Intermezzo pokračuje
A Sokrates (Kai\ to\n Swkra/th), „Agathone (A0ga/qwn)“, řekl (fa/nai), „koukej (o3ra), jestli mě ochráníš (ei1 moi e0pamu/neij). Protože pro mě (w(j e0moi/) erós toho člověka (o0 tou/tou e1rwj tou=
a0nqrw&pou) se nestal ničím prostým
(ou0 fau=lon pra=gma
ge/gonen). Protože od toho času (a0p‘ e0kei/nou ga\r tou=
xro/nou), co jsem ho začal
milovat (a0f‘ ou3 tou/tou h0ra/sqhn), už nesmím (ou0ke/ti e1cesti/n moi) se ani podívat (ou1te prosble/yai) ani promluvit (ou1te dialexqh=nai) s krásným hochem (kalw~|) ani s jediným (ou0d] e9ni/), nebo on z žárlivosti
na mě (h2 ou9tosi\ zhlotupw~n me) a závisti (kai\ fqonw~n) začne dělat divy (qaumasta\ e0rga/zetai) a nadávat (kai\ loidorei=tai/ te) a div že na mě ruce
nevztáhne (kai\ tw_ xei=re mo/gij
a0pe/xetai). Koukej tedy (o3ra ou]n), aby i teď něco
neprovedl (mh/ ti kai\ nu=n
e0rga/shtai), ale usmiř nás (a0lla\ dia/llacon h9ma=j), nebo jestli začne s násilím
(h2 e0a\n e0pixeirh=| bia/zesqai), ochraň mě (e0pa/mune), protože já mám z jeho
šílení (w(j e0gw_ th\n tou/tou
mani/an te) a z jeho zamilovanosti (kai\ filerasti/an) velikou obavu (pa/nu o0rrwdw~).
„Ale není možné (A0ll‘ ou0k e1sti)“, řekl Alkibiades (fa/nai to\n A0lkibia/dhn), „mezi mnou a tebou
usmíření (e0moi\ kai\ soi\ diallagh/). Ale za tyto věci (a0lla\ tou/twn me/n) se ti na příště pomstím (ei0j au]qi/j se
timwrh/somai); nyní však mi (nu=n de/ moi), Agathone (A0ga/qwn),“ řekl (fa/nai), „dej něco z těch
stužek (meta/doj tw~n tainiw~n), ať ověnčím (i3na a0nadh/sw) i tuto jeho obdivuhodnou
hlavu (kai\ th\n tou/tou tauthni\
th\n qaumasth\n kefalh/n), aby se na mě
nepohoršoval (i3na mh\ moi me/mfhtai), že tebe jsem ověnčil (o3ti se\ me\n a0ne/dhsa), jeho však (au0to\n de/), který v řečech vítězí
nad všemi lidmi (nikw=nta e0n lo/goij
pa/ntaj a0nqrw&pouj), ne pouze předevčírem (ou0 mo/non prw&|hn) jako ty (w#sper su/), ale vždycky (a0ll‘ a0ei/), a já ho přesto
neověnčil (e1peita ou0k a0ne/dhsa).“ A zároveň vzal něco
z těch stužek (kai\ a3m’ au0to\n labo/nta tw~n tainiw~n), ověnčil Sokrata (a0nadei=n to\n Swkra/th) a lehnul si (kai\ katakli/nesqai).
