Questions: 3 Datování a interpretace Platonova Menonu s přihlédnutím k jeho Protagoru, 0braně Sokrata a Sedmému dopisu, a k Isokratově Obhajobě proti Kallimachovi.

Ve svém předchozím příspěvku jsem chtěl nahlédnout, proč se Sokrates na Menona obrátil s výzvou, aby o tom, o čem je sám přesvědčen, přesvědčil i svého hostitele Anyta. Sokrates přizval Anyta, aby se společně poradili o tom, ke komu by bylo správné poslat Menona, který chce nabýt zdatnost, kterou lidé dobře spravují své domácnosti i obce. Když Sokrates navrhl sofisty, kteří se nabízejí, že každého, kdo jim za to zaplatí, té zdatnosti naučí, Anytos vybuchl: „U Herakla, nevyslovuj to jméno! Kéž nikoho z mých příbuzných a přátel, ani domácího ani cizince, nepojme taková šílenost, aby k nim šel a dal se mrzce zkazit, neboť oni jsou zřejmá zkáza a zhouba těch, kdo se s nimi stýkají (91c1-5, překlad pasáží z Menona Fr. Novotný).“ Dále jsem se v rozhovoru Sokrata s Anytem nedostal. Nyní tedy začnu Sokratovou odpovědí Anytovi.

Sokrates: „Jak to (Pôs legeis), Anyte (ô Anytos;)? Tedy tito jediní (houtoi ara monoi) z těch (tôn), kteří si osobují umění dělat něco dobrého (antipoioumenôn ti epistasthai euergetein), tolik se liší od ostatních (tosouton tôn allôn diapherousin), že netoliko neprospívají (hoson ou monon ouk ôphelousin), jako ti ostatní (hôsper hoi alloi), tomu, cokoli jim kdo svěří (hoti an tis autois paradô̢), nýbrž naopak ještě to kazí (alla kai to enantion diaphtheirousin;)? A za to se odvažují veřejně brát peníze (kai toutôn phanerôs chrêmata axiousi prattesthai;)? To tedy ti nijak nemohu uvěřit (egô men ouk echô hopôs soi pisteusô); vždyť vím, že jediný Protagoras získal z této moudrosti více peněz (oida gar andra hen Protagoran pleiô chrêmata ktêsamenon apo tautês tês sophias) nežli Feidias (ê Pheidian te), který dělal tak uznaně krásné práce (hos houtô periphanôs kala erga êrgazeto), a nežli deset jiných sochařů (kai allous deka tôn andriantopoiôn). To by byl přece div divoucí, co říkáš (kaitoi teras legeis); ševci, spravující staré střevíce (ei hoi men ta hupodêmata ergazomenoi ta palaia), a krejčí, látající pláště (kai ta himatia exakoumenoi), by nemohli zůstat nepozorováni (ouk an dunainto lathein) ani třicet dní (triakont‘ hêmeras), kdyby odváděli pláště a střevíce v horším stavu, nežli je přijali (mochthêrotera apodidontes ê parelabon ta himatia te kai hupodêmata), nýbrž kdyby dělali takové věci (all‘ ei toiauta poioien), brzy by zemřeli hladem (tachu an tô̢ limô̢ apothanoien), ale Protagoras (Protagoras de) podle tvé řeči (ara) zůstával nepozorován celému Řecku (holên tên Hellada elanthanen) po více než čtyřicet let, když kazil své žáky a propouštěl je v horším stavu nežli je přijímal (diaphtheirôn tous sungignomenous kai mochthêroterous apopempôn ê parelambanen pleon ê tettarakonta etê) – zemřel totiž, jak myslím (oimai gar auton apothanein), ve věku skoro sedmdesáti let (engus kai hebdomêkonta etê gegonota), byv čtyřicet let činný ve svém povolání (tettarakonta de en tê̢ technê̢ onta) – a po všechen čas (kai en hapanti tô̢ chronô̢ toutô̢) až do dnešního dne (eti eis tên hêmeran tautêni) nic neztratil ze své slávy (eudokimôn ouden pepautai); a netoliko Protagoras (kai ou monon Protagoras), nýbrž i velmi mnoho jiných (alla kai alloi pampolloi), někteří v době před ním (hoi men proteron gegonotes ekeinou), jiní ještě dosud žijící (hoi de kai nun eti ontes). Zdalipak si tedy máme myslit (Poteron dê oun phômen), že klamali a kazili, jak ty tvrdíš, mladé lidi vědomě (kata ton son logon eidotas autous exapatan kai lôbasthai tous neous) či že o tom ani sami nevěděli (ê lelêthenai kai heautous;)? A odvážíme se přičítat takovou šílenost těm (kai houtô mainesthai axiôsomen toutous), které někteří prohlašují za nejmoudřejší z lidí (hous enioi phasi sophôtatous anthrôpop̂n einai;)?“ (91c6-92a6)

