Sokrates pokračuje a svou řeč uzavírá
Když někdo (o3tan dh/ tij) od těchto (a0po\ tw~nde) skrze správné paid-erastování
(dia\ to\ o0rqw~j paiderastei=n) stoupaje vzhůru (e0paniw&n) ono krásno
samo začíná vidět (e0kei=no to\ kalo\n a1rxhtai ka/qora=n) takřka se dotýká cíle (sxedo\n a1n ti a3ptoito tou= te/louj). Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti), jak správně k erotice
přistupovat (to\ o0rqw~j e0pi\ ta\ e0rwtika\
i0e/nai), nebo být veden jiným (h2 u9p‘ a1llou a1gesqai); začít těmito krásny (a0rxo/menon a0po\ tw~nde
tw~n kalw~n), kvůli onomu krásnu (e0kei/nou e3neka tou=
kalou=) stále stoupat nahoru (a0ei\ e0panie/nai), užívaje jako stupínků (w#sper e0panabasmoi=j xrw&menon), od jednoho ke dvěma (a0po\ e9no\j e0pi\ du/o) a od dvou (kai\ a0po\ duoi=n) ke všem krásným tělům (e0pi\ pa/nta ta\ kala\
sw~mata), a od krásných těl (kai\ a0po\ tw~n kalw~n
swma/twn) ke krásným zájmům (e0pi\ ta\ kala\
e0pithdeu/mata), a od zájmů (kai\ a0po\ tw~n
e0pithdeuma/twn) ke krásným poznatkům (e0pi\ ta\ kala\ maqh/mata), a od poznatků (kai\ a0po\ tw~n maqhma/twn) oním největším poznáním zakončit
(e0p‘ e0kei=no to\ me/giston
ma/qhma teleuth/sai), jež není ničeho jiného (o3 e0stin ou0k a1llou) než onoho krásna samého
poznání (h2 au=tou= e0kei/nou tou=
kalou= ma/qhma), a pozná konečně to (kai\ gnw~| au0to\
teleutw~n), co je krásno (o4 e1sti kalo/n). Zde (e0ntau/qa), na tomto stupni života
(tou= bi/ou), milý Sokrate (w} fi/le Sw&kratej),“ řekla cizinka z Mantineje
(e1fh h9 Mantinikh\ ce/nh), „jestli kde (ei1per pou a1lloqi), jest člověku žít (biwto\n a0nqrw&pw|), nazírajícímu krásno
samo (qewme/nw| au0to\ to\
kalo/n). To, jestli kdy spatříš
(o3 e0a/n pote i1dh|j), ne ve zlatě (ou0 kata\ xrusi/on te) a v šatech (kai\ e0sqh=ta) a v krásných hoších
(kai\ tou\j kalou\j pai=da/j
te) a mladících (kai\ neani/skouj) se ti bude zdát být (do/cei soi ei]nai), které když teď vidíš (ou$j nu=n o9rw~n), jsi celý bez sebe (e0kpe/plhcai) a jsi připraven (kai\ h3toimoj ei]) i ty (kai\ su/) i mnozí jiní (kai\ a1lloi polloi/), hledíce na své miláčky (o9rw~ntej ta\ paidika/) jsouce stále s nimi
(kai\ suno/ntej a0ei\
au0toi=j), bylo-li by to jen možné
(ei1 pwj oi[o/n t‘ h]n), ani jíst (mh/t‘ e0sqi/ein) ani pít (mh/tep i/nein)
***
Takto mi můj čtverák počítač
„opravuje“ můj text. Když se to stalo poprvé, vzkřiknul jsem „proboha, jak se
mi tohle mohlo stát?“ Když jsem však chtěl text opravit a myšku posunul k mh/te, pod te se objevilo modravé
podtržení, které znamená, že spell cheque nainstalovaný v počítači zasáhl.
Já však v počítači žádný spell cheque na starořečtinu nemám. To bylo
jedinkrát, co se mi ulevilo, když jsem viděl, že jsem text nezkomolil já, nýbrž
můj čtverák počítač. Kdyby si to můj počítač napříště odpustil, byl bych rád.
***
a jen se dívat (a0lla\ qea/sqai mo/non) a být spolu (kai\ sunei=nai). Co pak (ti/ dh=ta),“ řekla (e1fh), „si myslíme (oi0o/meqa), jestli by se někomu
dostalo (ei0 tw~| ge/noito) krásno samo (au0to\ to\ kalo/n) vidět čisté (i0dei=n ei0likrine/j), neporušené (kaqaro/n), nesmíšené (a1meikton), ale ne naplněné lidským
masem (a0lla\ mh\ a0na/pleon
sarkw#n te a0nqrwpi/nwn), a barvami (kai\ xrwma/twn), a množstvím jiné smrtelné
nesmyslnosti (kai\ a1llhj pollh=j
fluari/aj qnhth=j), ale samo to božské
krásno (a0ll‘ au0to\ to\ qei=on kalo/n) že by mohl uvidět
v jeho jednoduchosti (du/naito monoeide\j
katidei=n;)? Zdalipak si myslíš (a]r‘ oi1ei),“ řekla (e1fh), „že by špatný život
nastal tam hledícímu člověku (fau/lon bi/on gi/gnesqai
e0kei=se ble/pontoj a0nqrw&pou), a ono (kai\ e0kei=no) tím, čím třeba (w$I dei=),
***
Můj počítač nejen, že po
mé poznámce nepřestal do mého textu svévolně zasahovat, ale hned znovu zasáhl: v
w$| dei= mi nedovolil užít iota subscriptum.
