jsi to řekl nějak takto (oi]mai ga/r se ou9twsi/ pwj ei0pei=n), že bohové uspořádali všechny věci skrze eróta věcí krásných (o3ti toi=j qeoi=j kateskeua/sqh ta\ pra/gmata di‘ e1rwta kalw~n), protože věcí ošklivých erós není (ai0sxrw_n ga\r ou0k ei1h e1rwj). Neřekls to tak nějak (ou0x ou3twsi/ pwj e1legej;)?

Agathon: Řekl, jistě (Ei]pon ga/r).

Sokrates: Dobře mluvíš (Kai\ e0pieikw~j ge le/geij), kamaráde (w} e9tai=re), a je-li tomu tak (kai\ ei0 tou=to ou#twj e1xei), zdaž není Erós erótem krásy (a1llo ti o9 E1rwj ka/llouj a2n ei1h e1rwj), ošklivosti ne (ai1sxouj de\ ou1;)?

Agathon souhlasil (W(molo/gei).

Sokrates: Neshodli jsme se (Ou0kou=n w(molo/ghtai), že co člověku chybí (ou[ e0ndeh\j e0sti) a co nemá (kai\ mh\ e1xei), po tom touží (tou/tou e0ra=n;)?

Agathon: Ano (Nai/).

Sokrates: Erótu tedy chybí krása (e0ndeh\j a1r‘ e1sti/) a krásu nemá (kai\ ou0k e1xei o9 E1rwj ka/lloj)?

Agathon: Nutně (A0na/gkh).

Sokrates: A co (Ti/ de/;)? Čemu krása chybí (to\ e0ndee\j ka/llouj) a krásu vůbec nemá (kai\ mhdamh=| kekthme/non ka/lloj), zdalipak tvrdíš (a]ra le/geij su/), že to je krásné (kalo\n ei=nai;)?

Agathon: Jistě že ne (Ou0 dh=ta).

Sokrates: Ještě tedy trváš na tom (E!ti ou]n o9mologei=j), že Erós je krásný (E1rwta kalo\n ei]nai), má-li se tomu takto (ei0 tau=ta ou3twj e1xei;)?

Agathon: Obávám se (Kinduneu/w), Sokrate (w} Sw&kratej), že nevím nic o tom (ou0de\n ei0de/nai), o čem jsem tehdy mluvil (w[n to/te ei]pon).

Sokrates: Vskutku krásně jsi to řekl (Kai\ mh\n kalw~j ge ei]pej), Agathone (w} A0ga/qwn). Ale maličkost ještě řekni (a0lla\ smikro/n e1ti ei]pe). Věci dobré (ta0gaqa/), nezdají se ti být i krásné (ou0 kai\ kala/ dokei= soi ei]nai;)?

Agathon: Mně se tak zdají (E1moige).

Sokrates: Chybí-li tedy Erótu věci krásné (Ei0 a1ra o9 E1rwj tw~n kalw~n e0ndeh/j e0sti), a věci dobré jsou krásné (ta\ de\ a0gaqa\ kala/), chybí mu i věci dobré (ka2n tw~n a0gaqw~n e0ndeh\j ei1h).

Agathon: Já (E0gw&), Sokrate (w} Sw&kratej), tobě nemohu protiřečit (soi\ ou0k a2n dunai/mhn a0ntile/gein), nechť tomu je tak (a0ll‘ ou3twj e0xe/tw), jak ty říkáš (w(j su\ le/geij).

Sokrates: Pravdě (Ou0 me\n ou]n th=| a0lhqei/a|), milý Agathone (w} filou/mene A0ga/qwn), nemůžeš protiřečit (du/nasai a0ntile/gein), protože Sokratovi protiřečit není nic těžkého (e0pei\ Swkra/tei ge ou0de\n xalepo/n).