Sokratova řeč
Tebe už nechám (Kai\ se\ me/n
ge h1dh e0a/sw); a řeč o Erótovi (to\n de\ lo/gon to\n peri\ tou= E1rwtoj), kterou jsem
kdysi vyslechl (o3n pot‘ h1kousa) od ženy z Mantineje
(gunaiko\j Mantinikh=j), Diotimy (Dioti/maj),
která byla moudrá, co se těchto a mnoha jiných věcí týká (h4 tau=ta/ te sofh\ h]n kai\ a1lla polla/) – a
Athéňanům (kai\ A0qhnai/oij), kteří kdysi pobožně
obětovali před morem (pote\ qusame/noij pro\ tou=
loimou=), tuto nemoc oddálila o deset let (de/ka e1th a0nabolh\n e0poi/hse th=j nosou=), a která mě
poučila o erotice (h4 dh\ kai\ e0me\ ta\ e0rwtika\
e0di/dacen) – řeč, kterou řekla (o4n ou=n e0kei/nh e1lege lo/gon), se vám pokusím povědět (peira/somai u9mi=n dielqei=n) na základě
toho (e0k tw~n), na čem jsme se s Agathonem
dohodli (e0k tw~n w(mologhme/nwn e0moi\ kai\
A0ga/qwni), sám ze sebe (au0to\j e0p‘ e0mautou=), jak toho budu
schopný (o3pwj a2n du/nwmai). Je
třeba (dei= dh/), Agathone (w} A0ga/qwn), jak jsi řekl (w#sper su\ dihgh/sw), nejprve ho projít (dielqei=n au0to\n prw~ton), kdo Erós je (ti/j e0stin o9 E1rwj) a jaký je (kai\ poi=o/j tij), pak jeho činy (e1peita ta\ e1rga au0tou=).
***
Na okraj
svého oxfordského textu jsem si napsal Buryho poznámku: ‚Cf. Agathon in 195A; observe
the significant addition by Socr. of ti/j e0stin.‘ ‚Srov. Agathon v 195A; povšimněte si důležitého
dodatku ti/j e0stin.‘
V paragrafu 195A
Agathon řekl: Je jen jeden správný způsob každé chvalořeči (ei[j de\ tro/poj o0rqo\j panto\j e0pai/nou peri\ panto/j), řečí
projít (lo/gw| proelqei=n), jaký
je, a pak jakých věcí je příčinou ten (oi[oj oi3wn
ai1tioj w@n tugxa/nei), o němž je řeč (peri\ ou[ a2n o9 lo/goj h]|). Takto je správné abychom i my chvalořečili
Eróta (ou3tw dh\ to\n E1rwta kai\ h9ma=j
di/kaion e0paine/sai), nejprve jeho (prw~ton au0to/n), jaký on je (oi[o/j e0stin), pak jeho dary (e1peita ta\j
do/seij).
***
Myslím (dokei=
ou=n moi), že
bude nejsnazší (r(a=|ston ei]nai) řeč projít tak
(ou3tw dielqei=n), jak ho
cizinka prošla, když se mě dotazovala (w#j pote/ me
h9 ce/nh a0nakri/nousa dih=|ei). Protože já jsem jí také řekl velice
podobné věci těm (sxedo\n ga/r ti kai\
e0gw_ pro\j au0th\n e3tera toiau=ta e1legon), jaké mi teď řekl Agathon (oi[a/per nu=n pro\j e0me\ A0ga/qwn), že Erós je veliký bůh (w(j ei1h o9 E1rwj me/gaj qeo/j), a je věcí
krásných (ei1h d\e\ tw~n kalw~n), a ona
mi dokazovala (h1legxe dh/ me) týmiž důvody (tou/toij toi=j lo/goij), jakými já jemu
(oi[jper e0gw_ tou=ton), že není ani
krásný (w(j ou1te kalo\j ei1h), jak
se z mých slov ukazuje (kata\ to\n e0mo\n
lo/gon), ani dobrý (ou1te a0gaqo/j).