– Jak vidět, počítač se
tentokrát rychle umoudřil.
***
nazírajícímu (qewme/nou), a spolu s ním jsoucímu
(kai\ suno/ntoj au0tw~|;)? Nebo si neuvědomuješ (h2 ou0k e0nqumh=|),“ řekla (e1fh), „že pouze zde se mu
dostane toho (o3ti e0ntau/qa au0tw~|
monaxou= genh/setai), nazírajícímu krásno tím,
čím je lze nazřít (o9rw~nti w{| o9rato\n to\ kalo/n),
***
Bury poznamenává: With the
proper organ, sc. tw~| nw|~ „Příslušným orgánem, tj. rozumem.“
Ta poznámka vlastně patří o dva řádky výše, k ‚čím třeba (w$| dei=), 212a1‘, kde stojí na
okraji mého oxfordského textu.
***
plodit ne fantomy ctnosti (ti/ktein ou0k ei1dwla a0reth=j), protože se nedotýkajícímu
fantomu (a3te ou0k ei0dw&lou e0faptome/nw|), ale ctnosti opravdové (a0lla\ a0lhqh=), protože se bude dotýkat
toho pravého (a3te tou= a0lhqou=j
e0faptome/nw|); že plodícímu opravdovou
ctnost (teko/nti de\ a0reth\n a0leqh=) a pěstujícímu (kai\ qreyame/nw|) náleží stát se bohu
milým (u9pa/rxei qeofilei=
gene/sqai), a že jemu se dostane nesmrtelnosti,
pokud se někomu z lidí této dostane (kai\ ei1pe/r tw| a1llw|
a0nqrw&pwn a0qana/tw| kai\ e0kei/nw|;)?“
Toto tedy (Tau=ta dh/), Faidře (w} Fai=dre/ te) a vy ostatní (kai\ oi9 a1lloi), řekla Diotima (e1fh me\n Dioti/ma); a já jsem přesvědčen,
že je tomu tak (pe/peismai d‘ e0gw&). A jsa přesvědčen (pepeisme/noj de/), snažím se i jiné přesvědčit
(peirw~mai kai\ tou\j
a1llouj pei/qein), že pro toto jmění (o3ti tou/tou tou=
kth/matoj), pro lidskou přirozenost
(th\| a0nqrwpei/a| fu/sei), spolupracovníka lepšího
než Erós (su/nergon E!rwtoj a)mei/nw) by nikdo snadno neuchopil
(ou0k a1n tij ra|di/wj la/boi). Proto tvrdím (dio\ dh\ e1gwge/ fhmi), že je třeba aby každý
člověk měl Eróta v úctě (xrh=nai pa/nta a1ndra to\n
E1rwta tima=n); a sám si vážím erotiky
(kai\ au0to\j timw~ ta\
e0rwtika/) a mimořádně pěstuji (kai\ diafero/ntwj a0skw~), a ostatní k tomu
vybízím (kai\ toi=j a1lloij
parakeleu/omai). A nyní (kai\ nu=n te), a vždycky (kai\ a0ei/), oslavuji moc (e0gkwmia/zw th\n du/namin) a odvážnost (kai\ a0ndrei/an) Eróta (tou= E1rwtoj), nakolik (kaq‘ o3son) jsem schopen (oi[o/j t‘ ei]mi). Tuto řeč tedy (Tou=ton ou]n to\n lo/gon), Faidre (w} fai=dre), chceš-li (ei0 me\n bou/lei), jako oslavu na Eróta
pochop proslovenou (w(j e0gkw&mion ei0j
E1rwta no/mison ei0rh=sqai), nebo (ei0 de/) co (o3ti) a jak (kai\ o3ph|) se ti chce ji zvát (xai/reij o0noma/zwn), to ji nazývej (tou=to o0no/maze).
***
Jakmile můj počítač
zmoudřil a přestal do textu zasahovat – poté, co přestal narušovat užívání iota
subscriptum – do textu již nezasahoval. Jak se však druhý den ukázalo, když
jsem si otevřel na blogu přípravný text tohoto příspěvku, tu jsem byl nemile
překvapen zásahem mého čtveráka počítače do toho mého přípravného textu v blogu
samém. Jako věta druhá se mi tu objevilo:
Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti) správně k erotice
přistupovat (dia\ to\ o3 e0a/n pote i1dh|ja1rxhtai kaqora=n), tu se takřka dotýká
vrcholného cíle (sxedo\n a1n ti a3ptoito
tou= te/louj).
V tomto, čtverákem počítačem
vsunutém textu, jsem tučným písmem označil řecký text v závorce, který
nemá co společného s českým „správně k erotice přistupovat“, které by
měl překládat; nadto pak je ten řecký text zkomolený, nedává smysl.
Pozorný čtenář, který bude
mít čas se na věc blíže podívat, uvidí, že si čtverák počítač s textem začtveračil
i jinak. Věta „tu se takřka dotýká vrcholného cíle (sxedo\n a1n ti a3ptoito
tou= te/louj),“ kterou vsunutý text
končí, totiž uzavírá úvodní větu příspěvku. Věta, kterou čtverákem počítačem
vsunutý text začíná – „Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti) správně k erotice
přistupovat“ – ve skutečnosti otevírá větu druhou, tedy větu následující. Ani
to počítači nestačilo, s tou předsunutou větou si musel začtveračit vynecháním
slovíčka „jak“. Správně: „Protože toto je (tou=to ga\r dh/ e0sti) jak správně
k erotice přistupovat“.
No comments:
Post a Comment