30 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

Intermezzo

Když Sokrates svou řeč domluvil, přítomní ho chválili (Ei0po/ntoj de\ tau=ta tou= Swkra/touj tou\j me\n e0painei=n), Aristofanes však začal něco říkat (A0ristofa/nh le/gein ti e0pixeirei=n), protože ho Sokrates ve své řeči vzpomenul (o3ti e0mnh/sqh au0tou= le/gwn o9 Swkra/thj), co se jeho řeči týkalo (peri\ tou= lo/gou); a tu najednou (kai\ e0cai/fnhj) bušení na dveře předsíně (th\n au1leion qu/ran krouome/nhn) způsobilo veliký hluk (polu\n yo/fon parasxei=n), od kómastů (w(j kwmastw~n), a hlas flétnistky bylo slyšet (kai\ au0lh/tridoj fwnh\n a0kou/ein). Tu Agathon (to\n ou]n A0ga/qwna)„Hoši (Pai=dej),“ řekl (fa/nai), „nepodíváte se (ou0 ske/yesqe;)? A je-li to někdo z dobrých přátel (kai\ e0a\n me/n tij tw~n e0pithdei/wn h]|), pozvete je (kalei=te); ale jestliže ne (ei0 de\ mh/), řekněte (le/gete), že nepijeme (o3ti ou0 pi/nomen), ale už odpočíváme (a0ll‘ a0napauo/meqa h1dh).“

A za nedlouho poté (Kai\ ou0 polu\ u3steron) bylo slyšet hlas Alkibiada v předsíni (A0lkibia/dou th\n fwnh\n a0kou/ein e0n th=| au0lh=|), silně opilého (sfo/dra mequ/ontoj) a velice nahlas volajícího (kai\ me/ga bow~ntoj), tázajícího se (e0rwtw~ntoj), kde je Agathon (o3pou A0ga/qwn), a přikazujícího (kai\ keleu/ontoj), dovést k Agathonovi (a1gein par‘ A0ga/qwna). Tak ho k sobě nechali přivést (a1gein ou]n au0to\n para\ sfa/j), flétnistka a někteří z průvodu ho podpírali (th/n te au0lh/trida u9polabou=san kai\ a1llouj tina\j tw~n a0kolou/qwn), i zastavili se ve dveřích (kai\ e0pisth=nai e0pi\ ta\j qu/raj) on ověnčen (e0stefanw&menon au0to/n) jakýmsi věncem z hustého břečťanu (kittou0 te/ tini stefanw~| dasei=) a z fialek (kai\ i1wn), a s velice mnohými pentlemi na hlavě (kai\ taini/aj e1xonta e0pi\ th=j kefalh=j pa/nu polla/j), a řekl (kai\ ei0pei=n) „Mužové (A1ndrej), buďte pozdraveni (xai/rete); velice silně opilého muže (mequ/onta a1ndra pa/nu sfo/dra) přijměte jako spoluhodovníka (de/cesqe sumpo/thn), nebo odejdeme (h2 a0pi/wmen), jen co ověnčíme Agathona (a0nadh/santej mo/non A0ga/qwna), kvůli čemu jsme přišli (e0f‘ w(|per h]lqomen;). Teď přicházím (nu=n de\ h3kw) s pentlemi na hlavě (e0pi\ th=j kefalh=j e1xwn ta\j taini/aj), abych z té své hlavy (i3na a0po\ th=j e0mh=j kefalh=j) toho nejmoudřejšího a nejkrásnějšího hlavu (tou= sofwta/tou kai\ kalli/stou kefalh/n), řeknu-li to tak (e0a\n ei1pw ou9twsi/), ověnčím (a0nadh/sw). Budete se mi smát (a]ra katagela/sesqe/ mou), že jsem opilý (w(j mequ/ontoj;)? Já však (e0gw_ de/), i když vy se smějete (ka2n u9mei=j gela=te), přece vím dobře (o3mwj eu] oi=d’), že mluvím pravdu (o3ti a0lhqh= le/gw). Řekněte mi ale teď hned (a0lla/ moi le/gete au0to/qen), zda přijdu jak jsem předeslal (e0pi\ toi=j r(htoi=j ei0si/w), nebo ne (h2 mh/). Budete spolu se mnou pít (sumpi/esqe) nebo ne (h2 ou1;)?

