8 Platonovo Symposium – Agathon, Socrates, Alkibiades a ti další

Aristofanova škytavka

Když Pausanias skončil (Pausani/ou pausame/nou) – takto souzvučně mluvit mě učí mužové moudří (dida/skousi ga/r me i1sa le/gein ou9twsi\ oi9 sofoi/) – Aristodémos řekl (e1fh o9 A0risto/dhmoj), že měl mluvit Aristofanes (dei=n me\n A0ristofa/nh le/gein), ten však dostal nějakou (tuxei=n de\ au0tw~| tina) buď z přejedení (h2 u9po\ plhsmonh=j), nebo z něčeho jiného (h2 u9po/ tinoj a1llou), škytavku (lu/gga) a nebyl s to přednášet (kai\ ou0x oi[o/n te ei]nai le/gein), ale řekl (a0ll‘ ei0pei=n au0to/n) – na gauči pod ním ležel lékař Eryximachos (e0n th=| ga\r ka/tw au0tou= to\n i0atro\n E0ruxi/maxon katakei=sqai)– ‚Eryximachu (W} E0ruxi/maxe), buď tak hodný (di/kaioj ei]), buď mě zbav té škytavky (h2 pau=sai/ me th=j luggo\j), nebo mluv namísto mě (h2 le/gein u9pe\r e0mou=), než s ní přestanu (e3wj a2n e0gw_ pau/swmai).‘ A Eryximachos řekl (kai\ to\n E0ruxi/maxon ei0pei=n): ‚Udělám obě ty věci (A0lla\ poih/sw a0mfo/tera tau=ta); já budu mluvit na tvém místě (e0gw_ me\n ga\r e0rw~ e0n tw~| sw~| me/rei), a ty (su\ d‘), když přestaneš (e0peida\n pau/sh|), na mém (e0n tw~| e0mw~|). Zatímco já budu mluvit (e0n w{| d‘ a2n e0gw_ le/gw), jestli ti bude chtít (e0a\n me/n soi e0qe/lh|), když na dlouho zadržíš dech (a0pneusti\ e1xonti polu\n xro/non), přestat ta škytavka (pau/esqai h9 lu/gc). Jestli ne (ei0 de\ mh/), vodou (u3dati) vykloktej (a0nakogxuli/ason). Jestliže je však velice silná (ei0 d‘ a1ra pa/nu i0sxura/ e0stin), vezmi něco takového (a0nalabw&n ti toiou=ton), čím bys nos podráždil (oi3w| kinh/saij a2n to\n r9i=na), kýchni (pta/re). Když to uděláš (kai\ e0a\n tou=to poih/sh|j) jednou (a3pac) nebo dvakrát (h2 di/j), i když je velmi silná (kai\ ei0 pa/nu i0sxura/ e0sti), přestane (pau/setai).‘ ‚Tak začni mluvit (Ou0k a2n fqa/noij le/gwn),‘ řekl Aristofanes (fa/nai to\n A0ristofa/nh), ‚a já ty věci udělám (e0gw_ de\ tau=ta poih/sw)‘.

