1 Platonův Faidon s přihlédnutím k jeho Obraně Sokrata a Kritonu

Platon otevírá dialog Faidon Echekratovou otázkou, zda Faidon byl se Sokratem v onen den, kdy ve vězení vypil to farmakon (‚drogu‘, ‚jed‘). Faidon odpovídá, že s ním v ten den ve vězení byl. [Burnet poznamenává, že bolehlav v dialogu není jmenován, že však tento byl obecně k takovému účelu používán, a že symptomy uvedené na konci dialogu odpovídají jeho známým účinkům.] O něco dál se pak Echekrates ptá, kdo další byl v ten den se Sokratem ve vězení. Faidon jmenuje z Athéňanů Apollodora, Kritobula a jeho otce [Kritona]. Hermogena, Epigena, Aischina, Menexena, a několik jiných (kai alloi tines), které nejmenuje. Tento výčet končí slovy: „Ale Platon (Platôn de), myslím (oimai), byl nemocen‘ (êsthenei)“ (59b5-10). Tato slova jsou běžně vysvětlována jako poukaz k tomu, že tu Platon naznačuje, že co bude následovat bude výklad Platonovy filozofie, ne tedy slova a myšlenky Sokrata.

Burnet tu upozorňuje na pasáž z Diogena Laertského, kde tento udává, že Platon a ostatní Sokratovi blízcí filozofové se po Sokratově smrti uchýlili k Euklidovi do Megary, protože se obávali, že budou pronásledováni. Diogenes se tu odvolává na Hermodora, a Burnet upozorňuje, že Hermodoros byl Platonovým žákem a napsal o něm knihu. (The statement in Diog. Laert. II.106 a III.6 that, just after the death of Socrates, Plato retired with other Socratics to Megara, the home of Eucleides, rests on the authority of Hermodorus, who was a disciple of Plato and wrote a book about him. Plato‘s Phaedo, ‚Introduction‘, str. ix) O čem jiném tu spolu hovořili ti, kdo se Sokratem ve vězení byli, než o tom, o čem ten den s nimi mluvil, zejména když mezi sebou měli posluchače, který tam s nimi nebyl? Platon měl tedy ty nejlepší předpoklady k tomu, aby Sokratovu rozmluvu onoho dne reprodukoval.

Echekrates se pak zeptal, zda byli přítomni též nějací cizinci. Faidon odpověděl: „Simmias, Kebes a Fainondes z Théb, a z Megary Eukleides a Terpsion“. – Echekrates se otázal: „A co Aristippos a Kleombrotos, byli též přítomni?“ – Faidon: „Ovšem že ne (Ou dêta); povídalo se totiž, že byli v Aigině (en Aiginê̢ gar elegonto einai, 58c3-4).“

***

Platon musil vědět, zda to byla nemoc, co mu zabránilo být v ten den ve vězení se Sokratem, nebo zda to bylo něco zcela jiného. Faidonovo sdělení „Ale Platon, myslím, byl nemocen“ ostře kontrastuje s jeho informací týkající se Aristippa a Kleombrota. O Kleombrotovi nic není známo, ale Aristippos byl hedonik, který se jako takový vyhýbal všemu, co neslibovalo potěšení. Tu se zdá Platon naznačovat, že důvod pro jeho nepřítomnost byl velice závažný, veřejnosti však otevřeně nesdělitelný. Klíč k tomu lze nalézt, jak se domnívám, v Platonově Kritonu.

V Kritonu se dovídme, že Kriton přišel za Sokratem do vězení, když Sokrates ještě spokojeně spal. Když se Sokrates vzbudil, a zeptal se, proč za ním Kriton přišel tak brzo ráno, tento odpověděl: “Přináším zlou správu, Sokrate (Angelian, ô Sôkrates ferôn), zlou a tíživou (chalepên), ne pro tebe (ou soi), jak vidím (hôs emoi phainetai), nýbrž pro mne (all‘ emoi) a pro všechny tvé přátele (kai tois sois epitêdeiois pasi).“ – Sokrates: „Jakou to (Tina tautên;)? Snad už přišla loď z Délu (ê to ploion aphiktai ek Dêlou), po jejímž příjezdu mám zemříti (hou dei aphikomenou tethnanai me;)?“ Kriton odpovídá, že ještě ne, ale někteří ji zahlédli z mysu Sunia: „Z těchto zpráv je tedy zřejmé (dêlon oun ek toutôn), že přijde dnes (hoti hêxei têmeron) (Kriton, 43c5-d5, př. Novotný).

