21 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

Sokratova mezihra, část druhá, pokračování

Sokrates: I tento tedy (Kai\ ou3toj a1ra) i každý jiný (kai\ a1lloj pa=j) kdo touží (o9 e0piqumw~n), touží po tom co nemá k dispozici (tou= mh\ e9toi/mou e0piqumei=), a co nemá v dané chvíli (kai\ tou= mh\ paro/ntoj), a co nemá (kai\ o2 mh\ e1xei) a co není on sám (kai\ o4 mh\ e1stin au0to/j), a co mu chybí (kai\ ou[ e0ndeh/j e0sti), takovéto věci to jsou (toiau=t‘ a1tta e0sti/n), po nichž je touha a erós (w{n h9 e0piqumi/a te kai\ o9 e1rwj e0sti/n).

Agathon: Zajisté (Pa/nu ge).

Sokrates: Nuže (i1qi dh/), odsouhlasme si (a0nomologhsw&meqa), co bylo řečeno (ta\ ei0rhme/na). Není-li pravda (a1llo ti), Erós je za prvé nějakých věcí (e1stin o9 E1rwj prw~ton me\n tinw~n), pak takových věcí (e1peita tou/twn), které mu chybí (w{n a2n e1ndeia parh=| au0tw~|)?

Agathon: Ano (Nai/).

Sokrates: Následovně (E0pi\ dh\ tou/toij) se rozvzpomeň (a0namnh/sqhti), jakých věcí jsi ve své řeči řekl (ti/nwn e1fhsqa e0n tw~| lo/gw|), že Erós je (ei]nai to\n E1rwta). Chceš-li (ei0 de\ bou/lei), já ti to připomenu (e0gw& se a0namnh&sw). Myslím, že jsi to řekl nějak takto (oi]mai ga/r se ou9twsi/ pwj ei0pei=n), že bohové uspořádali všechny věci skrze eróta věcí krásných (o3ti toi=j qeoi=j kateskeua/sqh ta\ pra/gmata di‘ e1rwta kalw~n), protože věcí ošklivých erós není (ai0sxrw_n ga\r ou0k ei1h e1rwj). Neřekls to tak nějak (ou0x ou3twsi/ pwj e1legej;)?

Agathon: Řekl, jistě (Ei]pon ga/r).

Sokrates: Dobře mluvíš (Kai\ e0pieikw~j ge le/geij), kamaráde (w} e9tai=re), a je-li tomu tak (kai\ ei0 tou=to ou#twj e1xei), zdaž není Erós erótem krásy (a1llo ti o9 E1rwj ka/llouj a2n ei1h e1rwj), ošklivosti ne (ai1sxouj de\ ou1;)?

Agathon souhlasil (W(molo/gei).

Sokrates: Neshodli jsme se (Ou0kou=n w(molo/ghtai), že co člověku chybí (ou[ e0ndeh\j e0sti) a co nemá (kai\ mh\ e1xei), po tom touží (tou/tou e0ra=n;)?

Agathon: Ano (Nai/).

Sokrates: Erótu tedy chybí krása (e0ndeh\j a1r‘ e1sti/) a krásu nemá (kai\ ou0k e1xei o9 E1rwj ka/lloj)?

Agathon: Nutně (A0na/gkh).

Sokrates: A co (Ti/ de/;)? Čemu krása chybí (to\ e0ndee\j ka/llouj) a krásu vůbec nemá (kai\ mhdamh=| kekthme/non ka/lloj), zdalipak tvrdíš (a]ra le/geij su/), že to je krásné (kalo\n ei=nai;)?

Agathon: Jistě že ne (Ou0 dh=ta).

Sokrates: Ještě tedy trváš na tom (E!ti ou]n o9mologei=j), že Erós je krásný (E1rwta kalo\n ei]nai), má-li se tomu takto (ei0 tau=ta ou3twj e1xei;)?