7 Platonovo Symposium – Agathon, Socrates, Alkibiades a ti další

Pausanias pokračuje

Takto (tau/th| me\n ou]n) by si člověk myslel (oi0hqei/h a1n tij), že se za něco velmi krásného považuje (pa/gkalon nomi/zesqai) v této obci (e0n th=|de th=| po/lei) i milování (kai\ to\ e0ra=n), i spřátelení se s milujícími (kai\ to\ fi/louj gi/gnesqai toi=j e0rastai=j). Když však ustanovením nadřízených pedagogů otcové (e0peida\n de\ paidagwgou\j e0pisth/santej oi9 pate/rej) [rekrutovaných z důvěryhodných otroků] milovaným (toi=j e0rwme/noij) nedovolují mluvit (mh\ e0w~si diale/gesqai) s milujícími (toi=j e0rastai=j), a pedagogovi (kai\ tw~| paidagwgw~|) je přikázáno to zajistit (tau=ta prostetagme/na h]|), a vrstevníci (h9likiw&tai de/) a přátelé (kai\ e9tai=roi), odsuzují (o0neidi/zwsin), když vidí, že k něčemu takovému dochází (e0a/n ti o9rw~sin toiou=ton gigno/menon), a těm odsuzujícím (kai\ tou\j o0neidi/zontaj au]) ti starší v tom nebrání (oi9 presbu/teroi mh\ diakwlu/wsi), ani jim nevytýkají (mhde\ loidorw~sin) že mluví nesprávně (w(j ou0k o0rqw~j le/gontaj), s ohledem na tyto věci by někdo (ei0j de\\ tau=ta/ tij au] ble/yaj) naopak myslil (h9gh/sait’ a2n pa/lin), že je to tu považováno za věc nejošklivější (ai1sxiston to\ toiou=ton e0nqa/de nomi/zesqai).

Domnívám se, že se to má takto (to\ de\ oi]mai w{d‘ e1xei); není to věc jednoduchá (ou0x a9plou=n e0stin), jak bylo řečeno na začátku (o3per e0c a0rxh=j e0le/xqh), není to ani krásné (ou1te kalo\n ei]nai) samo o sobě (au0to\ kaq‘ a9uto/), ani ošklivé (ou1te ai0sxro/n), ale když je to děláno krásně (a0lla\ kalw~j me\n pratto/menon), je to krásné (kalo/n), ale když ošklivě (ai0sxrw~j de/), ošklivé (ai0sxro/n). Ošklivě je (ai0sxrw~j me\n ou]n e0sti) špatnému (ponhrw~| te) a špatně (kai\ ponhrw~j) vyhověti (xari/zesqai), a krásně (kalw~j te) dobrému (xrhstw~| te) a krásně (kai\ kalw~j). Špatný je (ponhro\j d‘ e0sti/n) onen pandemický milovník (e0kei/noj o9 e0rasth\j o9 pa/ndhmoj) milující tělo více než duši (o9 tou= sw/matoj ma=llon h2 th=j yuxh=j e0rw~n); a ten ani netrvá (kai\ ga\r ou0de\ monimo/j e0sti), protože miluje věc, která není trvalá (a3te ou0de\ moni/mou e0rw~n pra/gmatoj). Jak uvadá květ těla (a3ma ga\r tw~| tou= sw&matoj a1nqei lh/gonti), které miloval (ou[per h1ra), „odlétá pryč“ (“oi1xetai a0popta/menoj“), mnoho řečí (pollou\j lo/gouj) a slibů (kai\ u9posxe/seij) zhanobiv (kataisxu/naj). Kdežto ten, kdo miluje dobrý charakter (o9 de\ tou= h1qouj xrhstou= o1ntoj e0rasth/j), zůstává po celý život (dia\ bi/ou me/nei), protože splynul v jedno s trvalým (a1te moni/mw| suntakei=j). Tyto tedy (tou/touj dh/) chce (bou/letai) náš zvyk (o9 h9me/teroj no/moj) dobře a krásně (eu] kai\ kalw~j) prověřovat (basani/zein), aby se ukázalo, ke kterým patří ten, kdo miluje (pote/rwn pote/ e0stin o9 e0rw~n), a ke kterým ten milovaný (kai\ pote/rwn o9 e0rw&menoj).

