Projekt Tři dny věnované filozofii

V létě roku 2015 mě napadlo uspořádat v Praze Tři dny věnované filozofii. Protože mi nebylo umožněno Tři dny uspořádat na FFUK, uspořádal jsem akci ve Stromovce. První z těch dní jsem věnoval ‚Imperativu sebepoznání‘. Přišel pan profesor Mysliveček, náš přední neurofyziolog, se kterým jsem měl dlouhou a skvělou diskusi. Na přednášku se též dostavil reprezentant Nadace Jana Husa. Na podkladě jeho informace mi pak Nadace poskytla finanční příspěvek za účelem uspořádání akce v dalším roce. Protože však krom profesora Myslivečka a zástupce Nadace na mou přednášku přišel pouze můj syn se svou dívkou, a v následující dny pouze Jan Bednář, který se účastnil mých filozofických seminářů v letech 1977-1980, a paní Kamila Bendová, nemělo smysl se pokoušet o podobnou akci ve Stromovce.

Paní Švábová, výkonná ředitelka Vzdělávací nadace Jana Husa, mi před třemi dny emailem napsala: „ráda bych se zeptala, jak to vypadá s Vaším projektem Tři dny v Praze věnované filozofii, podařilo se Vám ho uskutečnit nebo někam posunout?

Za měsíc máme zasedání správní rady nadace a tak pokud je něco nového, ráda bych o tom informovala členy správní rady.“

Odpověděl jsem:

Vážená paní Švábová,

začnu informací o svém nezdařeném pokusu uskutečnit Tři dny v minulém roce. V textu „OSLAVA A PROTEST“ jsem k tomu na své webové stránce napsal:

„Ve dnech 16.-18. listopadu zamýšlím oslavit výročí započetí Sametové revoluce Třemi dny s hospodským filozofem věnovanými filozofii. Bez té revoluce by nebylo možné, abych Tři dny věnované filozofii v Praze mohl uskutečnit.

Tři dny budou nejen oslavou, ale i protestem. Protestovat budu proti mému vyloučení z jakékoli, co by jen trochu normální spolupráce s filozofy v České republice. V únoru tohoto roku jsem nabídl panu Jirsovi, řediteli Ústavu pro filozofii a religionistiku FFUK, dvě stati, v nichž přináším nový pohled na Platona: ‚Platonova obrana idejí v dialogu Parmenides‘ a ‚Platon a Dionysius’, které bych rád na Ústavu pro filozofii a religionistiku přednesl. Pan Jirsa mou nabídku bez jakéhokoli vysvětlení odmítl (viz ‚K zamyšlení‘ na mé webové stránce). Tyto dvě stati, spolu s ‚Imperativem sebepoznání‘, 16.-18. listopadu přednesu přede dveřmi filozofické fakulty na Palachově náměstí. Čas přednášek: 10-12 dopoledne. Samozřejmě bych daleko více uvítal, kdybych tři navrhované přednášky mohl přednést na ÚFARu. Zakoupení letenky nechám na poslední chvíli, pro případ, že by se ředitel ÚFARu rozhodl mě do Prahy k těmto třem přednáškám pozvat v termínech, které bychom spolu dohodli.

Kdybych mohl, informoval bych o svém protestu každou inteligentní Češku a každého inteligentního Čecha. Abych to zdůvodnil, dal jsem na svou webovou stránku stať Rogera Scrutona ,A catacomb culture‘. Stať byla publikovaná krátce po Sametové revoluci a dobře osvětluje úlohu, kterou oxfordští filozofové sehráli v naší zemi poté, co jsem z Prahy odejel do Oxfordu a můj otevřený filozofický seminář byl nahrazen sérií akcí ‚utajených‘; tyto události zasáhly nejen celý systém vyššího vzdělání v naší republice, ale i širší oblast kultury a politiky v naší republice.

V rámci příprav na ‚Tři dny‘ jsem dal na svou webovou stránku též dopis Radovana Richty profesoru Diemerovi, presidentovi FISP (Mezinárodní federace filozofických společností), který byl publikován v tvorbě 15. října 1980, tedy krátce po mém odjezdu z Prahy do Oxfordu, a který předznamenal veškerou mou existenci a veškerou mou práci do dnešního dne: ‚Je přece nepochybné, že pan Tomin by nesehnal na Západě prostředky na živobytí ani na jeden týden, kdyby byl zajímavý jedině tím, co udělal ve filozofii.‘ Tato slova Radovana Richty stojí za srovnání se slovy Jonathana Barnese, profesora starověké filozofie v Balliol College Oxfordské univerzity, citovanými Nickem Cohenem v článku ‚The Pub Philosopher‘ (‚Hospodský filozof‘, publikovaném v The Independent Magazine den po započetí Sametové revoluce, tedy 18. listopadu 1989; též na mé webové stránce): ‚He (tj. Tomin) would not be accepted as a graduate here, let alone be given a teaching job.‘ (‚Tomin by zde nemohl být přijat ani jako graduovaný student, natož aby mu bylo možné poskytnout učitelské místo.‘)“