Agathon: Obávám se (Kinduneu/w), Sokrate (w} Sw&kratej), že nevím nic o tom (ou0de\n ei0de/nai), o čem jsem tehdy mluvil (w[n to/te ei]pon).

Sokrates: Vskutku krásně jsi to řekl (Kai\ mh\n kalw~j ge ei]pej), Agathone (w} A0ga/qwn). Ale maličkost ještě řekni (a0lla\ smikro/n e1ti ei]pe). Věci dobré (ta0gaqa/), nezdají se ti být i krásné (ou0 kai\ kala/ dokei= soi ei]nai;)?

Agathon: Mně se tak zdají (E1moige).

Sokrates: Chybí-li tedy Erótu věci krásné (Ei0 a1ra o9 E1rwj tw~n kalw~n e0ndeh/j e0sti), a věci dobré jsou krásné (ta\ de\ a0gaqa\ kala/), chybí mu i věci dobré (ka2n tw~n a0gaqw~n e0ndeh\j ei1h).

Agathon: Já (E0gw&), Sokrate (w} Sw&kratej), tobě nemohu protiřečit (soi\ ou0k a2n dunai/mhn a0ntile/gein), nechť tomu je tak (a0ll‘ ou3twj e0xe/tw), jak ty říkáš (w(j su\ le/geij).

Sokrates: Pravdě (Ou0 me\n ou]n th=| a0lhqei/a|), milý Agathone (w} filou/mene A0ga/qwn), nemůžeš protiřečit (du/nasai a0ntile/gein), protože Sokratovi protiřečit není nic těžkého (e0pei\ Swkra/tei ge ou0de\n xalepo/n).

20 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

Sokratova mezihra, část druhá

Sokrates: A tak (Kai\ mh/n), milý Agathone (w} fi/le A0ga/qwn), podle mého soudu jsi krásně uvedl svou řeč (kalw~j moi e1docaj kaqhgh/sasqai tou= lo/gou), když jsi řekl (le/gwn), že je nejprve třeba ho ukázat (o3ti prw~ton me\n de/oi au0to\n e0pidei/cai), jaký Erós je (o9poio/j ti/j e0stin o9 E1rwj), později pak jeho činy (u3steon de\ ta\ e1rga au0tou=). Tento začátek velice schvaluji (tau/thn th\n a0rxh\n pa/nu a1gamai). Nuže o Erótovi mi (i1qi ou]n moi peri\ E1rwtoj), když jsi i ty ostatní věci krásně (e0peidh\ kai\ ta]lla kalw~j) a velkomyslně vyjmenoval (kai\ megaloprepw~j dih=lqej), jaký je (oi[o/j e0sti), řekni i toto (kai\ to/de ei0pe/); je Erós takový, že je erótem něčeho (po/tero/n e0sti toiou=toj oi[oj ei]nai/ tinoj o9 E1rwj), nebo ničeho (h2 ou0deno/j;)? Neptám se (e0rwtw~ de‘ ou0k), zda je nějaké matky nebo otce (ei0 mhtro/j tinoj h2 patro/j e0stin ) – to by byla směšná otázka (geloi=on ga\r a2n ei1h to\ e0rw&thma), zda Erós (ei0 E1rwj) je erótem (e0sti\n e1rwj) matky nebo otce (mhtro\j h2 patro/j) – ale jako kdybych se toto samo ohledně otce otázal (a1ll‘ w#sper a2n ei0 au0to\ tou=to pate/ra h0rw&twn), zda otec (a]ra o9 path/r) je otcem někoho (e0sti path/r tinoj) nebo ne (h2 ou1;)? Jistě bys mi řekl (ei]pej a2n dh/pou moi), kdybys chtěl pěkně odpovědět (ei0 e0bou/lou kalw~j a0pokri/nasqai), že je syna (o3ti e1stin u9e/oj ge) nebo dcery (h2 qugatro/j) otec otcem (o9 path\r path/r), nebo ne (h2 ou1)?