Takto (ou3tw dh/), z tohoto důvodu (u9po\ tau/thj th=j ai0ti/aj), za prvé (prw~ton me/n), nechat se chytit rychle (to\ a9li/skesqai taxu/) se považuje za ošklivé (ai0sxro\n neno/misqai), aby tak vznikl čas (i3na xro/noj e0gge/nhtai), který, jak se zdá (o3j dh\ dokei=), mnohé věci (ta\ polla/) krásně prověřuje (kalw~j basani/zein). Dále pak (e1peita), nechat se chytit kvůli penězům nebo kvůli politickým machinacím (to\ u9po\ xrhma/twn kai\ u9po\ politikw~n duna/mewn a9lw~nai) je ošklivé (ai0sxro/n), poddá-li se pod tlakem špatného zacházení (e0a/n te kakw_~j pa/sxwn pth/ch|)  a nevydrží to (kai\ mh\ karterh/sh|), nebo když nepohrdne majetkovými nabídkami nebo politickými výhodami (a1n t’ eu0ergetou/menoj ei0j xrh/mata h2 ei0j diapra/ceij politika\j mh\ katafronh/sh|); nic z těchto věcí se neukazuje být jisté ani trvalé (ou0de\n ga\r dokei= tou/twn ou1te be/baion ou1te mo/nimon ei]nai), krom toho (xwri\j tou=), že z nich ani nevzniká opravdové přátelství (mhde\ pefuke/nai a0p‘ au0tw~n gennai/an fili/an). Našemu zvyku tu zbývá jediná cesta (mi/a dh\ lei/petai tw~| h9mete/rw| no/mw| o9do/j), má-li být miláček milenci po vůli krásně (ei0 me/llei kalw~j xariei=sqai e0rastw~| paidika/). Máme zvyk (e1sti ga\r h9mi=n no/moj), že tak jako je to s milovníky (w3sper e0pi\ toi=j e0rastai=j h]n), kdo chce otročit (douleu/ein e0qe/lonta) jakékoli otroctví (h9ntinou=n doulei/an) pro miláčka (paidikoi=j), není to lichotnictví (mh\ kolakei/an ei]nai), ani to není odsouzení hodné (mhde\ e0ponei/diston), takto (ou3tw dh\) ještě jedno jediné dobrovolné otročení zůstává (kai\ a1llh mi/a mo/nh doulei/a e9kou/sioj lei/petai), které není odsouzení hodné (ou0k e0ponei/distoj): to je otročení ve jménu výtečnosti (au3th d‘ e0sti\n h9 peri\ th\n a0reth/n). Podle našeho zvyku totiž (neno/mistai ga\r dh\ h9mi=n), chtěl-li by někdo o někoho pečovat (e0a/n tij e0qe/lh| tina\ qerapeu/ein), domnívaje se (h9gou/menoj), že se skrze něho stane lepším (di‘ e0kei=non a0mei/nwn e1sesqai) buď co do nějaké moudrosti (h2 kata\ sofi/an tina/), nebo co do jakékoli jiné části výtečnosti (h2 kata\ a1llo o9tiou=n me/roj a0reth=j), takovéto dobrovolné otročení také není hanebné (au3th au] h9 e0qelodoulei/a ou0k ai0sxra\ ei]nai), ani to není pochlebování (ou0de\ kolakei/a).

