Sokratova řeč, pokračování
Do těchto erotických mystérií
asi (tau=ta me\n ou]n ta\
e0rw&tika i1swj), Sokrate (w} Sw&kratej), i ty můžeš být zasvěcen
(ka2n su\ muhqei/hj). Do těch vrcholných (ta\ de\ te/lea) a epoptických (kai\ e0poptika/),
***
Platonovo e0poptika/ nepřekládám, a domnívám
se, že by čeština mohla tento termín převzít. Kdybych tento termín měl přeložit,
pokusil bych se ho vyložit: ‚a do těch, které skýtají pohled na krásno‘, kde
krásno znamená krásu samu, Platonovu ideu krásy, to\ e0p’ ei1dei kalo/n (210b2).
***
kvůli nimž i tato jsou (w@n e3neka kai\ tau=ta e1stin), jestliže někdo správně
postupuje (e0a/n tij o0rqw~j meti/h|), nevím (ou0k oi=d‘), zda na to stačíš (ei0 oi[o/j t‘ a2n ei1hj). Vyložím ti to {e0rw~ me\n ou]n}“, řekla (e1fh), „já (e0gw&) a ve svém úsilí (kai\ proqumi/aj) nic nevynechám (ou0de\n a0polei/yw); snaž se mě sledovat (peirw~ de\ e3pesqai), budeš-li toho schopen (a2n oi[o/j te h]|j). Protože je třeba (dei= ga/r)“, řekla (e1fh), „aby ten, kdo správně
k této věci přistupuje (to\n o0rqw~j i0o/nta e0pi\
tou=to to\ pra=gma), se začal od mládí
zajímat o krásná těla (a1rxesqai me\n ne/on o1nta
i0e/nai e0pi\ ta\ kala\ sw&mata), a nejprve (kai\ prw~ton me/n), jestliže vůdce správně vede
(e0a\n o0rqw~j h9gh=tai o9
h9gou/menoj), být zamilován do
jednoho těla (e9no\j au0to\n
sw&matoj e0ra=n) a zde plodit krásné řeči
(kai\ e0ntau=qa genna=n
lo/gouj kalou/j), pak by měl uvidět (e1peita de\ au0to\n katanoh=sai), že krásno kteréhokoli
těla je příbuzná krásnu jiného těla (o3ti to\ ka/lloj to\ e0pi\
o9tw|ou=n sw~mati tw~| e0pi\ e9te/rw| sw~mati a0delfo/n e0sti), a je-li třeba se snažit
uzřít krásno jakožto ideu (kai\ ei0 dei= diw~kein to
e0p’ ei1dei kalo/n), je velice nerozumné (pollh\ a1noia) nevidět, že všechna těla
mají jedno a totéž krásno (mh\ oux e3n te kai\ tau=to\n
h9gei=sqai to\ e0pi\ pa=sin toi=j sw~masi ka/lloj). A když si to uvědomí (tpu=to d e0nnoh/santa), stane se (katasth=nai) všech krásných těl (pa/ntwn tw~n kalw~n
swma/twn) milovníkem (e0rasth/n), to silné zaujetí jedním
(e9no\j de\ to\ sfo/dra
tou=to) nechá být (xala/sai), nahlédnuv ho jako
malicherné a nicotné (katafronh/santa kai\
smikro\n h9ghsa/menon). Poté pak (Meta\ de\ tau=ta) krásno v duších (to\ e0n tai=j yuxai=j ka/lloj) za cennější (timiw~teron) nahlédne (h9gh/sasqai) nežli to v těle (tou= e0n tw|~ sw&mati), takže (w#ste) když někdo bude mít pěknou
duši (kai\ e0a\n e0pieikh\j w@n
th\n yuxh\n tij) a bude jen málo pohledný
(ka2n smikro\n a1nqoj e1xh|), bude mu to stačit (e0carkei=n au0tw|~) a bude milovat (kai\ e0ra=n), a pečovat (kai\ kh/desqai) a plodit (kai\ ti/ktein) slova taková (lo0gouj toiou=touj), a hledat (kai\ zhtei=n), jaká učiní mladé lidi
lepšími (oi3tinej poih/sousi
belti/ouj tou\j ne/ouj), aby se přinutil (i3na a0nagkasqh=|) opět nahlédnout (au] qea/sasqai) v různých zaujetích
(to\ e0n toi=j e0pithdeu/masi) a zákonech a zvycích (kai\ no/moij) krásno (kalo/n), a uvidět (kai\ tou=t‘ i0dei=n), že je všechno příbuzné sobě
samému (o3ti pa=n au0to\ au9tw_|
suggene/j e0stin), aby k tělu se
vztahující krásno (i3na to\ peri\ to\ sw~ma
kalo/n) jako něco malicherného nahlédl
(smikro/n ti h9gh/shtai ei]nai). Po zaujetích (meta\ de\ ta\
e0pithdeu/mata) přivede na vědy (e0pi\ ta\j e0pisth/maj a0gagei=n)
***
Na okraj textu jsem si svého času
napsal: Wechsel des Subjektes. Subjekt ist hier wieder der ideale Fűhrer; zu 210 A e0a\n o0rqw~j h9gh=tai o9 h9gou/menoj. (Jméno autora jsem si poznamenal,
ale ínkoust se časem vytratil natolik, že jméno nemohu přečíst.) „Změna subjektu. Subjektem
je tu opět ideální vůdce; k 210 A „jestliže vedoucí správně povede“.