Agathon: Zajisté (Pa/nu ge).

Sokrates: A i matka zrovna tak (Ou0kou=n kai\ h9 mh/thr w(jau/twj;)?

Agathon odsouhlasil i toto (O9mologei=sqai kai\ tou=to).

Sokrates: Ještě mi odpověz trochu víc (E1ti toi/nun a0po/krinai o0li/gw| plei/w), abys lépe pochopil (i3na ma=llon katama/qh|j), oč mi jde (o4 bou/lomai). Kdybych se zeptal (ei0 ga\r e0roi/mhn) „A co (Ti/ de/), bratr (a0delfo/j), toto samo (au0to\ tou=q‘), co je (o3per e0stin), Je bratrem někoho (e1sti tino\j a0delfo/j), nebo ne (h2 ou1)?

Agathon odpověděl, že je (Fa/nai ei]nai).

Sokrates: Zdali bratra nebo sestry (Ou0kou=n a0delfou= h2 a0delfh=j;)?

Agathon souhlasil (O9mologei=n).

Sokrates: Pokus se říci i o erótovi (Peirw~ dh\ kai\ to\n E1rwta ei0pei=n). Erós je erótem ničeho (o9 E1rwj e1rwj e0sti\n ou0deno/j), nebo něčeho (h2 tino/j;)?

Agathon: Jistě je [něčeho] (Pa/nu me\n ou]n e1stin).

Sokrates: To však (Tou=to me\n toi/nun) střež pro sebe (fu/lacon para\ sautw~|), a pamatuj si to, čeho (memnhme/noj o3tou). Ale tolik odpověz (toso/nde de\ ei0pe/), zda Erós (po/teron o9 E1rwj) po tom, čeho je erós (e0kei/nou ou[ e1stin e1rwj), touží po tom (e0piqumei= au0tou=), či ne (h2 ou1)?

Agathon: Jistě [touží] (Pa/nu ge).

Sokrates: Zdalipak majíc to (Po/teron e1xwn au0to/), po čem touží (ou[ e0piqumei= te) a co miluje (kai\ e0ra|=), po tom touží a to miluje (ei]ta e0piqumei= te kai\ e0ra=|), nebo nemajíc (h2 ou0k e1xwn;)?

Agathon: Nemajíc (Ou0k e1xwn), jak se zdá (w(j to\ ei0ko/j ge).

Sokrates: Jen uvažuj (Sko/pei dh/), namísto ‚zdá se‘ (a0nti\ tou= ei0ko/toj), zdali to není nutně takto (ei0 a0na/gkh ou#twj), toužící (to\ e0piqumou=n) touží (e0piqumei=n) po tom, co mu chybí (ou[ e0ndee\j e0stin), nebo netouží (h2 mh\ e0piqumein=), pokud mu nechybí (e0a\n mh\ e0ndee\j h]|)? Protože mně se zdá zcela jasně (e0moi\ me\n ga\r qaumastw~j dokei=), Agathone (w} A0ga/qwn), že tomu tak je nutně (w(j a0na/gkh ei]nai); jak tobě (soi\ de\ pw~j)?

 Agathon: I mně se to zdá (Ka0moi\ dokei=).

Sokrates: Krásně to říkáš (Kalw~j le/geij). Což by chtěl někdo, kdo je velký (a]r‘ ou]n bou/loit‘ a1n tij me/gaj me/gaj w!n), být velký (me/gaj ei]nai), nebo jsa silný (h2 i0sxuro\j w!n), silný (i0sxuro/j;)?

Agathon: To je nemožné (A0du/naton) vzhledem k tomu, co jsme odsouhlasili (e0k tw~n w(mologhme/nwn).

Sokrates: Protože by mu to nechybělo (Ou0 ga\r pou e0ndeh\j a2n ei1h tou/twn), kdo by byl takový (o3 ge w!n).

Agathon: Máš pravdu (A0lhqh= le/geij).