Tyto dva zvyky je třeba (dei= dh\ tw_ no/mw tou/tw) spojit v jedno (sumbalei=n ei0j tau0to/n), ten týkající se milování hochů (to/n te peri\ th\n paiderasti/an) a ten týkající se filosofie (kai\ to\n peri\ th\n filosofi/an te) a vší ostatní výtečnosti (kai\ th\n a1llhn a0reth/n), má-li se státi krásným (ei0 me/llei sumbh=nai kalo/n gene/sqai), když milenci miláček vyhoví (to\ e0rasth=| paidika\ xari/zesqai). Když se totiž v jedno spojí (o3tan ga\r ei0j to\ au0to\ e1lqwsin) milenec a miláček (e0rasth/j te kai\ paidika/), z nichž každý je vázán zvyklostí (no/mon e1xwn e9ka/teroj), ten jeden, že miláčkovi, který mu vyhoví (o9 me\n xarisame/noij paidikoi=j), je jakákoli jeho služba oprávněná (u9phretw~n o9tiou=n dikai/wj a2n u9phretei=n), ten druhý (o9 de/), že pro toho, kdo ho učiní moudrým a dobrým (tw~| poiou=nti au0to\n sofo/n te kai\ a0gaqo/n), je spravedlivé, když také činí cokoliv (dikai/wj au] o9tiou=n a2n u9pourgw&n), kdy ten jeden má co přispět tomu druhému co do moudrosti a veškeré další morální výtečnosti (kai\ o9 me\n duna/menoj ei0j fro/nhsin kai\ th\n a1llhn a0reth\n sumba/llesqai), ten druhý potřebuje ke svému vzdělání (o9 de\ deo/menoj ei0j pai/deusin) získat i veškerou další moudrost (kai\ th\n a1llhn sofi/an kta=sqai), tehdy (to/te dh/), když se tyto dva zvyky spojí v jedno (tou&twn sunio/ntwn ei0j tau0to\n tw~n no/mwn), pouze zde dochází k tomu (monaxou= e0ntau=qa sumpi/ptei), že je krásné (to\ kalo\n ei]nai), aby miláček byl milenci po vůli (paidika\ e0rasth=| xari/sasqai), nikde jinde (a1lloqi de\ ou0damou=). V tomto případě (e0pi\ tou/tw|), i býti oklamán (kai\ e0capathqh=nai) je bez úhony (ou0de\n ai0sxro/n); v každém jiném případě (e0pi\ de\ toi=j a1lloij pa=si), je-li oklamán nebo ne, je za co se stydět (kai\ e0capatwme/nw| ai0sxu/nhn fe/rei kai\ mh/). Jestliže totiž někdo milenci (ei0 ga/r tij e0rasth=|) jakožto bohatému (w(j plousi/w|, kvůli bohatství (plou/tou e3neka) vyhověl (xarisa/menoj),  a byl oklamán (e0capathqei/h) a žádné bohatství nedostal (ka\ mh\ la/boi xrh/mata), protože se ukázalo, že ten milenec je chudý (a0nafane/ntoj tou= e0rastou= pe/nhtoj), je to neméně ostudné (ou0de\n h[tton a0sxro/n), protože ukázal svůj charakter (dokei= gar o9 toiou=toj to/ ge au3tou= e0pidei=cai), že kvůli penězům (o3ti e3neka xrhma/twn) je ochoten podstoupit pro kohokoliv cokoliv (o9tiou=n a2n o9tw|ou=n u9phretoi=), a to krásné není (tou=to de\ ou0 kalo/n).  Ze stejného důvodu (kata\ to\n au0to\n dh\ lo/gon), když by byl někdo po vůli někomu jakožto dobrému (ka2n ei1 tij w(j a0gaqw~| xarisa/menoj), protože se domníval, že se díky tomu spřátelení s milencem stane lepším (kai\ au0to\j w(j a0mei/nwn e0so/menoj dia\ th\n fili/an e0rastou=), a byl by oklamán (e0capathqei/h), když by se ukázalo, že onen člověk je špatný (a0nafane/ntoj e0kei/nou kakou=) a výtečnost nemá (kai\ ou0 kekthme/nou a0reth/n), přesto je to zklamání krásné (o3mwj kalh\ h9 a0pa/th). Ukazuje se totiž (dokei= ga/r au]), že i tento ukázal svůj charakter (kai\ ou[toj to\ kaq‘ au9to\n dedhlwke/nai), že kvůli výtečnosti (o3ti a0reth=j g‘ e3neka), a aby se stal lepším (kai\ tou= belti/wn gene/sqai), by se snažil učinit pro každého všechno (pa=n a2n panti\ proqumhqei/h); to je opět ze všeho nejkrásnější (tou=to de\ au] pa/ntwn ka/lliston). Tak (ou3tw) je krásné každému ve všem kvůli morální skvělosti vyhovět (pa=n pa/ntwj ge kalo\n a0reth=j g‘ e3neka xari/zesqai). Toto je (ou[to/j e0sti) láska té nebeské bohyně (o9 th=j ou0rani/aj qeou= e1rwj) a je nebeská (kai\ ou0ra/nioj) a velice cenná (kai\ pollou= a1cioj) i pro obec (kai\ po/lei), i pro jednotlivce (kai\ i0diw&taij), protože nutí jak milovníka tak i milovaného věnovat velkou péči sobě samému, aby byl co nejlepší (pollh\n e0pime/leian a0nagka/zwn poiei=sqai pro\j a0reth\n to/n te e0rw~nta au0to\n au9tou= kai\ to\n e0rw&menon); ty všechny ostatní (oi9 d‘ e3teroi pa/ntej) jsou té druhé (th=j e9te/raj), pandemické (th=j pandh/mou).