***
aby zase uviděl krásno věd
(i3na i1dh| au] e0pisthmw~n ka/lloj), a už pohlížeje na mnohé
krásno (kai\ ble/pwn pro\j polu\
h1dh to\ kalo/n) již nikdy to jednoho se
týkající (mhke/ti to\ par‘ e9ni/), jako domácí sluha (w#sper oi0ke/thj), neobdivoval mladíčka krásu
(a0gapw~n paidari/ou ka/lloj), nebo nějakého člověka (h2 a0nqrw&pou tinoj) nebo zaujetí jednoho (h2 e0pithdeu/matoj e9no/j), otroče (douleu/wn) byl ubohý (fau/loj h1|) a malicherný (kai\ smikrolo/goj), ale obrácen k celému
tomu oceánu krásna (a0ll‘ e0pi\ to\ polu\ pe/lagoj tetramme/noj
tou= kalou=) a v pohledu na ně (kai\ qewrw~n) mnohé a krásné řeči (pollou\j kai\ kalou\j
lo/gouj) a vznešené (kai\ megaloprepei=j) plodil (ti/kthI)
***
Nevím, co můj počítač dělá,
že mi nedovoluje zanést iota subscriptum. Z vlastní hlavy? Zkusím to znovu:
ti/kth|. A hle, teď to najednou funguje.
***
a myšlenky (kai\ dianoh/mata) ve
filosofii přehojné (e0n filosofi/a| a0fqo/nw|), až by tu posílen (e3wj a2n e0ntau=qa r(wsqei/j) a vzdělán (kai\ au0chqei/j) zahlédl (kati/dh|) jakousi jednu vědu takovou
(tina\ e0pisth/mhn mi/an
toiau/thn), která je krásna
takovéhoto (h4 e1sti kalou= toiou=de). Snaž se mi (peirw~ de/ moi),“ řekla (e1fh), „svou mysl (to\n nou=n) věnovat (prose/xein) co nejvíce (w(j oi[o/n te ma/lista). Protože kdo by byl až
sem v erotice vzdělán (o4j ga\r a2n me/xri e0ntau/qa
pro\j ta\ e0rwtika\ paidagwghqh|+), nahlédnuv postupně
a správně krásna (qew/menoj e0fech=j te kai\ o0rqw~j ta\ kala/), přicházeje již k vrcholu
erotiky (pro\j te/loj h1dh i0w_n
tw~n e0rwtikw~n), najednou (e0cai/fnhj) uvidí jakési pozoruhodné
(kato/yetai/ ti qaumasto/n) svou přirozeností krásno
(th\n fu/sin kalo/n), toto (tou=to) ono (e0kei=no), Sokrate (w} Sw&kratej), kvůli němuž (ou[ dh\ e3neken) byla veškerá předchozí
námaha (kai\ oi9 e1mprosqen
pa/ntej po/noi h]san), za prvé ustavičně
jsoucí (prw~ton me\n a0ei\ o1n) a ani nevznikající (kai\ ou1te gigno/menon) ani nezanikající (ou1te a0pollu/menon), ani nevzrůstající (ou1te au0cano/menon) ani se nezmenšující (ou1te fqi/non), dále pak (e1peita) ne v jednom ohledu
krásné (ou0 th=| me\n kalo/n), v jiném nehezké (th=| d‘ ai0sxro/n), ani tehdy (ou0d\e\ tote\ me/n), jindy ne (tote\ de\ ou1), ani ve vztahu k tomu
krásné (ou0de\ pro\j me\n to\\
kalo/n), k tomu ošklivé (pro\j de\ to\ ai0sxro/n), ani tu krásné (ou0d‘ e1nqa me\n kalo/n), tu ošklivé (e1nqa de\ ai0sxro/n), jako některým být krásné
(w(j tisi\ me\n o2n kalo/n), jiným ošklivé (tisi\ de\ ai0sxro/n); ani ve fantasii se mu krásno
nebude zdát jako nějaká tvář (ou0d‘ au] fantasqh/setai au0tw|~\
to\ kalo\n oi[on pro/swpo/n ti), ani ruce (ou0de\ xei=rej), ani nic jiného (ou0de\ a1llo ou0de/n) na čem se tělo podílí (w{n sw~ma mete/xei), ani nějaká řeč (ou0de/ tij lo/goj) ani nějaká věda (ou0de/ tij e0pisth/mh), ani jsoucí někde v něčem
jiném (ou0de/ pou o2n e0n
e9te/rw| tini), jako ku příkladu v živoku
(oi[on e)n zw&w|), nebo v zemi (h2 e)n gh=|) nebo na nebi (h2 e0n ou0ranw?|~) nebo v něčem jiném
(h2 e0n tw~| a1llw|~), ale ono samo o sobě (a0ll‘ au0to\ kaq‘ au[to/) se sebou samým (meq‘ au9tou=) jednoduché (monoeide/j) věčně jsoucí (a0ei\ o1n). Všechna ostatní krásna (ta\ de\ a1lla pa/nta kala\) se na něm podílející (e0kei/nou mete/xonta) způsobem jakýmsi takovým
(tro/pon tina\ toiou=ton), že zatímco ta ostatní
vznikají (oi[on gignome/nwn te tw~n
a1llwn) a zanikají (kai\ a0pollume/nwn), ono se nikterak
nezvětšuje ani nezmenšuje (mhde\n e0kei=no mh/te ti
ple/on mhte e1latton gi/gnesqai), ani nic nezakouší (mhde\ pa/sxein mhde/n).
No comments:
Post a Comment