Řeč Faidrova
Erós je velký bůh (me/gaj qeo/j),
obdivovaný jak mezi lidmi (qaumasto\j e0n a0nqrw&poij
te), tak i mezi bohy (kai\ qeoi=j),
z mnoha důvodů (pollaxh=| me\n kai\ a1llh|), zejména
co do jeho zrodu (ou0x h3kista kata\ th\n ge/nesin). Být
mezi těmi nejstaršími bohy je hodné úcty. O tom svědčí Hesiodos, podle něhož se
jako první zrodil Chaos, pak Země a Erós, a s ním souhlasí i Akesilaos. Jsa
nejstarším (presbu/tatoj de\
w@n), je nám
příčinou těch nejlepších dober (megistw~n a0gaqw~n
h9mi=n ai10tio/j e0stin). Neznám většího dobra pro chlapce, nežli je dobrý
a prospěšný milenec (h2 e0rasth\j xrhsto/j), a pro milence
nic lepšího nežli miláček (kai\
e0rasth=| paidika/). Protože
to, co má po celý život lidi vést k dobrému životu, stud (ai0sxu/nhn) vůči věcem špatným (e0pi\ toi=j ai0sxroi=j) a ctižádost (filotimi/an) co do věcí dobrých a krásných (e0pi\ toi=j kaloi=j), nevzbuzuje nic tak, jako láska (ou0de\n w#j e1rwj). Já tvrdím
(fhmi\ toi/nun e0gw&), že muž, který
miluje (a1ndra o3stij e0ra=|), ukázalo-li
by se, že udělal něco ohavného (ei1 ti ai0sxro\n
poiw~n kata/dhloj gi/gnoito), nebo od někoho něco takového utrpěl (h2 pa/sxwn u9po/ tou) ze zbabělosti (di’ a0nandri/an), aniž by se
bránil (mh\ a0muno/menoj), nebolelo by
ho tolik, ani kdyby to jeho otec uviděl (ou1t’ a2n u9po\ patro\j o0fqe/nta ou3twj
a0lgh=sai), ani
žádný z přátel (ou1te u9po\ e9tai/rwn), ani
kdokoliv jiný (ou1te u9p‘ a1llou ou0deno/j), jako jeho
miláček (w(j u9po\ paidikw~n). Totéž
vidíme, i co se milovaného týká (tau0to\n de\ tou=to kai\
to\n e0rw&menon o9rw~men), že se nikoho nestydí tak, jako svých
milenců (o3ti diafero/ntwj
tou\j e0rasta/j ai0sxu/netai), když se ukáže, že dělá něco špatného (o3tan o0fqh=| e0n ai0sxrw~| tini w!n).
Kdyby se našel nějaký způsob (ei0 ou]n mhxanh/ tij ge/noito), jak udělat stát (w#ste po/lin gene/sqai) nebo vojsko (h2 strato/pedon) z milovníků (e0rastw~n te) a miláčků (kai\ paidikw~n), nebylo by žádného lepšího zřízení jejich obce (ou0k e1stin o3pwj a2n a1meinon oi0kh/seian th\n e9autw~n), než kdyby zamítali vše nepěkné (h2 a0pexo/menoi pa/ntwn tw~n ai0sxrw~n) a předháněli se navzájem v ctižádosti (kai\ filotimou/menoi pro\j a0llh/louj). A bojujíce pospolu (kai\ maxo/menoi/ g’ a2n met’ a0llh/lwn), by takovíto poráželi takřka všechny lidi, ač by byli malého počtu (oi9 toiou=toi nikw~|en a2n oli/goi o1ntej w(j e1poj ei0pei=n pa/ntaj a0nqrw&pouj). Člověku milujícímu by bylo méně nesnesitelné, kdyby byl spatřen všemi ostatními, jak utekl ze svého šiku, nebo jak odhodil zbraně, než svým miláčkem (e0rw~n ga\r a0nh\r u9po\ paidikw~n o0fqh/nai h2 lipw_n ta/cin h2 o3pla a0pobalw_n h[tton a2n dh/pou de/caito h2 u9po\ pa/ntwn tw~n a1llwn); nežli to (kai\ pro\ tou/tou), raději by mnohokrát podstoupil smrt (teqna/nai a2n polla/kij e3loito). A opustit miláčka (kai\ mh\n e0gkatalipei=n ge ta\ paidika/) nebo mu nepřijít na pomoc v nebezpečí (h2 mh\ bohqh=sai kinduneu/onti) – nikdo není tak zbabělý (ou0dei\j ou3tw kako/j), aby ho láska sama nenadchla k odvaze (o3ntina ou0k a2n au0to\j o9 E!rwj e1nqeon poih/seie pro\j a1reth/n), aby se rovnal tomu nejodvážnějšímu (w3ste o3moion ei]nai tw~| a0ri/stw| fu/sei). A přesně (kai\ a0texnw~j), co řekl Homér (o4 e1fh O3mhroj), sílu vdechne (me/noj e0mpneu/sai) některým z hrdinů (e0ni/oij tw~n h9rw&wn) bůh (to\n qeo/n), to láska (tou=to o9 E1rwj) milujícím (toi=j e0rw~si) dává (pare/xei gigno/menon) ze sebe samé (par‘ au9tou=1).
No comments:
Post a Comment