Doktor Boháček z FÚ ČAV mi napsal, že jsem si dny špatně vybral, že nikdo na Fakultě nebude, tedy žádní studenti, protože 17. listopad je státním svátkem. Odepsal jsem, že to na věci, co se mě týče, nic nemění, protože OSLAVA A PROTEST bude mít symbolický charakter, a jako taková je na dané datum vázaná. Když jsem však do Prahy přijel, bylo mimořádně chladno, na letišti mě vítal sníh. Pak jsem se dověděl, že na 17. listopadu byla na Náměstí Jana Palacha plánovaná veliká demonstrace proti imigraci lidí ze Středního Východu. Nadto mi můj přítel zprostředkoval interview pro Český rozhlas s panem Šťáhlavským, čtyřhodinový pohovor pro Paměť národa. Navíc pak pro mě můj přítel zprostředkoval přednášku o Platonovi pro Fakultu sociálních věd. Nemohl jsem riskovat ty tři dny v mraze před Fakultou, a tak ohrozit přednášku, na kterou jsem se těšil, interview pro rozhlas a rozhovor pro Paměť národa. Text ‚OSLAVA A PROTEST‘ končím slovy: „Ve dnech 16. – 18. listopadu jsem byl v Praze, k zamýšlené ‚oslavě a protestu‘ přede dveřmi FF UK jsem však nenašel sílu.“

Někdy na jaře tohoto roku rádio BBC 4 vysílalo program o Pražském jaru, kde krátce mluvím o Sovětské invasi, kterou Pražské jaro skončilo. Když jsem si program vyslechl, inspirovalo mě to k tomu, abych o tom pana Šťáhlavského informoval a navrhl mu interview o Sovětské invazi. Pana Šťáhlavského věc zaujala, a tak jsem na čtyři dny jel do Prahy. Rozmluvil jsem se, čeština mi zachutnala, a výsledkem je mé znovu-promýšlení Platona v češtině na mém blogu. Kdokoli si přečte, co jsem zatím na svém blogu v češtině publikoval, nahlédne, že se nám tu naskýtá obrovská příležitost, dvě nejpozoruhodnější postavy antické filozofie, Sokrata a Platona, znovu promyslit, a tak se zasloužit o evropskou kulturu jako takovou.

Vždy, když dám na svůj blog další příspěvek, informuji o tom pár univerzitních pracovníků  v naději, že se jednoho dne někdo u nás doma najde, kdo si řekne, že to takhle nejde, že je povinností našich filozofů a klasicistů – povinností vůči sobě samým, povinností vůči studentům, a povinností vůči národu, protože znovu-promýšlení Platona nám umožní plně si dědictví antické kultury přisvojit jako dědictví naše – a že se konečně na FF UK někdo najde, kdo mě ke třem přednáškám pozve.

Když se tak stane, díky finančnímu příspěvku, který mi Nadace Jana Husa ke Třem dnům věnovaným filozofii poskytla, nebudu požadovat ani cestovné, ani honorář. Kdy k tomu dojde? Za tři roky, za pět let, za deset let? Budu dělat vše pro to, abych tří přednášek byl schopen jak duševně, tak i tělesně, dojde-li k tomu; peněžitý příspěvek poskytnutý mi Nadací Jana Husa mi bude závazkem, pobídkou a vzpruhou.

A tu se na členy Nadace obracím s prosbou. Mohli byste se na filozofy a klasicisty FF UK obrátit se žádostí, aby pro Vás udělali odborný posudek mé dosavadní práce? Moje platonské studie jsou k dispozici jak na mém blogu, tak i na mé webové stránce.

S přáním všeho dobrého,

Julius Tomin

***

Sestřih ze Scrutonovy stati ‚A catacomb culture‘ publikované v Times Literary Supplement v únoru 1990: ‚Tomin emigroval … a my jsme se rozhodli, že ačkoli náš účel byl dobročinný, nebudeme ho sledovat otevřeně, že napříště budeme moci svým československým kolegům nejlépe pomoci, když budeme pracovat tajně … získali jsme důvěru velké sítě lidí, z nichž nikdo neznal plný rozsah našich operací … nabádali jsme své francouzské, německé, americké a kanadské kolegy, aby utvářeli sesterské trusty, čímž věc získávala mezinárodní dimenze, které se ukázaly neocenitelné v letech následujících … Začali jsme proto utvářet jiné, čistě nominální organizace, jejichž prostřednictvím jsme mohli vyplácet oficiální stipendia, takže jména těch, které jsme podporovali, nemohla být spojována ani s námi, ani mezi sebou navzájem … v polovině let osmdesátých, díky velkorysému grantu od Georga Sorose (který jistě vejde do dějin nejen jako velký maďarský patriot, nýbrž i jako jeden ze zachránců Střední Evropy), jsme svou činnost rozšířili na Moravu … minulého leta však organizátor naší práce na Slovensku, Jan Čarnogurský, byl zatčen … Ale blahoslavená Anežka byla právě kanonizovaná, a byl to čas zázraků. O dva týdny později byl Čarnogurský propuštěn a stal se zástupcem předsedy vlády, a byl pověřen úkolem opravit (nebo spíše znovuvytvořit) zákony. Tou dobou se již další z příjemců našeho dobrodiní stal prezidentem, a během týdnů jsme mohli pozorovat, jak naši přátelé obsadili nejdůležitější vládní místa … Mezi těmi, kdo s námi spolupracovali, jsme mohli počítat nové rektory Karlovy univerzity, Masarykovy univerzity v Brně, a Palackého univerzity v Olomouci.‘ (Jak jsem již zmínil, Scrutonova stať v originále je celá na mé webové stránce.)