Kriton a Faidon se tu doplňují. Ve Faidonu se Echekrates táže, jak bylo možné, že Sokrates ve vězení podstoupil smrt až mnoho dní po svém odsouzení. Faidon mu vysvětluje, že den před soudním přelíčením byla ověnčena loď, kterou Athéňané každoročně vysílají do Délu na památku Theseova osvobození sedmi mládenců a sedmi dívek, kteří byli každoročně vysíláni na Krétu jako potrava pro Minotaura. Před odjezdem na Krétu Athéňané přislíbili bohu Apollonovi, že zachrání-li se těch dvakrát sedm a vrátí-li se, každoročně na památku toho vyšlou onu loď do Délu. Od chvíle, kdy záď lodi ověnčí až do jejího návratu žádný k smrti odsouzený nesměl být popraven. (Faidon, 58a-b)

Kriton na Sokrata naléhá, aby se konečně rozhodnul a nechal se z vězení zachránit. Jeho přátelé vše připravili, koho bude třeba podplatit, bude podplacen: „Jeden [z cizinců] (heis de) za tím účelem přinesl dostatečnou částku peněz (kai kekomiken ep‘ auto touto argurion hikanon), Simmias z Théb (Simmias ho Thêbaios), a hotov je přispět i Kebes (hetoimos de kai Kebês) a velmi mnoho jiných (kai alloi polloi panu, (Kriton 45b3-5).“

Po dlouhém rozhovoru s Kritonem o tom, zda by bylo správné z vězení utéct, a tak uniknout athénské spravedlnosti, či ne, Sokrates Kritona nabádá, aby si spolu s ním představil, že k nim přicházejí Zákony Athén, aby se tázaly, proč je chtějí porušit a podlomit. Zákony končí svůj apel odkazem na bratrské zákony v podsvětí, které ho nepřijmou laskavě, poruší-li zákony athénské. Sokrates: „Toto jako bych slyšel, milý příteli Kritone, dobře to věz (Tauta, ô phile hetaire Kritôn, eu isthi hoti egô dokô akouein), jako se zasvěcencům do korybantských mystérií zdá, že slyší píšťaly (hôsper hoi korubantiôntes tôn aulôn dokousin akouein), a ozvěna těch řečí ve mně zvučí (kai en emoi hautê hê êchê toutôn tôn logôn bombei) a působí (kai poiei), že jiných neslyším (mê dunasthai tôn allôn akouein). Nuže věz (all‘ isthi), že jak aspoň nyní myslím (hosa ge nun ta emoi dokounta), marná bude tvá řeč, budeš-li mluvit proti tomu (ean legê̢s para tauta, matên ereis). Přece však (homôs mentoi), myslíš-li, že něco pořídíš (ei ti oiei pleon poiêsein), mluv (lege).“ – Kriton: „Ne, Sokrate, nemám, co bych řekl (All‘, ô Sôkrates, ouk echô legein).“ – Sokrates: „Nech to tedy, Kritone, být (Ea toinun, ô Kritôn) a dělejme tak, jak pravím (kai prattômen tautê̢), protože to je cesta, po které vede bůh (epeidê tautê̢ ho theos huphêgeitai).“ (54d2-e2, př. Novotný).

Sokratovo ‚jak aspoň nyní myslím‘ je tu důležité. Kriton nedokázal Sokrata přesvědčit, že je třeba, aby pomoc přátel přijal a z vězení unikl. Zahleděn do světa posmrtného, Sokrates je přesvědčen, že jakákoli další Kritonova slova, kterými by se ho snažil k útěku pohnout, by v dané chvíli byla marná.

Znamenalo to, že se všichni Sokratovi přátelé měli dík Kritonovu nezdaru vzdát svého úsilí o to, aby Sokrata zachránili? Nevidím, proč se domnívat, že poslední den Sokratova život – kdy tento byl vězeňskými pochopy z okov vysvobozen a měl celý den na to, aby se fyzicky zrekreoval, a kdy, jak se ve Faidonu dovídáme, mnozí pili bolehlav až pozdě v noci (116e1-6) – byl k útěku z vězení méně vhodný než kterýkoli den předchozí. Šlo jen o to, zviklat Sokratovu zahleděnost do podsvětí, otřást jeho přesvědčením, že po smrti ho čeká život posmrtný. Jak lze z Faidona usoudit, úkol toho dosáhnout si na sebe vzali dva cizinci z Théb, Simmias a Kebes, z nichž ten první za účelem osvobození Sokrata přinesl dostatečnou částku peněz, ten druhý na to byl hotov přispět, jak jsme se dověděli v Kritonu.

Aby se útěk mohl zdařit, někdo zcela spolehlivý to musil zajišťovat zvenčí. Že Platon usiloval o osvobození Sokrata, to můžeme usuzovat z toho, že když byl Sokrates většinou hlasů shledán vinným, trest vyhnanství však odmítl, a navrhl složit tolik peněz, kolik mohl ze svých prostředků zaplatit, tedy jednu minu stříbra, Platon, Kriton, jeho syn Kritobulos a Apollodoros ho vybídli, aby navrhl třicet min, jak o tom Platon v Obraně Sokrata píše (38b). Z toho všeho lze usuzovat, že Platon vzal na sebe úkol vše venku pro Sokratův útěk z vězení připravit, a to že se skrývá za Faidonovými slovy „Ale Platon, myslím, byl nemocen.