Všichni ho nadšeně s velkým hlukem uvítali (Pa/ntej ou]n a0naqorubh=sai) a volali (kai\ keleu/ein), aby vešel (ei0sie/nai) a přilehl si (kai\ katakli/nesqai), a Agathon ho volal (kai\ to\n A0ga/qwna kalei=n au0to/n). A ten šel (kai\ to\n i0e/nai) veden lidmi (a0go/menon u9po\ tw~n a0nqrw&pwn) a jak si přitom s hlavy odtáčel pentle (kai\ parairou/menon a3ma ta\j taini/aj), aby ověnčil (w(j a0nadh/sonta), jak je měl před svýma očima (e0pi/prosqe tw~n o0fqalmw~n e1xonta), nespatřil Sokrata (ou0 katidei=n to\n Swkra/th), ale sedl si vedle Agathona (a0lla\ kaqi/zesqai para\ to\n A0ga/qwna), uprostřed mezi něho a Sokrata (e0n me/sw| Swkra/touj te kai\ e0kei/nou), protože Sokrates mu udělal místo (paraxwrh=sai ga\r to\n Swkra/th), jak ho uviděl (w(j e0kei=non katidei=n).Ten si přisedl (To\n kaqi/zesqai), a objal Agathona (kai\ a0spa/zesqai te to\n A0ga/qwna) a ověnčil (kai\ a0nadei=n).

Tu řekl Agathon (Ei0pei=n ou]n to\n Aga/qwna), „Sundejte sandály (A0nadu/ete), hoši (pai=dej), Alkibiadovi (to\n A0lkibia/dhn) aby si k nám přilehl jako třetí (i3na e0k tri/twn katake/htai).“

„Zajisté (Pa/nu ge)“, řekl Alkibiades (ei0pei=n to\n Alkibia/dhn), „ale kdo je to tu s námi jako třetí spolu-piják (a0lla ti/j h9mi=n o3de tri/toj sumpo/thj;)?“ Při tom se otočil (Kai\ a3ma metastrefo/menon au0to/n), uviděl Sokrata (o9ra=n to\n Swkra/th), a jak ho uviděl (i0do/nta de/), vyskočil (a0naphdh/sai) a zvolal (kai\ ei0pei=n) „Při Herkulovi (W} H9ra/kleij), co to je (touti\ ti/ h=n;)? Sokrates tady (Swkra/thj ou[toj;)? Číhaje zase na mě, sem sis lehnul (e0lloxw~n au] me e0ntau/qa kate/keiso), tak jak jsi měl ve zvyku se vždycky objevit (w#sper ei0w&qeij e0cai/fnhj a0nafai/nesqai), kde jsem si myslil (o3pou e0gw_ w@|mhn), že nejméně budeš (h3kista/ se e1sesqai). A teď (kai\ nu=n), proč jsi sem přišel (ti/ h3keij;)? A proč sis zase přilehl sem (kai\ ti/ au] e0ntau=qa katekli/nhj)? Jako ne vedle Aristofana (w(j ou0 para\ A0ristofa/nei), ani je-li tu někdo jiný (ou0de\ ei1 tij a1lloj), kdo směšný je (geloi=oj e1sti te) a chce být (kai\ bou/letai), ale zařídil jsi to tak (a0lla\ diemhxanh&sw), abys vedle toho nejkrásnějšího (o3pwj para\ tw~| kalli/stw|), z těch uvnitř (tw~n e1ndon), ležel (katakei/sh|).