Sokrates: Protože i kdyby, jsa silný (Ei0 ga\r kai\ i1sxuroj w!n), chtěl být silný (bou/loito i0sxuro\j ei]nai), a jsa rychlý (kai\ taxu\j w!n) chtěl být rychlý (taxu/j), a jsa zdravý (kai\ u9gih\j w!n), chtěl být zdravý (u9gih/j) – protože by se někdo mohl domnívat, že tyto a všechny podobné případy (i1swj ga\r a1n tij tau=ta oi0hqei/h kai\ pa/nta ta\ tiau=ta) ukazují, že ti, co jsou takoví a mají takové věci touží mít to, co mají (tou\j o1ntaj te tiou/touj kai\ e1xontaj tau=ta tou/twn a3per e1xousi kai\ e0piqumei=n), abychom nebyli oklamáni (i3n‘ ou]n mh\ e0capathqw~men), proto to říkám (tou/twn e3neka le/gw) – protože tito (tou/toij ga/r), Agathone (w} A0ga/qwn), jestli se nad tím zamyslíš (ei0 e0nnoei=j), mají všechny ty věci v přítomnosti nutně (e1xein me\n e2kasta tou/twn e0n tw~| paro/nti a0na/gkh), které mají (a4 e1xousin), ať chtějí nebo ne (e0a/nte bou/lwntai e0a/nte mh/), a kdo by po tom vskutku toužil (kai\ tou/tou ge dh/pou ti/j a2n e0piqumh/seien;)? Ale když někdo řekne (a0ll‘ o3tan tij le/gh|), že já (o3ti e0gw&), jsa zdravý (u9giai/nwn) chci i být zdravý (bou/lomai kai\ u9giai/nein), a jsa bohatý (kai\ ploutw&n), chci i být bohatý (bou/lomai kai\ ploutei=n), a toužím po těch samých věcech (kai\ e0piqumw~ au0tw~n tou/twn), které mám (a4 e1xw), řekli bychom mu (ei1poimen a2n au0tw~|), že ty (o3ti su/), člověče (w} a1nqrwpe), který máš bohatství (plou=ton kekthme/noj) a zdraví (kai\ u9gi/eian) a sílu (kai\ i0sxu/n), chceš i v čase budoucím (bou/lei kai\ ei0j to\n e1peita xro/non) tyto věci mít (tau=ta kekth/sqai), protože nyní v přítomnosti (e0pei\ e0n tw~| ge nu=n paro/nti), ať chceš nebo nechceš (ei2te bou/lei ei1te mh/), máš (e1xeij). Uvaž tedy (sko/pei ou]n), když říkáš toto (o3tan tou=to le/gh|j), že toužím po tom co mám (o3ti e0piqumw~ tw~n paro/ntwn), zda říkáš něco jiného (ei0 a1llo ti le/geij), než toto (h2 to/de), že chci to, co nyní mám (o3ti bou/lomai ta\ nu=n paro/nta), mít i v budoucím čase (kai\ ei0j to\n e1peita xro/non parei=nai). Nesouhlasil by s tím (a1llo ti o9mologoi= a1n;).

[Aristodémos] řekl, že s tím Agathon souhlasil (Sumfa/nai e1fh to\n A1ga/qwna).

Sokrates: Nuže, není to toužit po tom (Ou0kou=n tou=to/ g’ e0sti\n e0kei/nou e0ra|=n), to, co mu ještě není k dispozici (o4 ou1pw e3toimon au0tw~| e0stin) ani to nemá (ou0de\ e1xei), aby mu tyto věci zůstaly uchráněné do budoucna (to\ ei0j to\n e1peita xro/non tau=ta ei]nai au0tw~| sw|zo/mena) a byly (kai\ paro/nta;)?

Agathon: Zajisté (Pa/nu ge).