A já (Kai\
e0gw&), „Co
říkáš (Pw~j le/geij),“ řekl jsem (e1fhn), „Diotimo (w} Dioti/ma;)? Je tedy Erós ošklivý (ai0sxro\j a1ra o9 E1rwj e0sti/) a špatný (kai\ kako/j;)?“
A ona (Kai\ h3), „Nedáš
si pozor na jazyk (Ou0k eu0fhmh/seij;)?“ řekla
(e1fh), „Nebo si myslíš (h2 oi1ei), že co není krásné (o3ti a2n mh\ kalo\n h]|), musí nutně
být ošklivé (a0nagkai=on au0to\ ei]nai ai0sxro/n;)?“
„Samozřejmě (Ma/lista/ ge).“
„A že když není moudré (H( kai\ a2n mh\ sofo/n), je hloupé (a0maqe/j;)? Což si neuvědomuješ (h2 ou0k h1|sqhsai), že je něco mezi (o3ti e1stin ti metacu/) moudrostí (sofi/aj) a neznalostí (kai\
a0maqi/aj;)?“
„Co je to? (Ti/ tou=to;)“
„Správně se domnívat (Ta\ o0rqa\ doca/zein) bez schopnosti podat zdůvodnění (kai\ a1neu tou= e1xein lo/gon dou=nai), nevíš
(ou0k oi]sq‘),“ řekla (e1fh), „že to není
poznání (o3ti ou1te e0pi/stasqai/ e0stin) – protože
věc nezdůvodněná (a1logon ga\r pra=gma), jak
by to mohlo být poznání (pw~j a2n ei1h
e0pisth/mh); – ani neznalost (ou1te a0maqi/a) – co dosahuje to, co je (to\ ga\r tou= o1ntoj tugxa/non), jak by to mohla být neznalost (pw~j a2n ei1h a0maqi/a)? A takové je
správné mínění (e1sti de\ dh/pou toiou=ton h9 o0rqh\
do/ca), uprostřed mezi poznáním (metacu\
fronh/sewj) a nevěděním
(kai\ a0maqi/aj).“
„Pravdu (A0lhqh=),“ řekl jsem (h]n d‘ e0gw&), „mluvíš (le/geij)“.
‚Nenuť tedy (Mh\ toi/nun a0na/gkaze), co
není krásné (o9 mh\ kalo/n e0stin), být
ošklivé (ai0sxro\n ei]nai), ani co není
dobré (mhde\ o4 mh\ a0gaqo/n), být špatné
(kako/n). A takto i Eróta (0ou3tw de\ kai\ to\n E1rwta), když sám
souhlasíš (e0peidh\ au0to\j o9mologei=j), že
není ani dobrý (mh\ ei]nai a0gaqo/n) ani
krásný (mhde\ kalo/n); nicméně se
nedomnívej (mhde/n ti ma=llon oi]ou), že musí
být ošklivý a špatný (dei=n au0to\n ai0sxro\n kai\
kako\n ei]nai), ale něco mezi (a0lla/ ti
metacu/),“ řekla (e1fh),
„těmito (tou/twn).“
„Avšak (Kai\ mh/n),“ řekl
jsem já (h]n d‘ e0gw&), „všichni
souhlasí (o9mologei=tai/ ge para\ pa/ntwn), že je
velký bůh (me/gaj qeo\j ei=nai).“
„Ti nevědoucí (Tw~n mh\
ei0do/twn),“ řekla (e1fh),
„všichni říkáš (pa/ntwn le/geij), nebo i ti
vědoucí (h2 kai\ tw~n ei0do/twn)?“
„Všichni dohromady (Sumpa/ntwn), zajisté (me\n ou]n).“
A ona se zasmála (Kai\ h3
gela/sasa) „A jak (Kai\ pw~j a1n),“
řekla (e1fh), „Sokrate (w} Sw&kratej), by mohli souhlasit (o9mologoi=to), že je velký bůh ti (me/gaj mega\j qeo\j ei]nai pa/ra tou/twn), kteří
tvrdí (oi3 fasin), že on ani
není bůh (au0to\n ou0de\ qeo\n ei]nai;).“
„Kteří ‚ti‘ (Ti/nej ou[toi;),“ řekl jsem já (h]n d‘ e0gw&),
„Jeden jsi (Ei[j me/n),“
řekla (e1fh), „ty (su/), a jedna jsem já (mi/a d‘ e0gw&).“
A já jsem řekl (Ka0gw_ ei]pon) „Jak
to (Pw~j tou=to),“ řekl jsem (e1fhn), „myslíš (le/geij;)?“
A ona (Kai\ h3) „Snadno
(R9a|di/wj),“ řekla (e1fh), „protože řekni mi (le/ge ga/r moi), nepovažuješ všechny bohy za blažené a krásné (ou0 pa/ntaj qeou\j fh\|j eu0dai/monaj ei]nai kai\
kalou/j;)? Nebo by ses snad odvážil říci, že některý z bohů
není krásný a blažený (h2 tolmh/saij a1n tina mh\
fa/nai kalo/n te kai\ eu0dai/mona qew~n ei]nai;)?“
„Při Diovi (Ma\ Di‘), já jistě ne (ou0k e1gwg‘),“ řekl
jsem (e1fhn).
