5 Datování a interpretace Platonova Menonu

Sokrates se spolu s Menonem snažil nahlédnout, zda je možné zdatnost (aretê) ztotožnit s věděním; pakliže ano, je možné ji učit a je možné se ji naučit. Tu si k nim přisedne Anytus a Sokrates ho žádá: „aby ses společně se mnou radil zde o tomto našem hostu Menonovi. On totiž, Anyte, již dávno mi říká, že touží po té moudrosti a zdatnosti, kterou lidé dobře spravují své domácnosti i obce, kterou ctí své rodiče a kterou dovedou přijmouti u sebe spoluobčany i cizince a také se s nimi rozloučit tak, jak je důstojno řádného muže.“ (91a1-6, překlad F. Novotný).

Jan Patočka v kapitole věnované Menonu parafrázuje Sokratova slova následovně: „Anytos nám snad poradí, ke komu poslat člověka, který si přeje získat aretê a sophia, na jejímž základě lidé správně zařizují věci soukromé i veřejné, ctí důstojně své rodiče a přijímají i propouštějí své hosty.“ (Platón, Přednášky z antické filozofie, Státní pedagogické nakladatelství, 1991, str. 212.)

Patočkovi se v jeho parafrázi vytratila Sokratova starost o Menona, motivovaná tím, že Menon „již dávno mi říká, že touží po té moudrosti a zdatnosti, kterou lidé dobře spravují své domácnosti i obce, kterou ctí své rodiče a kterou dovedou přijmouti u sebe spoluobčany i cizince a také se s nimi rozloučit tak, jak je důstojno řádného muže.“

Patočka datuje Menon po Platonově první cestě na Sicílii, tak jako to činí většina současných platonistů. Jak jsem ve svých předchozích příspěvcích k tomuto tématu upozornil, Menon takto nelze datovat, jestliže si pozorně přečteme Xenofontovu Anabasi, v ní se seznámíme s tím, jaké zrady se Menon dopustil na řeckém vojsku v roce 401 př.n.l. a jak pak sám skončil, a jestliže pak při čtení Menonu soustředíme pozornost na to, jak Platon v dialogu Menona představuje.

Editoři Patočkova Platona, Ivan Chvatík a Pavel Kouba píší ve své ‚Ediční poznámce‘: „Přednáška Platón byla zahájena v zimním semestru 1947/48, pokračovala v letním semestru 1948 a byla dokončena v zimním semestru 1948/49 na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Podkladem pro naše vydání bylo několik zachovaných exemplářů cyklostylovaného textu, který si podle autorovy předlohy svépomocně rozmnožili posluchači, a rukopis přibližně prvních dvou třetin. Z charakteru cyklostylovaného textu je zřejmé, že nebyl autorem korigován. Bylo nutno opravit množství písařských překlepů a omylů a rekonstruovat znění řeckých slov a citátů … Část této práce byla již provedena pro samizdatové vydání v rámci Archivního souboru prací Jana Patočky, Praha 1979 (druhé opravené vydání 1983.“ (Str.377)

Když jsem četl ‚Ediční poznámku‘ Ivana Chvatíka a Pavla Kouby, tu mě napadlo, zda jedním z důvodů, proč mi není umožněno, abych na filozofické fakultě Karlovy Univerzity přednesl svůj pohled na Platona, není obava, že by to podlomilo Patočkův pohled na Platona prezentovaný v jeho Platonovi. Je-li tomu tak, pak ti, kdo se takto snaží Patočkovu památku ochránit, se vážně proti Patočkovi proviňují. Jak jsem měl možnost Jana Patočku poznat, kdyby dnes žil, vší svou vahou by se zasadil o to, abych cyklus přednášek o Platonovi na FFUK mohl přednést.