Sokratova řeč, pokračování
Všechny tyto věci mě učila (Tau=ta/ te ou]n pa/nta e0di/daske/ me), kdykoliv
mluvila o erotice (o9po/te peri\ tw~n e0rwtikw~n
lo/gouj poioi=to), a jednoho dne se zeptala (kai/ pote h1reto) „Co myslíš, Sokrate (Ti/ oi1ei, w}
Sw&kratej), že je příčinou tohoto eróta (ai1tion ei]nai tou/tou tou= e1rwtoj) a této touhy (kai\ th=j e0piqumi/aj;)? Nebo si
neuvědomuješ (h2 ou0k ai0sqa/nh|), do
jak úžasného rozpoložení se dostávají všechna zvířata (w(j deinw~j diati/qetai pa/nta ta\ qhri/a), když zatouží
plodit (e0peid\a\n genna=n e0piqumh/sh|), i čtyřnohá
(kai\ ta\ peza/) i ptáci (kai\ ta\ pthna/), všechna jsou stižena erotickou
vášní (nosounta/ te pa/nta kai\ e0rwtikw~j
diatiqe/mena), v prvé řadě po vzájemném spojení (prw~ton me\n peri\ to\ summigh=nai a0llh/loij), pak úsilím
živit to zrozené (e1peita peri\ th\n trofh\n tou=
genome/nou), a jsou připravena za tato bojovat (kai\ e9toima/ e0stin u9pe\r tou/twn kai\ diama/xesqai), ta
nejslabší (ta\ a0sqene/stata) proti
těm nejsilnějším (toi=j i0sxurota/toij), a
položit za ně i život (kai\ u9perapoqnh/|skein), a
sama trpí hlad (kai\ au0ta\ tw~| limw~|
parateino/mena), jen aby svá mláďata uživila (w#st‘ e0kei=na e0ktre/fein), a stejně tak
činí vše ostatní (kai\ a1llo pa=n poiou=nta). Protože
co se lidí týká (tou\j me\n ga\r a0nqrw&pouj),“
řekla (e1fh), „někdo by si
mohl myslit (oi1oit‘ a1n tij), že tak činí
na základě rozumové úvahy (e0k logismou= tau=ta
poiei=n), když však jde o zvířata (ta\ de\ qhri/a), co je příčinou (ti/j ai0ti/a) takovéhoto erotického rozpoložení (ou3twj e0rwtikw~j diati/qesqai)? Můžeš mi říci
(e1xeij le/gein;)?“
A já jsem opět řekl (Kai\ e0gw& au] e1legon), že nevím (o3ti ou0k ei0dei/hn). A ona řekla (h4 d‘ ei]pen)„Myslíš si (Dianoh=| ou]n), že se kdy staneš skvělým odborníkem na erotiku (deino/j pote genh/sesqai ta\ e0rwtika/), když
to nebudeš vědět (e0a\n tau=ta mh\ e0nnoh=|j;)?“
„Ale to je proč (A0lla\ dia\ tau=ta/
toi), Diotimo (w} Dioti/ma), jak jsem
právě řekl (o3per nundh\ ei]pon),
k tobě chodím (para\ se\ h3kw),
protože vím (gnou/j), že potřebuju
učitele (o3ti didaska/lwn de/omai). A tak
mi řekni (a0lla/ moi le/ge) příčinu i
těchto věcí (kai\ tou/twn th\n ai0ti/an), i
těch ostatních věcí (kai\ tw~n a1llwn) erotiky
se týkajících (tw~n peri\ ta\ e0rwtika/).
