Questions: 4 Datování a interpretace Platonova Menonu s přihlédnutím k jeho 0braně Sokrata

Sokrates Anyta požádal, aby svému hostu Menonovi poradil, ke komu z Athéňanů by měl jít, aby se od něho naučil zdatnosti, kterou lidé dobře spravují své domácnosti i obce: „pověz jméno, čí chceš (92e2).“ – Anytos: „Proč je třeba slyšet jméno jednoho člověka (Ti de henos anthrôpou onoma dei akousai;)? Vždyť s kterýmkoli se setká ze slušných Athéňanů (hotô̢ gar an entuchê̢ Athênaiôn tôn kalôn k‘agathôn), každý ho učiní lepším nežli ti sofisté (oudeis estin hos ou beltiô auton poiêsei ê hoi sophistai), jen když bude chtít poslouchat (eanper ethelê̢ peithesthai).“ (92e3-6, překlad z Menonu F. Novotný)

***

Novotný poznamenává: „Slovem ‚slušný‘ tu překládám známý řecký výraz kalos k’agathos [kalos kai agathos ‚krásný a dobrý‘].“ Tu však stojí především za zmínku, že termín kalos (krásný) a agathos (dobrý) byly morální termíny, jež stály v centru Sokratova úsilí o duši, o její zdatnost (aretê). Toho si byl Anytos jistě vědom, když tímto termínem poukázal na ty, kdo by Menona naučili zdatnosti, protože tím termínem Aristofanes charakterizoval Sokrata a jeho žáky v Oblacích.

V Aristofanově komedii chce sedlák Strepsiades poslat svého syna Feidippida do „myslírny moudrých duší“ (psuchôn sophôn phrontistêrion, 94), aby se u nich naučil umění přesvědčivě mluvit. Syn se ho ptá „Kdo jsou ti lidé“, otec mu odpoví, že nezná jejich jméno, že však jsou to „myšlenkám se věnující sofisté krásní a dobří“ (merimnosophistai kaloi te k’agathoi, 101). Tu jeho aristokraticky (svou matkou) vychovaný syn okamžitě ví, o koho jde: „Ach jé (aiboi), ti mizerní ubožáci (ponêroi g‘), já vím (oida). Ty mluvíš o těch nanic hodných tlachalech, těch vybledlých, co jsou bez bot (tous alazonas, tous ôchriôntas tous anupodêtous legeis), mezi nimiž je ten zle posedlý Sokrates (hôn ho kakodaimôn Sôkratês, 102-4).“

Neméně zajímavé je, že Anytova odpověď Sokratovi je pozoruhodně blízká tomu, jak se na věc díval Sokrates sám. S tím ovšem, že namísto Anytova prudce odmítavého postoje vůči sofistům u Sokrata nacházíme ironii. Sokrates se na soudě brání: „Jestliže jste od někoho slyšeli (ei tinos akêkoate), že se já zabývám vzděláváním lidí (hôs egô paideuein epicheirô anthrôpous) a že si tím vydělávám peníze (kai chrêmata prattomai), ani to není pravda (oude touto alêthes). Ačkoli i toto by bylo podle mého zdání krásné (epei kai touto ge moi dokei kalon einai), jestliže by byl někdo schopen vzdělávat lidi (ei tis hoios t‘eiê paideuein anthrôpous) jako Gorgias z Leontin (hôsper Gorgias ho Leontinos) a Prodikos z Kea (kai Prodikos ho Keios) a Hippias z Élidy (kai Hippias ho Êleios). Z těchto totiž každý (toutôn gar hekastos), občané (ô andres), dovede chodit od města k městu a všude přemlouvají mladé lidi – kterým je možno zadarmo poslouchat vlastní občany, kteréhokoli by chtěli – aby opustíce styky s oněmi poslouchali je samy (hoios t’estin iôn eis hekastên tôn poleôn tous neous – hois exesti tôn heautôn politôn proika suneinai hô̢ an boulôntai – toutous peithousi tas ekeinôn sunousias apolipontas sphisin suneinai), dávali jim peníze (chrêmata didontas) a ještě jim za to byli vděčni (kai charin proseidenai) (19d8-20a2) … Já sám bych se věru pyšnil a chlubil (egô g’oun kai autos ekallunomên te kai hêbrunomên an), kdybych to uměl (ei êpistamên tauta); ale nechlubím se, neboť to neumím (all‘ ouk epistamai), občané athénští (ô andres Athênaioi, 20c1-3).“ (Platon, Obrana Sokrata, překlad Fr. Novotný)

Když Sokrates na svou obhajobu pronášel tato slova, nemohl si nebýt vědom toho, že tu jakoby navazuje na svůj rozhovor s Anytem, se vší drásavou ironií, kterou ta situace obnášela. Nemohu si představit, že Platon by byl mohl napsat Menon nějakých deset let po Sokratově smrti – po své první cestě na Sicílii (viz ku příkladu Patočkův Platón, Státní pedagogické nakladatelství, 1991, str. 195-216) – jako fikci, v níž Anytovu odpověď Sokratovi formuloval tak, že v očích pozorného čtenáře vyvolal v paměti Sokratovu obrannou řeč, která na soudu neuspěla, protože Anytos uspěl se svým tvrzením, že když už se Sokrates dostal před soud, musí být usmrcen, protože jinak by všichni mladí lidé byli zkaženi a dělali věci, kterým Sokrates učí (Platon, Obrana Sokrata 29c).

Questions

Tuesday, October 31, 2017

4 Datování a interpretace Platonova Menonu s přihlédnutím k jeho 0braně Sokrata

No comments:

Post a Comment