19 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

 

Sokratova mezihra, část první

Když Agathon domluvil (Ei0po/ntoj de\ tou= A1ga/qwnoj), všichni (pa/ntaj), řekl Aristodémos (e1fh o9 A0risto/dhmoj), přítomní dali bouřlivě najevo své nadšení (a0naqorubh=sai tou\j paro/ntaj), jak náležitě ten mladík řekl svou řeč (w(j prepo/ntwj tou= neani/skou ei0rhko/toj, i sobě (kai\ au9tw~|) i bohu (kai\ tw~| qew~|). Tu Sokrates řekl (to\n ou]n Swkra/th ei0pei=n), pohlédnuv na Eryximacha (ble/yanta ei0j to\n E0ruci/maxon): ‚Zdalipak se ti zdá (A]ra/ soi dokw~)‘ , řekl (fa/nai) ‚syne Akoumena (w} pai= A0koume/nou), že jsem měl před chvílí neodůvodněný strach (a0dee/j pa/lai de/oj dedie/nai), a nepromluvil věštecky, když jsem řekl (a0ll‘ ou0 mantikw~j a4 nundh\ e1legon ei0pei=n), že Agathon bude mít obdivuhodnou řeč (o3ti A0ga/qwn qaumastw~j e0roi=), a já budu uveden do rozpaků (e0gw_ d‘ a0porh/somai;)?‘ ‚Tu jednu věc (To\ me\n e3teron)‘, řekl Eryximachos (fa/nai to\n E0ruci/maxon), ‚jsi podle mého soudu řekl věštecky (mantikw~j moi dokei=j ei0rhke/nai), že Agathon bude mluvit dobře (o3ti A0ga/qwn eu] e0rei=), že však ty budeš uveden do rozpaků (to\ de\ se\ a0porh/sein), si nemyslím (ou0k oi]mai).‘

‚A jak (Kai\ pw~j), muži blažený (w} maka/rie),‘ řekl Sokrates (ei0pei=n to\n Swkra/th), ‚nemám být na rozpacích (ou0 me/llw a0porei=n) i já (kai\ e0gw&) i kdokoli jiný (kai\ a1lloj o9stisou=n), mám-li mluvit poté (me/llwn le/cein), co byla pronesena tak krásná a pestrá řeč (meta\ kalo\n ou3tw kai\ pantodapo\n lo/gon r9hqe/nta;)? To ostatní (kai\ ta\ me\n a1lla) nebylo tak převelice obdivuhodné (ou0x o9moi/wj me\n qaumasta/), ale na závěr (ta\ de\ e0pi\ teleuthh=j) tu krásu slov a slovních obratů (tou= ka/llouj tw~n o0noma/twn kai\ r9hma/twn) kdo zaslechl, jak by mohl nebýt vyveden z míry (ti/j ou0k a2n e0cepla/gh a0kou/wn;)? Neboť já (e0pei\ e1gwge), když jsem si uvědomil (e0nqumou/menoj), že nebudu s to (o3ti au0to\j ou0x oi[o/j t’ e1somai) říci nic co by se kráse předneseného co by jen blížilo (ou0d‘ e0ggu\j tou/twn ou0de\n kalo\n ei0pei=n), skoro jsem hanbou utekl (u9p‘ ai0sxu/nhj o0li/gou a0podra\j w)|xo/mhn), kdybych měl kam (ei1 ph| ei]xon). A vskutku, řeč mi připomněla Gorgia (kai\ ga/r me Gorgi/ou o9 lo/goj a0nemi/mnh|sken), takže jsem zakusil ono Homérovo (w#ste a0texnw~j to\ tou= O9mh/rou e0pepo/nqh); popadl mě strach (e0fobou/mhn), že mi na závěr Agathon (mh/ moi teleutw~n o9 A0ga/qwn) hlavu Gorgii (Gorgi/ou kefalh/n), obávaného řečníka (deinou= le/gein), svou řečí (e0n tw~| lo/gw|) poslal na tu moji řeč (e0pi\ to\n e0mo\n lo/gon pe/myaj) a proměnil mě v kámen pro mou neschopnost mluvit (au0to/n me li/qon th=| a0fwni/a| poih/seien).