Když si přilehl (E0peidh\ de\ katekli/nh), řekl (ei0pei=n)„Nuže (Ei]en dh/), mužové (a1ndrej), protože se mi zdáte být
střízliví (dokei=te ga/r moi nh/fein). To vám nelze dovolit (ou0k e0pitrepte/on ou]n
u9mi=n), je třeba pít (a0lla\ pote/on). V tom jsme spolu
souhlasili (w(molo/ghtai ga\r tau=q‘ h9mi=n). Jako vůdce pitky volím
(a1rxonta ou]n ai9rou=mai th=j
po/tewj), dokud se řádně
nenapijete (e3wj a2n u9mei=j i3kanw~j
pi/hte), sebe sama (e0mauto/n). Ať přinesou (a0lla\ fere/tw), Agathone (A0ga/qwn), nějaký velký pohár (ei1 ti e1stin e1kpwma
me/ga). Nebo spíše (ma=llon de/), toho není třeba (ou0de\n dei=), ale přines (a0lla\ fe/re), hochu (pai=)“, řekl (fa/nai), „tamtu chladící nádobu (to\n yukth/ra e/kei=non)“, když viděl (i0do/nta), že se do ní vejde
něco přes dva litry (au0to\n ple/on h2 o0ktw_
kotu/laj xwrou=nta). Když tu naplnil (tou=ton e0mplhsa/menon), nejprve ji sám vypil (prw~ton me\n au0to\n
e0kpiei=n), pak přikázal nalít
Sokratovi (e1peita tw~| Swkra/tei
keleu/ein e0gxei=n), a při tom řekl (kai\ a3ma ei0pei=n) „Vůči Sokratovi (Pro\j to\n Swkra/th), mužové (w} a1ndrej) tohle sofisma mi není k ničemu
(to\ so/fisma/ moi ou0de/n); protože kolik mu kdo
přikáže (o9po/son ga\r a2n keleu/h|
tij), tolik vypije (tosou=ton e0kpiw&n), přece se nikdy neopije (ou0de\n ma=llon mh/ pote mequsqh=|).“
A Sokrates (To\n me\n ou]n Swkra/th), když mu hoch nalil (e0gxe/antoj tou= paido/j), vypil (pi/nein); tu však Eryximachos (to\n d‘ ou]n E0ruci/maxon) „Jak to (Pw~j ou]n)“, řekl (fa/nai), „Alkibiáde (w} A0lkibia/dh), děláme (poiou=men;)? takhle ani nic nemluvíme
(ou3twj ou1te ti le/gomen) při poháru (e0pi\ th=| ku/liki) ani nezpíváme (ou1te a1|domen), ale naprosto (a0ll‘ a0texnw~j) jako ti, co jsou žízniví
(w# sper oi9 diyw~ntej), budeme pít (pio/meqa;)?“
Tu Alkibiades řekl (To\n ou=n A0lkibia/dhn ei0pei=n) „Eryximachu (W} E0ruci/maxe), nejlepší (be/ltiste) nejlepšího otce (belti/stou patro/j) a nejrozumnějšího (kai\ swfronesta/tou), buď pozdraven (xai=re).“
„I ty (Kai\ ga\r su/),“ řekl
Eryximachos (fa/nai to\n E0ruci/maxon), „ale
co budeme dělat (a0lla\ ti/ poiw&men;)?“
„Co ty poručíš (O#ti a2n su\
keleu/h|j). Je třeba tě poslechnout (dei= ga/r soi pei/qesqai); ‚protože lékař je člověk cennější než
spousta jiných (i0htro\j ga\r a0nh\r pollw~n
a0nta/cioj a1llwn)‘, přikaž tedy (e0pi/tatte
ou]n), co chceš (o3ti bou/lei).“
„Poslyš tedy (A1kouson dh/),“ řekl
Eryximachos (e0pei=n to\n E0ruci/maxon). „My (H9mi=n), než jsi vešel (pri\n se\ ei0selqei=n), jsme se rozhodli (e1doce), že je třeba (xrh=nai), aby z leva doprava (e0pi\ decia/) každý z nás (e3kaston), po řadě (e0n me/rei),
pronesl řeč o Erótovi (lo/gon peri\ E1rwtoj ei0pei=n), jak
jen bude moci nejkrásnější (w(j du/naito
ka/lliston), a vychválil ho (kai\
e0gkwmia/sai). A ty (su\ d‘), když jsi nemluvil (e0peidh\ ou0k ei1rhkaj) a napil ses (kai\ e0kpe/pwkaj), je správné, abys mluvil (di/kaioj ei] ei0pei=n), a až domluvíš (ei0pw_n de/), přikázal Sokratovi (e0pita/cai Swkra/tei), o čem by chtěl (o3ti a2n bou/lh|), a ten tomu doprava (kai\ tou=ton tw~| e0pi\ decia/), a tak i ti ostatní (kai\ ou3tw tou\j a1llouj).“
„Ale (A0lla/)“, řekl
(fa/nai), „Eryximachu (w} E0ruci/maxe),“ Alkibiades (to\n A0lkibia/dhn), „mluvíš sice krásně (kalw~j me\n le/geij), ale opilý člověk (mequ/onta de\ a1ndra) aby se srovnával se střízlivými (para\ nhfo/ntwn lo/gouj paraba/llein), asi není
zrovna správné (mh\ ou0k e0c i1sou h]|). A
ještě (kai\ a3ma), dobrý muži (w} maka/rie), ty věříš něco Sokratovi (pei/qei ti/ se Swkra/thj), z toho, co
před chvílí řek (w{n a1rti ei]pen;)? Nebo
víš (h2 oi]sqa), že všecko je právě naopak (o3ti tou0nanti/on e0sti\ pa=n), než co povídal
(h2 o4 e1legen;)? Protože on (ou[toj ga/r), když někoho budu chválit (e0a/n tina e0paine/sw) v jeho
přítomnosti (tou/tou paro/ntoj), buď
boha (h2 qeo/n) nebo člověka (h2 a1nqrwpon), jiného (a1llon) než jeho (h2 tou=ton),
neobejde se to, aby na mě ruce nevztáhnul (ou0k a0fe/cetai/ mou tw_ xei=re).“
„Nenecháš toho (Ou0k eu0fhmh/seij;)?“, řekl Sokrates (fa/nai to\n Swkra/th).
