Apollodorus vypráví Symposium svým přátelům a své vyprávění otevírá slovy: ‚Jsem dobře připraven, abych vám pověděl, na co se mne ptáte.‘ Předevčírem (prw|&hn) šel totiž z domu, z Faléru, do města, když tu na něj volal jeden ze známých, aby na něho počkal. Ten známý totiž po něm chtěl, aby mu povyprávěl řeči o lásce, k nimž došlo na setkání Agathona, Sokrata, Alkibiada a těch ostatních: ‚Nejdřív mi však řekni, byl jsi na tom setkání?‘ Apollodorus: ‚Glaukóne, což nevíš, že Agathon tu už nebydlí drahnou řadu let, zatím co je to méně než tři roky, co já usiluji o to, abych každého dne zvěděl, co Sokrates pronáší a co dělá? Před tím jsem pobíhal, kam se dalo, a myslel jsem, bůhví co důležitého jsem nedělal, zatímco jsem byl tím nejubožejším člověkem, o nic méně ubohým, než jsi teď ty, domnívaje se, že je třeba dělat cokoli spíše než filosofii (oi0o/menoj dei=n pa/nta ma=llon pra/ttein h2 filosofei=n).
***
Glaukón, Platonův mladší bratr, se stal nadšeným
stoupencem Sokrata a následovníkem filosofie, jak můžeme vidět z Platonovy
Ústavy, kde spolu s Platonovým starším bratrem, Adeimantem, je
Sokratovým partnerem v rozhovoru. Na rozdíl od zdrženlivého a opatrného
Adeimanta je v Ústavě hybnou silou rozhovoru Glaukón. Vzpomeňme jen
onoho místa z šesté knihy Ústavy, kde Sokrates upozorňuje, že idea dobra
(h9 tou= a0gaqou= i0de/a) je tím
největším poznáním (me/giston ma/qhma,
505a2). Adeimantos se táže: ‚Sokrate, co ty považuješ za dobro (to\ a0gaqo/n), vědění (eépisth-mhn),
Protestuji!
Začalo to dobře: ‚dobro‘, zkomolené ráno, vyšlo správně. Bláhově
jsem se těšil, že SPIonic na mém počítači konečně
bude fungovat. Netěšil jsem se dlouho. Počítač zkomolil ‚vědění‘ (epistémén),
i toto zkomolení lze považovat za symbolické; klasicistům a klasickým filosofům
o vědění už dávno nejde. Což by jinak bylo možné, aby mi byla tvrdošíjně odmítána
možnost na akademické půdě přednést názor na Platona, na němž pracuji přes
padesát let?
Tu musím zmínit dvě výjimky. Hana Kosáková mě pozvala na
dvě přednášky o Platonovi pro Institut východoevropských studií, na 4. a 5.
května na Filosofické fakultě UK. Pan Kraus mě pozval na přednášku o Platonovi
pro svou Newton University. Ale i tu byly stinné momenty. Hana Kosáková mi
navrhla, abychom se 4. května setkali před vchodem do fakulty 10 minut před
začátkem mé přednášky. Dále mě informovala, že po mé přednášce se přesuneme do
jiné místnosti, kde se diskuse účastní pan Šáhlavský z Českého rozhlasu. Návrh
jsem uvítal a na setkání s panem Šťáhlavským jsem se těšil. E-mail Hany
Kosákové zmizel z mého Inboxu, a e-mail, kterým jsem jí odpověděl, zmizel
z kolonky Sent, tedy z e-mailů mnou odeslaných. Pan Šťáhlavský nepřišel.
Jsou-li, respektive budou-li v mém příspěvku chyby, nemám se na co
vymlouvat; příspěvek si mohu vytisknout a zkontrolovat, můj printer začal opět
fungovat.
***
Tak tedy zpět ke Glaukónovi.
Vzpomeňme jen onoho místa z šesté knihy Ústavy, kde Sokrates upozorňuje, že idea dobra (hé tou agathou idea) je tím největším poznáním (megiston mathéma, 505a2). Adeimantos se táže: ‚Sokrate, co ty považuješ za dobro (to agathon), vědění (epistémén), nebo rozkoš (hédonén), nebo něco jiného krom těchto (é allo ti para tauta 506b2-4). Sokrates se zdráhá: ‚Myslíš si, že je správné, aby člověk o tom, co nezná, mluvil jako člověk toho znalý (dokei soi dikaion einai peri hón tis mé oiden legein hós eidota, 506c2-3)? Glaukón Sokrata zapřísahá: ‚Při Diovi, nevzdávej to, když jsi takřka u cíle (Mé pros Dios hósper epi telei ón apostéis, 506d2-3).
No comments:
Post a Comment