***

Na okraj svého oxfordského textu jsem si před nějakými čtyřiceti lety napsal s odkazem na Od. XI. 632: e0me\ de\ xlwro\n de/oj h3|rei/mh/ moi Gorgei/hn kefalh\n deinoi=o pelw/rou/e0c A0i/dew pe/myeien a0ganh\\ Persefonei/a

Přeložil A. S. Kline: ‘and I was gripped by pale fear lest royal Persephone send up the head of that ghastly monster, the Gorgon, from Hades’ House.’

a popadl mě hrozný strach/ aby mi hlavu Gorgony, strašlivé příšery,/neposlala z Hádu laskavá Persefona

***

A pochopil jsem (kai\ e0neno/hsa), že jsem byl tehdy pro smích (to/te a1ra katage/lastoj w!n), když jsem s vámi souhlasil (h9ni/ka u9mi=n w(molo/goun), že spolu s vámi, když na mě přijde řada (e0n tw~| me/rei meq‘ u9mw~n), budu chvalořečit Eróta (e0gkwmia/seqai to\n E1rwta), a řekl jsem (kai\ e1fhn), že jsem odborníkem (ei]nai deino/j), co se týká erotiky (ta\ e0rwtika/), zatím co jsem ve skutečnosti nic nevěděl o tom (ou0de\n ei0dw_j a1ra tou= pra/gmatoj), jak je třeba cokoli chvalořečit (w(j e1dei e0gkwmia/zein o9tiou=n). Díky své hlouposti jsem si totiž myslil (e0gw_ me\n ga\r u9p‘ a0belteri/aj w!|mhn), že je třeba mluvit pravdu (dei=n ta0lhqh= le/gein) o každém (peri\ e9ka/stou), co je vychvalováno (tou= e0gkwmiazome/nou), a to že je základ (kai\ tou=to me\n u9pa/rxein) ze kterého je třeba vybrat ty nejkrásnější momenty (e0c au0tw~n de\ tou/twn ta\ ka/llista e0klegome/nouj) a co nejpříhodněji je předložit (w(j eu0prepe/stata tiqe/nai). A namýšlel jsem si vysokomyslně (kai\ pa/nu dh\ me/ga e0fro/noun), že budu mluvit dobře (w(j eu] e0rw~n), protože vím pravdu o tom (w(j ei0dw_j th\n a0lh/qeian), jak cokoli chválit (tou= e0painei=n o9tiou=n). To však (to\ de\ a1ra), jak se zdá (w(j e1oiken), nebylo to (ou0 tou=to h]n), jak cokoliv krásně chválit (to\ kalw~j e0painei=n o9tiou=n), nýbrž dát chválenému co největší a co nejkrásnější vlastnosti (a0lla\ to\ w(j me/gista a0natiqe/nai tw~| pra/gmati kai\ w(j ka/llista), ať je takové má či nemá (e0a/n te h]| ou3twj e1xonta e0a/n te mh/). Bude-li to nepravda (ei0 de\ yeudh=), na tom přece nezáleží (ou0de\n a!r’ h]n pra=gma), protože bylo řečeno (prourrh/qh ga/r), jak se zdá (w(j e1oiken), že se každý z nás (o#pwj e3kastoj h9mw~n) Eróta má zdát chválit (E1rwta e0gkwmia/zein do/cei), ne ho chválit (ou0x o3pwj e0gkwmia/setai). Proto (dia\ tau=ta dh/), domnívám se (oi]mai), rozhýbajíce veškerá slova (pa/nta lo/gon kinou/ntej) připisujete Erótovi (a0nati/qete tw~| e1rwti), a tvrdíte (kai/ fate), že je takový (au0to\n toiouto/n te ei]nai) a příčinou tak velkých a mnohých věcí (kai\ tosou/twn ai1tion), aby vypadal co nejkrásnější (o#pwj a2n fai/nhtai w(j ka/llistoj) a nejlepší (kai\ a1ristoj), zřejmě (dh=lon o3ti) těm neznalým (toi=j mh\ gignw&skousin) – jistě ne (ou0 ga\r dh/pou) těm znalým (toi=j ge ei0do/sin) – a chvála vypadá krásně a vznešeně (kai\ kalw~j g‘ e1xei kai\ semnw~j o9 e1painoj). Ale já jsem byl neznalý tohoto způsobu chvály (a0lla\ ga\r e0gw_ ou0k h1|dh a1ra to\n tro/pon tou= e0pai/nou), a z neznalosti (ou0 d‘ ei0dw&j) jsem vám přislíbil (u9mi=n w(molo/ghsa), že se chvály svým podílem účastním (kai\ au0to\j e0n tw~| me/rei e0paine/sesqai). Můj jazyk přislíbil (h9 glw~ssa ou]n u9pe/sxeto), moje mysl ne (h9 de\ frh=n ou1).

