Apollodorus vypráví Symposium svým přátelům a své vyprávění otevírá slovy: ‚Jsem dobře připraven, abych vám pověděl, na co se mne ptáte.‘ Předevčírem (prw|&hn) šel totiž z domu, z Faléru, do města, když tu na něj volal jeden ze známých, aby na něho počkal. Ten známý totiž po něm chtěl, aby mu povyprávěl řeči o lásce, k nimž došlo na setkání Agathona, Sokrata, Alkibiada a těch ostatních: ‚Nejdřív mi však řekni, byl jsi na tom setkání?‘ Apollodorus: ‚Glaukóne, což nevíš, že Agathon tu už nebydlí drahnou řadu let, zatím co je to méně než tři roky, co já usiluji o to, abych každého dne zvěděl, co Sokrates pronáší a co dělá? Před tím jsem pobíhal, kam se dalo, a myslel jsem, bůhví co důležitého jsem nedělal, zatímco jsem byl tím nejubožejším člověkem, o nic méně ubohým, než jsi teď ty, domnívaje se, že je třeba dělat cokoli spíše než filosofii (oi0o/menoj dei=n pa/nta ma=llon pra/ttein h2 filosofei=n).
***
Glaukón, Platonův mladší bratr, se stal nadšeným
stoupencem Sokrata a následovníkem filosofie, jak můžeme vidět z Platonovy
Ústavy, kde spolu s Platonovým starším bratrem, Adeimantem, je
Sokratovým partnerem v rozhovoru. Na rozdíl od zdrženlivého a opatrného
Adeimanta je v Ústavě hybnou silou rozhovoru Glaukón. Vzpomeňme jen
onoho místa z šesté knihy Ústavy, kde Sokrates upozorňuje, že idea dobra
(h9 tou= a0gaqou= i0de/a) je tím
největším poznáním (me/giston ma/qhma, 505a2).
Adeimantos se táže: ‚Sokrate, co ty považuješ za dobro (to\ aégaqo-n)
Protestuji!
Začalo to dobře: ‚největší poznání‘, zkomolené včera,
vyšlo správně. Už jsem se těšil, že SPIonic na mém počítači začal
fungovat. Netěšil jsem se dlouho. Skutečnost, že počítač komolí ‚dobro samo‘ (to
agathon), považuji za skutečnost symbolickou, co se týče současného stavu
starořeckých studií. Uvedu aspoň jednu věc, která mě rozmrzela nedávno.
V životopise Sokrata od Diogena Laertského jsem
narazil na text, který ukazuje, že Platonův Menón byl napsán a Platonem
vydán drahný čas před Sokratovou smrtí. Informoval jsem o tom 16 Oxfordských
klasicistů a klasických filosofů, jakož i Vice Kancléřku Oxfordské university.
Ani jeden/ani jedna z nich mi na mou informaci neodpověděli. Jak se zdá,
klasicisté a klasičtí filozofové hodlají trvat na přesvědčení, že Platon začal
psát své dialogy až po Sokratově smrti.
V paragrafu II. 37 Diogenes cituje odpověď, kterou dala
Chairefontovi Pythijská věštkyně: ‚Sokrates je ze všech lidí nejmoudřejší (andrón
hapantón Sókratés sofótatos). Paragrafem II. 38 Diogenes navazuje: ‚Tak se
stal předmětem závisti, zejména pak proto, že ukazoval, že hlupáci jsou ti, co
si o sobě moc myslí (hoti diélenche tous mega fronountas ef‘ heautois hós
anoétous), jako to bez pochyb (amelei) učinil s Anytem, jak je
to též v Platonově Menónu (hós kai en tói Platónos esti Menóni).
Anytus totiž nedokázal snést, jak ho Sokrates zesměšnil (houtos gar ou ferón
ton hypo Sókratous chleuasmon), nejprve proti němu poštval lidi okolo
Aristofana (próton men epéleipsen autói tous peri Aristofanén) a pak
pomohl přesvědčit Meléta (epeita kai Meléton synepeisen), aby na Sokrata podal žalobu z bezbožnosti a kažení mládeže (apenenkasthai
kat‘ autou grafén asebeias kai tón neón diafthoras).‘
Věcí se zabývám na svém blogu v příspěvku nazvaném ‚Sokrates – Meletus
a Anytus‘, publikovaném 1. dubna 2022.
Promiňte, jsou-li v mém příspěvku chyby. Můj printer přestal
fungovat, a tak jsem byl odkázán na obrazovku mého počítače.
No comments:
Post a Comment