***

Tu se je třeba pozastavit nad Sokratovým „To tedy ti nijak nemohu uvěřit“, kterým zpochybňuje Anytovo prohlášení, že sofisté „jsou zřejmá zkáza a zhouba těch, kdo se s nimi stýkají“. Že Sokrates měl k sofistům stanovisko odmítavé, to lze vysoudit z toho, že na začátku dialogu prohlásil: „Nejenom vůbec nevím, co je zdatnost, ale ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by to věděl, jak se mi zdá“ (71a-c). Když se ho pak Menon zeptal, zřejmě ve chvíli, kdy si k nim přisedl Anytos, „zdá se ti snad, že nejsou učitelé zdatnosti?“ (89e4-5) Sokrates odpověděl „Aspoň já, ačkoli jsem mnohokrát hledal, zdali jsou nějací její učitelé, přes všechno své úsilí je nemohu nalézti. A přece hledám spolu s mnoha jinými, a to nejvíce s těmi, o kterých se domnívám, že jsou v té věci nejzkušenější.“ (89e6-9) Mezi těmi, spolu s kým Sokrates takto hledal, byl Protagoras, Hippias a Prodikos, tři nejslavnější sofisté, kteří se za mzdu nabízeli zdatnosti učit, jak Platon ukáže v Protagorovi. Když tedy Sokrates Anytovi předložil k úvaze sofisty, jako ty, k nimž by bylo správné Menona poslat, aby se od nich naučil zdatnosti, učinil to na základě toho, že se sofisté za učitele zdatnosti veřejně prohlašovali. Své „To tedy ti nijak nemohu uvěřit, že sofisté jsou zřejmá zkáza a zhouba těch, kdo se s nimi stýkají“ (91d6) Sokrates neopírá o svá setkání se sofisty, nýbrž o to, jaký zvuk sofisté měli, především Protagoras, mezi helénskou smetánkou. Sokratův vlastní pohled na sofisty přichází ke slovu ve chvíli, kdy se Anyta ptá, zda sofisté „klamali a kazili, jak ty tvrdíš, mladé lidi vědomě, či že o tom ani sami nevěděli?“

Od Anytova tvrzení, že sofisté „klamali a kazili mladé lidi“, se Sokrates distancuje slovy „jak ty tvrdíš“; že tak činili, „aniž to sami věděli“, to je Sokratův postřeh, který Platon zachytí o několik let později v Protagorovi. Sokratova slova z Protagory tu uvedu v Patočkově podání: „Není snad ostatně sofista něčím jako kupcem či handlířem, který chválí všecko své zboží bez rozdílu nejen proto, že z prodeje má prospěch, ale též proto, že vlastně sám neví, co z jeho krámu je prospěšné a co ne? Obchodníkem tím nebezpečnějším, že obvyklý obchodník tělesnými potřebami prodává něco, co možno odnést v nádobě a před upotřebením se o tom poradit se znalci, zatímco prodavač znalostí je ukládá přímo do duše, která tím přijímá prospěch či zkázu.“ (Jan Patočka, Sókratés, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1990, str. 39. Srovnej Platon, Protagoras 313c-d)