***

Na okraj svého oxfordského textu jsem si kdysi poznamenal: Eurip. Hippolyt. 612: h9 glw~ss’ o0mw&mox’, h9 de\ frh\n a0nw&motoj.

***

Zapomeňme na to (xaire/tw dh/). Už nebudu vychvalovat tímto způsobem (ou0 ga\r e1ti e0gkwmia/zw tou/ton to\n tro/pon) – ani bych nebyl schopen (ou0 ga\r a2n dunai/mhn) – určitě bych nebyl (ou0 me/ntoi), ale pravdu (a0lla\ ta/ ge a0lhqh=), jestliže chcete (ei0 bou/lesqe), vám chci říci podle svého (e0qe/lw ei0pei=n kat‘ e0mauto/n), ne s ohledem na vaše řeči (ou0 pro\j tou\j u9mete/rouj lo/gouj), abych nebyl k smíchu (i3na mh\ ge/lwta o1flw). Uvaž tedy (o3ra ou]n), Faidre (w} Fai~dre), jestli i takovou řeč potřebuješ (ei1 ti kai\ toiou/tou lo/gou de/h|), o Erótovi slyšet pravdivé věci (peri\ E1rwtoj ta\ a0lhqh= lego/mena a0kou/ein), slovy a slovními obraty takovými (o0noma/sei de\ kai\ qe/sei r(hma/twn toiau/th|), jaká se nahodí (o9poi/a d’a1n tij tu/xh| e0pelqou=sa).

Faidros (To\n ou=n Fai=dron), řekl [Aristodémos] (e1fh), a všichni ostatní (kai\ tou\j a1llouj) ho pobízeli (keleu/ein le/gein), jak sám uzná za správné mluvit (o3ph| au0to\j oi1oito ei0pei=n), mluvit tak (tau/th|).

Ještě však (E1ti toi/nun), řekl [Sokrates] (fa/nai), mi dovol (pa/rej moi), abych se Agathona na pár maličkostí zeptal (A0ga/qwna smi/kr‘ a1tta e0re/sqai), abych pak postavil svou řeč na tom, na čem se shodneme (i3na a0nomologhsa/menoj par‘ au0tou= ou3twj h1dh le/gw).

Ovšemže dovoluji (A1lla pari/hmi), řekl Faidros (fa/nai to\n Fai=dron), jen se tázej (a0ll‘ e0rw&ta). Po těchto slovech Sokrates (meta\ de\ tau=ta dh\ to\n Swkra/th), řekl [Aristodémos] (e1fh) začal odněkud odtud (e0nqe/nde po/qen a1rcasqai).

***

Doufám, že jsem v textu nezanechal příliš mnoho chyb. Můj printer opět stávkuje, a tak jsem si nemohl text vytisknout a v tištěné podobě ho opravit.