Toto tobě (tau=ta/ soi), tak jak je to bez přípravy (w(j e0k tou= paraxrh=ma), Faidře (w} Fai/dre), přináším jako příspěvek o Erótovi (peri\ E!rwtoj sumba/llomai).

6 Platonovo Symposium – Agathon, Socrates, Alkibiades a ti další

Řeč Pausaniova

Po řeči Faidrově následovalo několik dalších řečí, které si Aristodemos dobře nepamatoval; ty tedy přešel a přednesl řeč Pausaniovu. Pausanias začal tím, že zavrhl Faidrův návrh na oslavu Eróta, aniž by bylo specifikováno, jaký Erós si oslavy zaslouží. Erótové jsou totiž dva, jako jsou dvě Afrodity. Ta starší Afrodita je dcera boha Urana, zrozená bez matky (a0mh/twr Ou0ranou= qugath/r), kterou zveme Nebeskou (Ou0rani/an e0ponoma/zomen); ta mladší je dcerou Dia a Diony, kterou zveme Pandemickou (Pa/ndhmon). Je tedy nezbytné, abychom i Eróta, který spolupracuje s Afroditou Pandemickou, zvali Pandemickým, ale Nebeským toho druhého.

Erós Afrodity Pandemické je vskutku pandemický; dělá, cokoli se namane (kai\ e0cerga/zetai o3ti a2n tu/xh|). To je láska, které se oddávají lidé nevalní (o3n oi9 fau/loi tw~n a0nqrw&pwn e0rw~sin). Takoví milují právě tak ženy jako hochy (e0rw~si de oi9 toiou=toi ou0x h3tton gunai/kwn h2 pai/dwn), milují více jejich těla než jejich duše (e0rw~si tw~n swma/twn ma=llon h2 yuxw~n), a co možná nejméně rozumných (w(j a2n du/nwntai a0nohtota/twn), protože jim jde jen o dosažení cíle (pro\j to\ diapra/casqai mo/non ble/pontej), nestarají se (a0melou/ntej de/), zda krásně (tou= kalw&j), či ne (h2 mh/). Z toho jim plyne (o3qen dh\ sumbai/nei au0toi=j), že dělají, co se nahodí (o3ti a2n tu/xwsi tou=to pra/ttein), stejně tak dobré (o9moi/wj me\n a0gaqo/n), stejně tak jeho protiklad (o9moi/wj de\ tou0nanti/on). Je totiž od bohyně (e1sti ga\r kai\ a0po\ th=j qeou=), která je mnohem mladší (newte/raj te ou1shj polu/), nežli ta druhá (h2 th=j e9te/raj), na jejímž zrození se podílel (kai\ metexou/shj e0n th=| gene/sei) i prvek ženský (kai\ qh/leoj) i mužský (kai\ a1rrenoj).

