7 Platonovo Symposium – Agathon, Socrates, Alkibiades a ti další

Pausanias pokračuje

Takto (tau/th| me\n ou]n) by si člověk myslel (oi0hqei/h a1n tij), že se za něco velmi krásného považuje (pa/gkalon nomi/zesqai) v této obci (e0n th=|de th=| po/lei) i milování (kai\ to\ e0ra=n), i spřátelení se s milujícími (kai\ to\ fi/louj gi/gnesqai toi=j e0rastai=j). Když však ustanovením nadřízených pedagogů otcové (e0peida\n de\ paidagwgou\j e0pisth/santej oi9 pate/rej) [rekrutovaných z důvěryhodných otroků] milovaným (toi=j e0rwme/noij) nedovolují mluvit (mh\ e0w~si diale/gesqai) s milujícími (toi=j e0rastai=j), a pedagogovi (kai\ tw~| paidagwgw~|) je přikázáno to zajistit (tau=ta prostetagme/na h]|), a vrstevníci (h9likiw&tai de/) a přátelé (kai\ e9tai=roi), odsuzují (o0neidi/zwsin), když vidí, že k něčemu takovému dochází (e0a/n ti o9rw~sin toiou=ton gigno/menon), a těm odsuzujícím (kai\ tou\j o0neidi/zontaj au]) ti starší v tom nebrání (oi9 presbu/teroi mh\ diakwlu/wsi), ani jim nevytýkají (mhde\ loidorw~sin) že mluví nesprávně (w(j ou0k o0rqw~j le/gontaj), s ohledem na tyto věci by někdo (ei0j de\\ tau=ta/ tij au] ble/yaj) naopak myslil (h9gh/sait’ a2n pa/lin), že je to tu považováno za věc nejošklivější (ai1sxiston to\ toiou=ton e0nqa/de nomi/zesqai).

Domnívám se, že se to má takto (to\ de\ oi]mai w{d‘ e1xei); není to věc jednoduchá (ou0x a9plou=n e0stin), jak bylo řečeno na začátku (o3per e0c a0rxh=j e0le/xqh), není to ani krásné (ou1te kalo\n ei]nai) samo o sobě (au0to\ kaq‘ a9uto/), ani ošklivé (ou1te ai0sxro/n), ale když je to děláno krásně (a0lla\ kalw~j me\n pratto/menon), je to krásné (kalo/n), ale když ošklivě (ai0sxrw~j de/), ošklivé (ai0sxro/n). Ošklivě je (ai0sxrw~j me\n ou]n e0sti) špatnému (ponhrw~| te) a špatně (kai\ ponhrw~j) vyhověti (xari/zesqai), a krásně (kalw~j te) dobrému (xrhstw~| te) a krásně (kai\ kalw~j). Špatný je (ponhro\j d‘ e0sti/n) onen pandemický milovník (e0kei/noj o9 e0rasth\j o9 pa/ndhmoj) milující tělo více než duši (o9 tou= sw/matoj ma=llon h2 th=j yuxh=j e0rw~n); a ten ani netrvá (kai\ ga\r ou0de\ monimo/j e0sti), protože miluje věc, která není trvalá (a3te ou0de\ moni/mou e0rw~n pra/gmatoj). Jak uvadá květ těla (a3ma ga\r tw~| tou= sw&matoj a1nqei lh/gonti), které miloval (ou[per h1ra), „odlétá pryč“ (“oi1xetai a0popta/menoj“), mnoho řečí (pollou\j lo/gouj) a slibů (kai\ u9posxe/seij) zhanobiv (kataisxu/naj). Kdežto ten, kdo miluje dobrý charakter (o9 de\ tou= h1qouj xrhstou= o1ntoj e0rasth/j), zůstává po celý život (dia\ bi/ou me/nei), protože splynul v jedno s trvalým (a1te moni/mw| suntakei=j). Tyto tedy (tou/touj dh/) chce (bou/letai) náš zvyk (o9 h9me/teroj no/moj) dobře a krásně (eu] kai\ kalw~j) prověřovat (basani/zein), aby se ukázalo, ke kterým patří ten, kdo miluje (pote/rwn pote/ e0stin o9 e0rw~n), a ke kterým ten milovaný (kai\ pote/rwn o9 e0rw&menoj).