***

Anytus: „Jsou daleci toho, Sokrate, aby šíleli (Pollou ge deousi mainesthai, ô Sôkrates); naopak mnohem více šílejí ti mladí lidé, kteří jim dávají peníze (alla polu mallon hoi toutois didontes argurion tôn neôn), a nad ty ještě více (toutôn d‘ eti mallon hoi) ti, kteří jim mladé lidi svěřují (hoi toutois epitrepontes), příbuzní (hoi prosêkontes), avšak daleko nejvíce ze všeho obce (polu de malista hai poleis), že je nechávají vcházeti (eôsai autous aphikneisthai) a nevyhánějí jich (kai ouk exelaunousai), když se někdo pokouší něco takového dělat, ať je to cizinec (eite tis xenos epicheirei toiouton ti poiein) nebo domácí (eite astos).“ – S. „Ukřivdil ti snad, Anyte, některý z těch sofistů (Poteron de, ô Anute, êdikêke tis se tôn sophistôn), či proč (ê ti) jsi na ně tak zlý (houtôs autois chalepos ei;)?“ – An.: „Při Diovi, já jsem se ještě nikdy se žádným z nich nestýkal (Oude ma ton Dia egôge sungegona pôpote autôn oudeni) a také bych to nedovolil nikomu jinému ze svých blízkých (oud‘ an allon easaimi tôn emôn oudena).“ – S.: „Tedy ze své zkušenosti vůbec neznáš těch mužů (Apeiros an pantapasi ei tôn andrôn;)?“ – An.: „A kéž jich nepoznám (Kai eiên ge)!“ – S.: „Jak tedy (Pôs oun an), můj drahý (ô daimonie), můžeš vědět o této věci (eideiês peri toutou tou pragmatos), zdali má v sobě něco dobrého (eite ti agathon echei en hautô̢) či špatného (eite phlauron), když ji ze své zkušenosti vůbec neznáš (hou pantapasin apeiros eiês;)?“ – An.: „Snadno (Ra̢diôs), o nich aspoň jistě vím (toutous g’oun oida), jací jsou (hoi eisin), ať je tedy ze své zkušenosti neznám nebo znám (eit‘ oun apeiros autôn eimi eite mê).“ – S.: „To jsi asi nějaký věštec (Mantis ei isôs), Anyte (ô Anute); neboť jak jinak bys o nich věděl (epei hopôs ge allôs oistha toutôn peri)? Tomu bych se podle toho, co sám říkáš, divil (ex hôn autos legeis thaumazoim‘ an).“ (92a7-c7)

***

Novotného „nějaký“ je zkreslující. Sokratovo Mantis ei isôs znamená „To jsi asi věštec“ bez jakýchkoliv negativních konotací. Sokratův/Platonův pohled na sofisty se v podstatě nelišil od pohledu Anytova, rozdíl byl v tom, že jejich odmítavý pohled na sofisty vycházel z jejich znalosti sofistů, kdežto Anytův odmítavý pohled neměl žádný racionální základ.

***

Sokrates pokračuje: „Ale to jsme nehledali, kdo jsou ti (alla gar ou toutous epizêtoumen tines eisin), u kterých by se Menon zkazil, kdyby k nim přišel (par hous an Menôn aphikomenos mochthêros genoito) – dejme tomu, chceš-li, že to jsou sofisté (houtoi men gar, ei su boulei, estôn hoi sophistai) – ale uveď nám ty jiné (alla dê ekeinous eipe hemin) a prokaž dobrodiní tomuto příteli vaší rodiny tím (kai ton patrikon tonde hetairon euergetêson), že mu povíš (phrasas autô̢), ke kterým učitelům by měl přijít (para tinas aphikomenos en tosautê̢ polei), aby vynikl v té zdatnosti, o níž jsem já právě vyložil (tên aretên hên nundê egô diêlthon genoit‘ an axiôs logou).“ (92c8-d5)

***

Novotný přeložil Sokratovo para tinas aphikomenos en tosautê̢ polei „ke kterým učitelům by měl přijít“, při čemž vynechal en tosautê̢ polei – „v tak velké obci“. Těmito slovy Sokrates v mysli poukazuje na to, co se v jeho hledání spolu s Anytem ukáže, že totiž v tak velké obci se ani jeden učitel zdatnosti nenajde.