„Jestliže tedy (Ei0 toi/nun),“ řekla (e1fh), „věříš
(pisteu/eij), že se k onomu vztahuje
erós svou přirozeností (e0kei/nou ei]nai
fu/sei to\n e1rwta), na čem jsme se mnohokrát dohodli (ou[ polla/kij w(mologh/kamen), nediv se (mh\ qauma/ze). Protože tu ze stejného důvodu (e0ntau=qa ga\r to\n au0to\n e0kei/nw| lo/gon) smrtelná
přirozenost usiluje (h9 qnhth\ fu/sij zhtei=) být pokud
možno stále (kata\ to\ dunato\n a0ei/ te ei]nai) a nesmrtelná
(kai\ a0qa/natoj). A to může jen
takto (du/natai de\ tau/th| mo/non), plozením
(th=| gene/sei), že zanechává
vždy jiné nové (o3ti a0ei\ katalei/pei e3teron ne/on)
namísto toho starého (a0nti\ tou= palaiou=),
protože i v čem (e0pei\ kai\ e0n w{|) je
každý jednotlivý živočich (e4n
e3kaston tw~n zw&|wn)
zván živým (zh=n kalei=tai) a být týmž (kai\ ei]nai to\ au0to/) – tak jako od dětství
je zván jeden a tentýž (oi[on e0k
paidari/ou o9 au0to\j le/getai)0, až se stane starým (e3wj a2n presbu/thj ge/nhtai), tento totiž (ou[toj me/ntoi), i když nikdy nezůstává stejný v sobě samém (ou0de/pote
ta\ au0ta\ e1xwn e0n au9tw~|), je nicméně zván jeden a týž (o3mwj o9 au0to\j kalei=tai), ačkoliv se stává
stále novým (a0lla\ ne/oj a0ei\ gigno/menoj), ztráceje
jiné (ta\ de\ a0pollu/j), jak co do
vlasů (kai\ kata\ ta\j tri/xaj),
svalstva (kai\ sa/rka), kostí (kai\ o0sta=), krve (kai\ ai[ma), a celého těla (kai\ su/mpan
to\ sw=ma). Avšak nejen co do těla (kai\ mh\ o3ti kata\ to\ sw~ma), ale i co do duše (a0lla\ kai\ kata\ th\n yuxh/n), způsoby (oi9 tro/poi), zvyky (ta\ h1qh), domněnky (do/cai), touhy
(e0piqumi/ai), radosti (h9donai/), bolesti (lu=pai), obavy
(fo/boi), nic z těchto nezůstává stejné, ať
jde o kohokoliv (tou/twn e3kasta
ou0de/pote ta\ au0ta\ pa/restin e9ka/stw|), ale ty vznikají (a0lla\ ta\ me\n gi/gnetai), ty zanikají (ta\ de\ a0po/llutai). Ale co je ještě mnohem podivnější (polu\ de\ tou/twn a0topw&teron e1ti), že i vědomosti
(o3ti kai\ ai9 e0pisth=mai), nejen, že jedny
vznikají (mh\ o3ti ai9 me\n gi/gnontai), jiné nám
zanikají (ai9 de\ a0po/lluntai h9mi=n), a
nikdy nezůstáváme stejní (kai\ ou0de/pote oi9
au0toi/ e0smen) ani co do vědomostí (ou0de/ kata\ ta\j e0pisth/maj), ale i s každou vědomostí se děje
totéž (a0lla\ kai\ mi/a e9ka/sth tw~n
e0pisthmw~n tau0to\n pa/sxei). Protože to, co nazýváme procvičováním
(o4 ga\r kalei=tai meleta=n), svědčí o
odcházející vědomosti (w(j e0ciou/shj e0sti\ th=j
e0pisth/mhj). Protože zapomínání je odchod vědomosti (lh/qh ga\r e0pisth/mhj e1codoj), procvičování
opět novou utvářejíc paměť namísto té odcházející (mele/th de\ pa/lin kainh\n e0mpoiou=sa a0nti\ th=j a0piou/shj mnh/mhn) vědomost
zachraňuje (sw&|zei th\n e0pisth/mhn), takže
se zdá být jedna a tatáž (w#ste th\n au0th\n
dokei=n ei]nai). Protože tímto způsobem (tou/tw| ga\r tw~| tro/pw|) se vše smrtelné zachraňuje (pa=n to\ qnhto\n sw&|zetai), ne tak, že
zůstává vždycky naprosto stejné (ou0 tw~| panta/pasin
to\ au0to\ a0ei\ ei]nai), jako to božské (w#sper to\ qei=on), ale tím (a0lla\ tw~|), že to odcházející (to\ a0pio/n) a stárnoucí (kai\
palaiou/menon) zanechává jiné nové (e3teron ne/on e0gkatalei/pein), jako bylo ono samo (oi[on au0to\ h]n). Tímto způsobem (tau/th| th=| mhxanh=|), Sokrate (w} Sw&kratej)“, řekla (e1fh), „se smrtelné podílí na nesmrtelnosti (qnhto\n a0qanasi/aj mete/xei), jak tělo (kai\ sw~ma), tak i vše ostatní (kai\ ta]lla pa/nta); nesmrtelné však jinak (a0qa/naton de\ a1llh|). Nediv se tedy
(mh\ ou]n qau/maze), jestliže své
potomstvo (ei0 to\ au9tou= a0pobla/sthma) si přirozeně
vše cení (fu/sei pa=n tima=|),
protože kvůli nesmrtelnosti (a0qanasi/aj ga\r
xa/rin) každému toto úsilí (panti\ au3th h9
spoudh/) a erós (kai\ o9 e1rwj) následuje
(e3petai).
No comments:
Post a Comment