„Při Poseidonovi (Ma\ to\n
Poseidw~)“, řekl Alkibiades (ei0pei=n to\n A0lkibia/dhn), „nic proti tomu nenamítej (mhde\n le/ge pro\j tau=ta), protože já
bych nikoho jiného nechválil (w(j e0gw_ ou0d‘ a2n e3na a1llon e0paine/saimi), když
ty jsi přítomen (sou= paro/ntoj).“
„Ale udělej to tak (a0ll‘ ou3tw poi/ei)“, řekl Eryximachos (fa/nai to\n E0ruci/maxon), „když chceš (ei0 bou/lei). Vychval Sokrata (Swkra/th e0pai/neson).“
„Co říkáš (Pw~j le/geij;)?“ řekl
Alkibiades (ei0pei=n to\n A0lkibia/dhn),
„domníváte se, že je to zapotřebí (dokei= xrh=nai),
Eryximachu (w} E0ruci/maxe)? Mám se pustit
(e0piqw~mai) do toho muže (tw_| a0ndri/) a pomstít se mu (kai\ timwrh&swmai) před vámi (u9mw~n e0nanti/on;)?“
„Ty tam (Ou3toj)“, řekl
Sokrates (fa/nai to\n Swkra/th), „co
zamýšlíš (ti/ e0n nw~| e1xeij;)? Abys zesměšnil
(e0pi\ ta\ geloio/tera) mě vychvalovat
(me e0pine/sai;)? Nebo co
uděláš (h2 ti/ poih/seij)?“
„Řeknu pravdu (Ta0lhqh= e0rw~). Ale koukej
(a0ll‘ o3ra), jestli to dovolíš (ei0 pari/hj;).“
„Ale jistě (A0lla\ me/ntoi)“, řekl, (fa/nai) „pravdu dovoluji (ta/ ge a0lhqh= pari/hmi) a přikazuji (kai\ keleu/w) říkat (le/gein).“
„Hned se do toho pustím (Ou0k a2n fqa/noimi)“, řekl Alkibiades (ei0pei=n to\n A0lkibia/dhn), „a ty udělej takto (kai\ me/ntoi ou9twsi\ poi/hson). Jestli řeknu
něco nepravdivého (e0a/n ti mh\ a0lhqe\j le/gw),
zastav uprostřed (metacu\
e0pila/bou),
budeš-li chtít (a2n boulh=|), a řekni (kai\ ei0pe/), že
tohle lžu (o3ti tou=to yeu/domai); protože
svévolně (e9kw_n ga\r
ei]nai) nic
lživého neřeknu (ou0de\n yeu/somai). Jestli však při rozvzpomínání (e0a\n me/ntoi a0namimnh|sko/menoj) jinou věc
řeknu jindy (a1llo a1lloqen le/gw), nic
se nediv (mhde\n qauma/sh|j);
protože to není snadné (ou0 ga/r ti ra|/dion
) tu tvoji neobvyklost (th\n sh\n a0topi/an) v tomto
stavu (w{d‘ e1xonti) snadno (eu0po/rwj) a po pořádku (kai\ e0fech=j) vypočítat (katariqmh=sai).“
No comments:
Post a Comment