Takto (ou3tw dh/), z tohoto důvodu (u9po\ tau/thj th=j ai0ti/aj), za prvé (prw~ton me/n), nechat se chytit rychle (to\ a9li/skesqai taxu/) se považuje za ošklivé (ai0sxro\n neno/misqai), aby tak vznikl čas (i3na xro/noj e0gge/nhtai), který, jak se zdá (o3j dh\ dokei=), mnohé věci (ta\ polla/) krásně prověřuje (kalw~j basani/zein). Dále pak (e1peita), nechat se chytit kvůli penězům nebo kvůli politickým machinacím (to\ u9po\ xrhma/twn kai\ u9po\ politikw~n duna/mewn a9lw~nai) je ošklivé (ai0sxro/n), poddá-li se pod tlakem špatného zacházení (e0a/n te kakw_~j pa/sxwn pth/ch|)  a nevydrží to (kai\ mh\ karterh/sh|), nebo když nepohrdne majetkovými nabídkami nebo politickými výhodami (a1n t’ eu0ergetou/menoj ei0j xrh/mata h2 ei0j diapra/ceij politika\j mh\ katafronh/sh|); nic z těchto věcí se neukazuje být jisté ani trvalé (ou0de\n ga\r dokei= tou/twn ou1te be/baion ou1te mo/nimon ei]nai), krom toho (xwri\j tou=), že z nich ani nevzniká opravdové přátelství (mhde\ pefuke/nai a0p‘ au0tw~n gennai/an fili/an). Našemu zvyku tu zbývá jediná cesta (mi/a dh\ lei/petai tw~| h9mete/rw| no/mw| o9do/j), má-li být miláček milenci po vůli krásně (ei0 me/llei kalw~j xariei=sqai e0rastw~| paidika/). Máme zvyk (e1sti ga\r h9mi=n no/moj), že tak jako je to s milovníky (w3sper e0pi\ toi=j e0rastai=j h]n), kdo chce otročit (douleu/ein e0qe/lonta) jakékoli otroctví (h9ntinou=n doulei/an) pro miláčka (paidikoi=j), není to lichotnictví (mh\ kolakei/an ei]nai), ani to není odsouzení hodné (mhde\ e0ponei/diston), takto (ou3tw dh\) ještě jedno jediné dobrovolné otročení zůstává (kai\ a1llh mi/a mo/nh doulei/a e9kou/sioj lei/petai), které není odsouzení hodné (ou0k e0ponei/distoj): to je otročení ve jménu výtečnosti (au3th d‘ e0sti\n h9 peri\ th\n a0reth/n). Podle našeho zvyku totiž (neno/mistai ga\r dh\ h9mi=n), chtěl-li by někdo o někoho pečovat (e0a/n tij e0qe/lh| tina\ qerapeu/ein), domnívaje se (h9gou/menoj), že se skrze něho stane lepším (di‘ e0kei=non a0mei/nwn e1sesqai) buď co do nějaké moudrosti (h2 kata\ sofi/an tina/), nebo co do jakékoli jiné části výtečnosti (h2 kata\ a1llo o9tiou=n me/roj a0reth=j), takovéto dobrovolné otročení také není hanebné (au3th au] h9 e0qelodoulei/a ou0k ai0sxra\ ei]nai), ani to není pochlebování (ou0de\ kolakei/a).