***

Anytus: „Proč jsi mu to nepověděl ty (Ti de autô̢ ou su ephrasas;)?“ – S.: „Však já jsem uvedl, které jsem pokládal za učitele těchto věcí (All‘ hous men egô ô̢mên didaskalous toutôn einai, eipon), ale dohromady na mé řeči nic není (alla tunchanô ouden legôn), jak ty tvrdíš (hôs su phê̢s); a snad máš pravdu (kai isôs ti legeis). Nuže teď je na tobě (alla su dê en tô̢ merei), abys mu řekl (autô̢ eipe), ke kterým z Athéňanů má jít (para tinas elthê̢ Athênaiôn); pověz jméno (eipe onoma), čí chceš (hotou boulei).“ (92d6-e2)

***

Anytovou odpovědí na Sokratovu výzvu se budu zabývat v příštím příspěvku. Tento příspěvek zakončím Platonovým pohledem na sofisty, který přinesl s odstupem let v Ústavě. Sokrates se obrací na Adeimanta (Platonova staršího bratra) s otázkou: „Zdaž pak se i ty domníváš (ê kai su hêgê̢), jako se to domnívá lid (hôsper hoi polloi), že nějací mladí lidé jsou zkaženi sofisty (diaphtheiromenous tinas einai hupo sophistôn neous), že nějací soukromí sofisté jsou ti, kdo kazí mladé lidi (diaphtheirontas de tinas sophistas idiôtikous) tak, že by to stálo za řeč (hoti kai axion logou), a že to nejsou právě ti, kteří to o sofistech tvrdí, kdo jsou těmi největšími sofisty (all‘ ouk autous tous tauta legontas megistous men einai sophistas), kteří nejúplněji vychovávají (paideuein de teleôtata) a utvářejí (kai apergazontai), jakými chtějí aby byli (hoious boulontai einai), lidi mladé (kai neous), i starší (kai presbuterous), muže (kai andras) i ženy (kai gunaikas;)?“ – Adeimantos: „Kdy k tomu dochází (Pote dê)?“ – Sokrates: „Když se jich mnoho sesedne spolu dohromady (Hotan sunkathezomenoi hathrooi polloi) ve shromážděních (eis ekklêsias), nebo v soudních síních (ê eis dikastêria), nebo v divadlech (ê theatra), nebo ve vojenských táborech (ê stratopeda), nebo na jiném společném shromaždišti lidu (ê tina allon plêthous sullogon) s velkým hlukem (sun pollô̢ thorubô̢) haní některé z řečí pronášených (ta men psegôsi tôn legomenôn) nebo činností vykonávaných (ê prattomenôn), jiné chválí (ta de epainôsin), obojí nemírně (huperballontôs hekatera), s pokřikem (kai ekboôntes) a burácením (kai krotountes), a k nim (pros d‘ autois) i skály (hai te petrai) i to místo (kai ho topos), ve kterém se nacházejí (en hô̢ an ôsin), se přidávají a svou ozvěnou (epêchountes) zdvojnásobují ten hluk (diplasion thorubon parechôsi) hanobení (tou psogou) a vychvalování (kai epainou).“ (492a5-c2

***

J. Adam ve svém komentovaném vydání Platonovy Ústavy poznamenává: „Plato is doubtless thinking of the Acropolis and the Dionysiac theatre.“ – „Platon má nepochybně na mysli Akropolis a Dionysovo divadlo.“ (The Republic of Plato, Cambridge University Press, 1902, 2. vydání 1963, digitální výtisk 2009, II. díl, str. 20)

***

Sokrates pokračuje: „V takovémto prostředí (en dê tô̢ toioutô̢) mladý člověk (ton neon), jak se říká (to legomenon), co to udělá s jeho srdcem, co myslíš (tina oiei kardian ischein;)? Nebo jaké soukromé vzdělání může tomu odolat (ê poian autô̢ paideian idiôtikên anthexein) a nebýt odplaveno takovýmto hanobením nebo vychvalováním (hên ou kataklustheisan hupo tou toioutou psogou ê epainou) takže vymizí (oichêsesthai) unášeno dolu proudem (pheromenên kata roun) kam tento směřuje (hê̢ an houtos pherê̢), takže souhlasně s nimi považuje totéž za krásné, totéž za ošklivé (kai phêsein te ta auta toutois kala kai aischra einai), a dá se do toho (kai epitêdeusein), do čeho se oni dávají (haper an houtoi), a stane se takovým jako oni (kai esesthai toiouton;)? (492c2-8) … Nebo nevíš (ê ouk oistha), že kdo je neuposlechne (hoti ton mê peithomenon), toho trestají zneuctěním a zbavením občanských práv, ztrátou majetku, a smrtí (atimiais te kai chrêmasi kai thanatois kolazousi; 492d6-7)?"