Jinak je tomu s Erótem Afrodity Nebeské, která nesdílí ženského prvku (ou0 metexou/shj qh/leoj), ale jen mužského (a0ll‘ a1rrenoj mo/non), je starší (e1peita presbute/raj), prostá svévole (u3brewj a0moi/rou). Ti, co jsou nadchnuti tímto Erótem (oi9 e0k tou/tou tou= e1rwtoj e0pi/pnoi), se obracejí k mužům (e0pi\ to\ a1rren tre/pontai), k tomu, co je přirozeně nejsilnější (to\ fu/sei e0rrwmene/staton) a rozumnější (kai\ nou=n ma=llon e1xon). Ti proto nemilují děti (ou0 ga\r e0rw&si pai/dwn), ale až když dostávají rozum (a0ll’ e0peida\n h1dh a1rxwntai nou=n e1xein), což se blíží tomu (tou=to de\ plhsia/zei), kdy začínají mít vousy (tw~i geneia/skein). Ti kdo začínají milovat od této chvíle (oi9 e0nteu/qen a0rxo/menoi e0ra=n), jsou totiž připraveni, jak se domnívám (pareskeuasme/noi ga\r oi]mai/ ei0sin), že celý život budou spolu (w(j to\n bi/on a3panta suneso/menoi), a to v společném soužití (kai\ koinh=| sumbiwso/menoi). Ti nebudou podvádět (ou0k a0path/santej), zmocniv se hocha ještě nerozumného (e0n a0frosu/nh| labo/ntej), příliš mladého (w(j ne/on), zesměšniv ho (katagala/santej), odcházet (oi0xh/sesqai) a přebíhat k jinému (e0p’ a1llon a0potre/xontej). Bylo by zapotřebí vydat zákon (xrh=n de\ kai\ no/mon ei]nai), který by zakazoval eroticky milovat děti (mh\ e0ra=n pai/dwn), aby se velké úsilí nevynakládalo do nejistého (i3na mh\ ei0j a1dhlon pollh\ spoudh\ a0nhli/sketo). Je totiž nejisté, k jakému cíli děti namíří (to\ ga\r tw~n pai/dwn te/loj a1dhlon), k jakému dospějí (oi[ teleta=|), i co do špatnosti (kaki/aj) a výtečnosti jejich duše (kai\ a0reth=j yuxh=j te pe/ri) i těla (kai\ sw&matoj). Ti dobří (oi9 me\n ou]n a0gaqoi/) si tento zákon (to\n no/mon tou=ton) sami sobě (au0toi\ au9toi=j) o své vůli (e9ko/ntej) kladou (ti/qentai). Je třeba i (xrh=n de\ kai/) tyhle ty pandemické milence (tou/touj tou\j pandh/mouj e0rasta/j) přinutit k tomuto (prosanagka/zein to\ toiou=ton), tak jako je nutíme, pokud můžeme, nesahat na svobodné vdané ženy (w#sper kai\ tw~n e0leuqe/rwn gunaikw~n prosanagka/zomen au0tou\j mh\ e0ra=n).

Toto jsou Pausaniovy hlavní myšlenky, na jejichž podkladě pak posuzuje zákony a zvyky Řeků i barbarů. V Elidě a v Boiotii, jakož i všude, kde lidé nejsou schopni mluvit přesvědčivě (ou[ mh\ sofoi\ le/gein), se uznává (nenomoqe/thtai), že je krásné (kalo/n), býti milencům po vůli (to\ xari/zesqai e0rastai=j), protože milenci nemají na to, aby mladé umluvili (a3te a0du/natoi le/gein). V Iónii a všude jinde, kde lidé žijí pod vládou barbarů (o3soi u9po\ rarba/roij oi0kou=sin), se to považuje za ohavné (ai0sxro\n neno/mistai) protože není příhodné pro vládce (ou0 ga\r sumfe/rei toi=j a0rxou=si), aby v jejich poddaných vznikaly veliké myšlenky (fronh/mata mega/la e0ggi/gnesqai tw~n a0rxome/nwn) a silná přátelství (fili/aj i0sxura/j) a společenství (kai\ koinwni/aj), což Erós, filosofie (h3 ge filosofi/a) a záliba v gymnastice (kai\ h9 filogumnasti/a), ze všeho nejvíc zapříčiňuje (ma/lista filei= e0mpoei=n). To poznali zdejší tyrani (tou=to e1maqon oi9 e0nqa/de tu/rannoi); láska Aristogeitonova (o9 ga\r A0ristogei/tonoj e1rwj) a přátelství Harmodiovo (kai\ h9 A9rmodi/ou fili/a), jež se stalo pevným (be/baioj genome/nh), učinilo konec jejich vládě (kate/lusen au0tw_n th\n a0rxh/n).