„Nepovažuješ za blažené ty (Eu0dai/monaj de\ dh\ le/geij ou0), kteří vlastní věci dobré a krásné (tou\j ta0gaqa\ kai\ ta\ kala\ kekthme/nouj;)?“
„Samozřejmě (Pa/nu ge).“
„Ale o Erótovi jsi souhlasil (A0lla\ mh\n E1rwta/ ge w(molo/ghkaj), že pro nedostatek věcí dobrých
(di‘ e1ndeian tw~n a0gaqw~n) a krásných (kai\ kalw~n) touží po těchto (e0piqumei=n au0tw~n tou/twn), které mu chybějí (w{n e0ndeh/j e0stin).“
„Souhlasil jsem, zajisté (W(molo/ghka ga/r).“
„Jak by byl bohem ten (Pw~j a2n ou]n qeo\j ei1h), kdo krásné a dobré věci nemá (o3 ge tw~n kalw~n kai\ a0gaqw~n a1moiroj)?“
„Nikterak (Ou0damw~j), jak
se zdá (w#j g‘ e1oiken).“
„Vidíš tedy (O9ra=|j ou]n),“
řekla (e1fh), „že i ty Eróta
za boha nepovažuješ (o3ti kai\ su\ E1rwta ou0 qeo\n
nomi/zeij;)?“
„Co tedy (Ti\ ou]n a1n),“ řekl
jsem (e1fhn), „by byl Erós (ei1h o9 E1rwj)? smrtelný (qnhto/j;)?“
„Jistě že ne (H3kista/ ge).“
„Ale co tedy (A0lla\ ti/ mh/n;)?“
„Jako ty předchozí případy (W#sper ta\ pro/tera),“ řekla (e1fh), „mezi
smrtelným (metacu\ qnhtou=) a nesmrtelným
(kai\ a0qana/tou).“
„Co tedy (Ti/ ou]n),
Diotimo (w} Dioti/ma)?“
„Velký démon (Dai/mwn me/gaj), Sokrate (w} Sw&kratej), protože
vše démonické (kai\ ga\r pa=n to\ daimo/nion) je mezi
smrtelným (metacu\ qnhtou=) a nesmrtelným
(kai\ a0qana/tou).“
„Jakou (Ti/na),“ řekl
jsem (h]n d‘ e0gw&), „moc má (du/namin e1xon)?“
„Tlumočící (E9ermhneu/on) a přenášející
(kai\ diaporqmeu=on) bohům (qeoi=j) věci od lidí (ta\ par‘ a0nqrw&pwn) a lidem (kai\ a0nqrw&poij) věci od bohů (ta\ pa/ra qew~n), od těch prosby (tw~n me\n ta\j deh/seij) a oběti (kai\ qusi/aj), a od těch přikázání (tw~n de\ ta\j e0pita/ceij) a odměny za oběti (kai\ a0moiba\j tw~n qusi/wn), jsa uprostřed
mezi oběma (e0n me/sw| o2n a0mfote/roij) doplňuje
(sumplhroi=), takže veškerenstvo (w#ste to\ pa=n) se samo se sebou (au0to\ au9tw&|) spojuje (sundede/sqai). Skrze něho (dia\ tou/tou) i veškeré
věštectví (kai\ h9 mantikh\ pa=sa) pochází
(xwrei=) a umění kněží (kai\ h9 tw~n i9ere/wn te/xnh) týkající se obětí (tw~n te peri\ ta\j qusi/aj) a zasvěcování
do mysterií (kai\ teleta/j) a zaříkání (kai\ ta\j e0pw|da/j) a veškeré věštění (kai\ th\n mantei/an pa=san) a čarodějnictví
(kai\ gohtei/an). Bůh s člověkem
neobcuje (qeo\j de\ a0nqrw&pw| ou0
mei/gnutai), ale skrze tohoto (a0lla\ dia\ tou/tou) je veškeré obcování (pa=sa/ e0stin h9 o9mili/a) a rozhovor (kai\ h9 diale/ktoj) bohů s lidmi (qeoi=j pro\j a0nqrw&pouj), i bdícími (kai\ e0grhgoro/si) i spícími (kai\ kaqeu/dousi). A kdo
těmto věcem rozumí (kai\ o9 me\n peri\ ta\ toiau=ta
sofo/j), je člověk démonický (daimo/nioj a0nh/r), kdo
rozumí věcem jiným (o9 de\ a1llo ti sofo\j w}n), ať se
to týká umění (h2 peri\ te/xnaj) nebo nějakých ručních
prací (h2 xeirourgi/aj tina/j), je řemeslníkem
(ba/nausoj). Tito démonové jsou mnozí (ou3toi dh\ oi9 dai/monej polloi/) a různí (kai\ pantodapoi/) a jedním z nich je i Erós
(ei[j de\ tou/twn e0sti\ kai\ o9 E1rwj).
No comments:
Post a Comment