***

Když Platon v Ústavě jako ty největší sofisty představuje ty, kdo o sofistech prohlašují, že kazí mládež, a když v té souvislosti uvádí lidová shromáždění, soudní síně a vojenské tábory, tu sotva může nemyslet na Anyta, který v Menonu prohlásil, že sofisté „jsou zřejmá zkáza a zhouba (lôbê tekai diaphthora) těch, kdo se s nimi stýkají“ (91c4-5), na Anyta, který spolu s Thrasybulem vedl vojsko demokratů, které se utábořilo v pevnosti Fyle, a který se po vítězství demokratů stal vůdčím politikem, jak Sokrates v Menonu uvádí (90b), na Anyta, který soudce přesvědčil, když řekl, že Sokrates buď vůbec neměl na soud přijít, nebo když už se to stalo, že není možno ho neusmrtit, protože jinak by všichni mladí lidé byli zkaženi (diaphtharêsontai) a dělali věci, kterým Sokrates učí (Platon, Obrana Sokrata 29c). Naproti tomu v Anytově rozhovoru se Sokratem v Menonu není ani nejmenší náznak toho, že by ho Platon považoval za super sofistu.

O tom, v jaké situaci a v jakém rozpoložení Platon byl, když Menon psal, tedy v roce 402/401, se dovídáme z jeho Sedmého dopisu, kde píše, že když padla vláda Třiceti Tyranů a celá tehdejší ústava „tu opět (palin de) – sice už méně prudce (braduteron men), ale přece – mě táhla touha po veřejné a politické činnosti (heilken de me homôs hê peri to prattein ta koina kai politika epithumia). Dělo se sice i v oné době, tak bouřlivé, mnoho věcí (ên oun kai en ekeinois hate tetaragmenois polla gignomena), které by v leckom vzbudily odpor (ha tis an duscheraneien), a nebylo divu (kai ouden ti thaumaston ên), že u některých občanů šla za onoho převratu msta nad některými nepřáteli trochu příliš daleko (timôrias echthrôn gignesthai tinôn tisin meizous en metabolais); přece však (kaitoi) si počínali ti, kteří se tehdy vrátili do vlasti, s velikou mírností (pollê̢ ge echrêsanto hoi tote katelthontes epieikeia̢.“ (325a7-b5, překlad F. Novotný)

Tu Platon nemůže nemyslet na Anyta, protože Anytos byl jedním z těch, kdo se zasloužili o to, že „ti, kteří se tehdy vrátili do vlasti, si počínali s velikou mírností“. Jako doklad pro tuto skutečnost uvedu pasáž z Isokratovy Obhajoby proti Kallimachovi, v níž jeho klient mluví o svém žalobci: „A jistě si není nevědom ani tohoto (kai mên oude tad‘ auton lelêthen), že Thrasybulos a Anytos (hoti Thrasuboulos kai Anutos), kteří mají v obci největší moc (megiston men dunamenoi en tê̢ polei), i když byli zbaveni velkého jmění (pollôn d‘ apesterêmenoi chrêmatôn), a vědí, kdo jejich majetek zabavil (eidotes de tous apograpsantas), přece se neopovažují (homôs ou tolmôsin) je pohánět k soudu (autois dikas lanchanein) ani proti nim nevytahují jimi spáchané zlo (oude mnêsikakein).“ (XVIII. 23)

Questions

Sunday, October 29, 2017

3 Datování a interpretace Platonova Menonu s přihlédnutím k jeho Protagoru, 0braně Sokrata a Sedmému dopisu, a k Isokratově Obhajobě proti Kallimachovi.

No comments:

Post a Comment