Tak (ou3twj), kde je stanoveno, že je hanebné (ou[ me\n ai0sxro\n e0te/qh), býti po vůli milencům (xari/zesqai e0rastai=j), je to špatností těch, kdo to ustanovili (kaki/a| tw~n qeme/nwn kei=tai): chtivostí vládnoucích (tw~n me\n a0rxo/ntwn pleoneci/a|), zbabělostí poddaných (tw~n de\ a0rxome/nwn a0nandri/a|). Kde je to považováno prostě za krásné (ou[ de\ kalo\n a9plw~j e0nomi/sqh), je to, domnívám se, aby neměli potíže (i3na oi]mai mh\ pra/gmat’ e1xwsi) s přesvědčováním mladíků slovem (lo/gw| peirw&menoi pei/qein tou\j ne/ouj), když nejsou schopni výmluvnosti (a3te a0du/natoi le/gein). Ale zde (e0nqa/de de/) je to mnohem krásněji ustaveno (polu\ tou/twn ka/llion nenomoqe/thtai), což není snadné nahlédnout (ou0 ra|/dion katanoh=sai). Uvažte jen (e0nqumhqe/nti ga\r), že se říká (o3ti le/getai), že je krásnější (ka/llion) otevřeně milovat (to\ fanerw~j e0ra=n), než tajně (tou= la/qra|), a zejména (kai\ ma/lista) ty nejurozenější (tw~n gennaiota/twn) a nejlepší (kai\ a0ri/stwn), i když by byli na pohled ošklivější, než jiní (ka2n ai0sxi/ouj a1llwn w}si), a také (kai\ au]), že pobízení (h9 parake/leusij) milujícímu (tw~| e0rw~nti) ode všech (para\ pa/ntwn) je obdivuhodné (qaumasth/), ne jako by dělal něco ošklivého (ou0x w#j ti ai0sxro\n poiou=nti), a uloví-li mladíka (kai\ e9lo/nti te; tj. dostane-li ho do postele), ukazuje se to být krásné (kalo\n dokei= ei]nai), jestliže ho neuloví (kai\ mh\ e9lo/nti), ošklivé (ai0sxro/n).

A co se týká usilování miláčka ulovit (kai\ pro\j to\ e0pixeirei=n e9lei=n), ustálené zvyky dávají milenci vůli (e0cousi/an o9 no/moj de/dwke tw~| e0rasth=|) dělat obdivuhodné činy (qaumasta\ e1rga e0rgazome/nw|) a být za to chválen (e0painei=sqai). Kdyby člověk, aby od někoho dostal peníze (ei0 ga\r h2 xrh/mata boulo/menoj para\ tou= labei=n), nebo aby získal vládu (h1 a0rxh\n a1rcai) nebo jinou moc dosáhl (h1 tina a1llhn du/namin), chtěl dělat to (e0qe/loi poiei=n), co milenci dělají kvůli miláčkům (oi[a/per oi9 e0rastai\ pro\j ta\ paidika/), naléhavé prosby (i9ketei/aj) a doprošování (kai\ a0ntibolh/seij), jež dělají ve svém dožadování (e0n tai=j deh/sesi poiou/menoi), i přísahy (kai\ o3rkouj) jimiž se zapřísahají (o0mnu/ntej), a spaní (kai\ koimh/seij) u dveří (e0pi\ qu/raij), a otroctví, jež chtějí otročit (kai\ e0qe/lontej doulei/aj douleu/ein), jaká by ani žádný otrok (oi3aj ou0d’ a2n dou=loj ou0dei\j), bylo by mu v tom bráněno (e0mpodi/zoito a2n), aby to tak nedělal (mh\ pra/ttein ou3tw th\n pra=cin). Avšak milenci (tw~| d‘ e0rw~nti), který to vše dělá (pa/nta tau=ta poiou=nti), náleží dobrá vůle (xa/rij e1pesti), a je dáno (kai\ de/dotai) zvykem (u9po\ tou= no/mou), aby to dělal bez úhony (a1neu o0nei/douj pra/ttein), ježto něco velice krásného uskutečňuje (w9j pa/gkalo/n ti pra=gma diaprattome/nou).