Minulý příspěvek jsem zakončil Apollodorovým příslibem, že se svým přátelům pokusí vše popovídat tak, jak to slyšel od Aristodéma.
Aristodémos Sokrata potkal čerstvě vykoupaného (leloume/non) a s podvázanými
sandály (kai\ ta\j blau/taj
u9podedeme/non), což ten činil jen zřídka kdy (a4 e0kei=noj o0liga/kij e0poi/ei). Zeptal se ho,
kam jde tak vykrášlen. Sokrates odpověděl, že jde na večeři (e0pi\ dei=pnon)
k Agathonovi: ‚Včera jsem mu uniknul, když oslavoval své vítězství,
protože jsem se bál toho davu (fobhqei\j
to\n o1xlon). Takhle
jsem se vyparádil (tau=ta dh\
e0kallwpisa/mhn), abych
šel krásný ke krásnému (i3na kalo\j para\ kalo\n i1w).‘
Sokrates Aristodémovi navrhnul, aby s ním šel na tu
večeři, ač nepozván. Aristodemos odpověděl, že učiní, co Sokrates přikáže (Ou3twj o3pwj a2n
su\ keleu/h|j), že však nepřistoupí na to, že není pozván, jsa pozván
Sokratem. Sokrates odpověděl: ‚Ve dvou se cestou (Su/n te du/’ e0rxome/nw pro\
o9dou=) poradíme
(bouleuso/meqa), co řekneme (o3ti e0rou=men). Tak jděme (a0ll’ i1wmen).‘
A tak se spolu cestou bavili, když se tu Sokrates
zamyslil, zpomalil se, zůstal pozadu, a když na něj Aristodémos chtěl počkat,
kázal mu, aby šel napřed. Když Aristodémos došel k domu Agathona, dveře
našel otevřené, jeden ze sluhů ho hned uvedl dovnitř, kde byli uloženi ti ostatní
(ou[ kate/keinto
oi3 a1lloi). Jak ho
Agathon uviděl, hned ho uvítal: ‚To je dobře, že jdeš, abys s námi
povečeřel. Jestli jsi přišel kvůli něčemu jinému, nech to na jindy. Včera jsem
tě hledal, abych tě pozval, ale nemohl jsem tě najít. Ale jak to, že k nám
nepřivádíš Sokrata?‘ ‚A já,‘ řekl Aristodémos, ‚jsem se otočil, a Sokrata nikde
nevidím. Řekl jsem, že jsem šel s ním, když mě pozval, abych s ním
šel sem na večeři.‘ ‚Dobře jsi udělal, ale kde je on?‘ ‚Šel za mnou. Sám se
divím, kde může být.‘
Agathon přikázal sluhovi, aby se po Sokratovi podíval a
přivedl ho: ‚A ty se, Aristodéme, ulož vedle Aristofana.‘ Jeden ze sluhů
Aristodémovi posloužil, aby se umyl. Jiný sluha
přišel s tím, že našel Sokrata před vchodem sousedního domu: ‚Když
jsem ho vyzval, aby přišel, nechtěl jít.‘ Agathon chtěl sluhovi přikázat, aby
Sokrata přivedl a nenechal ho tam (kai\ mh\ a0fh/seij). Aristodémos
tomu však zabránil: ‚Nechte ho. Má takový zvyk. Někdy se takhle zastaví, ať je
to kdekoliv. Však přijde hned (h3cei d’ au0ti/ka). Nechte ho být.‘
Agathon vyzval sluhy (w} pai=dej, ‚hochy‘), aby hosty
obsloužili, jako kdyby sami byli hostiteli, aniž by jim kdo co přikazoval, což
nikdy před tím neučinil: ‚Myslete, že jste mě pozvali na hostinu, a spolu se
mnou všechny ty ostatní obsluhujte (qerapeu/ete), ať vás můžeme
pochválit (i3n’ u9ma=j e0painw~men).‘
Pak začali jíst a Sokrates pořád nikde. Agathon chtěl pro
něj několikrát znovu poslat, Aristodémos to však nedovolil. Sokrates přišel
poměrně brzy, zhruba uprostřed celé hostiny (ma/lista sfa=j mesou=n
deipnou=ntaj). Agathon Sokrata zavolal, aby se uložil vedle něho:
‚Sem, Sokrate, vedle mne, abych se tě dotknul a měl užitek z té moudrosti (i3na kai\ tou= sofou= a9pto/menoj sou=
a0polau/sw), o
kterou ti šlo, když ses zastavil před tím vchodem do domu. Zřejmě jsi to nalezl
(dh=lon ga\r o3ti hu[rej) a máš to (kai\ e1xeij), protože by ses jinak nebyl pohnul z místa
(ou0 ga\r a2n proape/sthj).‘
Sokrates si k Agathonovi přisedl a řekl: ‚Bylo by
fajn, Agathone, kdyby moudrost byla taková (ei0 toiou=ton ei1h h9 sofi/a), že by se z plnějšího z nás
přelévala do toho prázdnějšího, když se dotkneme jeden druhého, jako se voda
přelévá z plnější nádoby do nádoby prázdnější pomocí vlněného vlákna. Je-li
i moudrost taková, pak si velice cením toho, že mohu ležet vedle tebe. Myslím
totiž, že se z tebe naplním mnohou a krásnou moudrostí (me para\ sou=
pollh=j kai\ kalh=j sofi/aj plhrwqh/sesqai). Ta moje
moudrost je totiž jakási špatná (h9 me\n ga\r e0mh\
fau/lh tij a2n ei1h), nejistá a pochybná, jako sen (a0mfisbhth/simoj
w{sper o1nar ou]sa). Ale ta tvá je zářivá a mnohoslibná (h9 de\ sh\ lampra/ te kai\ pollh\n
e0pi/dosin e1xousa), jež z
tebe, tak mladého, předevčírem jasně zazářila před více než třiceti tisíci
Helény.‘
‚Sokrate, tropíš si ze mne žerty (U(bristh\j
ei], w} Sw&kratej), řekl Agathon. Co se moudrosti týká, to se mezi námi
bude rozhodovat zanedlouho, kdy soudcem bude Dionysos‘ – tedy u vína – ‚teď se
však nejprve dej do jídla.‘
No comments:
Post a Comment