Tyto dva zvyky je třeba (dei= dh\ tw_ no/mw tou/tw) spojit v jedno (sumbalei=n ei0j tau0to/n), ten týkající se milování hochů (to/n te peri\ th\n paiderasti/an) a ten týkající se filosofie (kai\ to\n peri\ th\n filosofi/an te) a vší ostatní výtečnosti (kai\ th\n a1llhn a0reth/n), má-li se státi krásným (ei0 me/llei sumbh=nai kalo/n gene/sqai), když milenci miláček vyhoví (to\ e0rasth=| paidika\ xari/zesqai). Když se totiž v jedno spojí (o3tan ga\r ei0j to\ au0to\ e1lqwsin) milenec a miláček (e0rasth/j te kai\ paidika/), z nichž každý je vázán zvyklostí (no/mon e1xwn e9ka/teroj), ten jeden, že miláčkovi, který mu vyhoví (o9 me\n xarisame/noij paidikoi=j), je jakákoli jeho služba oprávněná (u9phretw~n o9tiou=n dikai/wj a2n u9phretei=n), ten druhý (o9 de/), že pro toho, kdo ho učiní moudrým a dobrým (tw~| poiou=nti au0to\n sofo/n te kai\ a0gaqo/n), je spravedlivé, když také činí cokoliv (dikai/wj au] o9tiou=n a2n u9pourgw&n), kdy ten jeden má co přispět tomu druhému co do moudrosti a veškeré další morální výtečnosti (kai\ o9 me\n duna/menoj ei0j fro/nhsin kai\ th\n a1llhn a0reth\n sumba/llesqai), ten druhý potřebuje ke svému vzdělání (o9 de\ deo/menoj ei0j pai/deusin) získat i veškerou další moudrost (kai\ th\n a1llhn sofi/an kta=sqai), tehdy (to/te dh/), když se tyto dva zvyky spojí v jedno (tou&twn sunio/ntwn ei0j tau0to\n tw~n no/mwn), pouze zde dochází k tomu (monaxou= e0ntau=qa sumpi/ptei), že je krásné (to\ kalo\n ei]nai), aby miláček byl milenci po vůli (paidika\ e0rasth=| xari/sasqai), nikde jinde (a1lloqi de\ ou0damou=). V tomto případě (e0pi\ tou/tw|), i býti oklamán (kai\ e0capathqh=nai) je bez úhony (ou0de\n ai0sxro/n); v každém jiném případě (e0pi\ de\ toi=j a1lloij pa=si), je-li oklamán nebo ne, je za co se stydět (kai\ e0capatwme/nw| ai0sxu/nhn fe/rei kai\ mh/). Jestliže totiž někdo milenci (ei0 ga/r tij e0rasth=|) jakožto bohatému (w(j plousi/w|, kvůli bohatství (plou/tou e3neka) vyhověl (xarisa/menoj),  a byl oklamán (e0capathqei/h) a žádné bohatství nedostal (ka\ mh\ la/boi xrh/mata), protože se ukázalo, že ten milenec je chudý (a0nafane/ntoj tou= e0rastou= pe/nhtoj), je to neméně ostudné (ou0de\n h[tton a0sxro/n), protože ukázal svůj charakter (dokei= gar o9 toiou=toj to/ ge au3tou= e0pidei=cai), že kvůli penězům (o3ti e3neka xrhma/twn) je ochoten podstoupit pro kohokoliv cokoliv (o9tiou=n a2n o9tw|ou=n u9phretoi=), a to krásné není (tou=to de\ ou0 kalo/n).  Ze stejného důvodu (kata\ to\n au0to\n dh\ lo/gon), když by byl někdo po vůli někomu jakožto dobrému (ka2n ei1 tij w(j a0gaqw~| xarisa/menoj), protože se domníval, že se díky tomu spřátelení s milencem stane lepším (kai\ au0to\j w(j a0mei/nwn e0so/menoj dia\ th\n fili/an e0rastou=), a byl by oklamán (e0capathqei/h), když by se ukázalo, že onen člověk je špatný (a0nafane/ntoj e0kei/nou kakou=) a výtečnost nemá (kai\ ou0 kekthme/nou a0reth/n), přesto je to zklamání krásné (o3mwj kalh\ h9 a0pa/th). Ukazuje se totiž (dokei= ga/r au]), že i tento ukázal svůj charakter (kai\ ou[toj to\ kaq‘ au9to\n dedhlwke/nai), že kvůli výtečnosti (o3ti a0reth=j g‘ e3neka), a aby se stal lepším (kai\ tou= belti/wn gene/sqai), by se snažil učinit pro každého všechno (pa=n a2n panti\ proqumhqei/h); to je opět ze všeho nejkrásnější (tou=to de\ au] pa/ntwn ka/lliston). Tak (ou3tw) je krásné každému ve všem kvůli morální skvělosti vyhovět (pa=n pa/ntwj ge kalo\n a0reth=j g‘ e3neka xari/zesqai). Toto je (ou[to/j e0sti) láska té nebeské bohyně (o9 th=j ou0rani/aj qeou= e1rwj) a je nebeská (kai\ ou0ra/nioj) a velice cenná (kai\ pollou= a1cioj) i pro obec (kai\ po/lei), i pro jednotlivce (kai\ i0diw&taij), protože nutí jak milovníka tak i milovaného věnovat velkou péči sobě samému, aby byl co nejlepší (pollh\n e0pime/leian a0nagka/zwn poiei=sqai pro\j a0reth\n to/n te e0rw~nta au0to\n au9tou= kai\ to\n e0rw&menon); ty všechny ostatní (oi9 d‘ e3teroi pa/ntej) jsou té druhé (th=j e9te/raj), pandemické (th=j pandh/mou).

Toto tobě (tau=ta/ soi), tak jak je to bez přípravy (w(j e0k tou= paraxrh=ma), Faidře (w} Fai/dre), přináším jako příspěvek o Erótovi (peri\ E!rwtoj sumba/llomai).