Questions: Chairefon v Platonově Charmidu, Obraně Sokrata a Gorgiu, s přihlédnutím k Aristofanovým Vosám, a Ptákům

Ve svém předposledním příspěvku nazvaném ‚Platonův Menon v souvislosti s datováním a interpretací jeho Charmidu‘ jsem datoval sepsání a publikaci Charmidu do počátečního období vlády Třiceti, než se tato zvrhla v tyranidu. Toto datování lze upřesnit, respektive konkretizovat. V Obraně Sokrata se totiž dovídáme, že Chairefon byl jedním z těch, kdo za vlády Třiceti tyranů odešel do vyhnanství. To, jak Platon nechává Chairefonta v Charmidu vystupovat, nám umožňuje Charmides datovat před tím, než Chairefon do vyhnanství odešel.

Ve své obranné řeči před soudem Sokrates Chairefonta uvádí následovně: „Chairefonta (Chairephônta) jste bez pochyby znali (gar iste pou). Ten byl od mládí mým druhem (houtos emos te hetairos ên ek neou) a také byl přívržencem vaší lidové strany (kai humôn tô̢ plêthei hetairos te), spolu odešel do vyhnanství (kai sunephuge tên phugên tautên) a s vámi se vrátil domů (kai meth‘ humôn katêlthe).“ (20e6-21a2, překlad pasáží z Platonovy Obrany Sokrata F. Novotný)

V Charmidu Sokrates vypráví, že se vrátil z Poteidaie, z vojenského ležení, a na druhý den šel do Taureovy palaistry, kde zastihl řadu svých známých: „a Chairefon (Chairephon de), jak už je tak divoký (hate kai manikos ôn), vyskočil a z jejich středu (anapêdêsas ek mesôn) běžel ke mně (ethei pros me) a chytiv mě za ruku (kai mou labomenos tês cheiros) řekl: Sokrate (Ô Sôkrates, ê d‘ hos), jak jsi vyvázl z toho boje (pôs esôthês ek tês machês;)? (153b2-4) … Nuže posaď se a vypravuj nám (deuro dê kathezomenos hêmin diêgêsai), neboť jsme se ještě všeho určitě nedověděli (ou gar ti pô panta saphôs pepusmetha). A přitom mě vede a posadí (kai hama me kathizei agôn) vedle Kritia Kallaischrova (para Kritian ton Kallaischrou).“ (153c5-7, překlad pasáží z Charmidu F. Novotný)

Když se Sokrates otázal, zda za tu dobu, co byl na vojně, vyrostli nějací mladí mužové vynikající „moudrostí (sophiâ̢) nebo krásou (ê kallei) nebo obojím (ê amphoterois, 153d4-5)“, Kritias poukázal na Charmida, který právě přicházel. Když Charmides vešel, Chairefon se připojil ke Kritiově chvále: „Jak se ti zdá ten mládenec (Ti soi phainetai ho neaniskos), Sokrate (ô Sôkrates;)? Není-li hezký v obličeji (Ouk euprosôpos)?“ – Sokrates: „Neobyčejně (Huperphuôs), řekl jsem (ên d‘ egô).“ – Charmides: „Avšak kdyby se chtěl svléci (Hotan mentoi ei etheloi apodunai), bude se ti zdát (doxei soi), že jeho obličej není nic (aprosôpos einai); tak překrásné má tělo (houtôs to eidos pankalos estin)!“ (154d1-5)

Po těchto slovech Chairefon v dialogu nehraje žádnou roli. Zřejmě je Platonem v dialogu uveden proto, aby Sokrates ukázal jeho přátelský vztah ke Kritiovi a zdůraznil jeho obdiv k Charmidovi. To bylo zapotřebí udělat, jakmile se Třicet chopili vlády a pod vedením Theramenovým začali obec očišťovat od donašečů, kteří byli aristokratům v době demokracie na obtíž. Lze totiž usoudit, že Chairefon poukazoval na nepravosti aristokratů, ne však pro to, aby si tak od nich vynutil úplatky, nýbrž proto, že mu šlo o spravedlnost.

V Aristofanových Vosách opilý Filokleon nad ránem cestou z hostiny převrhne na tržišti stánek prodavačky chleba. Ta mu hrozí, že ho požene k soudu, a jako svědka si vezme Chairefonta (klêtêr‘ echousa Chairephônta toutoni, 1408). Filokleon se Chairefontovi vysmívá, že je ochoten být ženě svědkem (kai su dê moi, Chairephôn, gunaiki klêteuôn, 1412-13, Dobree, Starkie).

Aristofanova komedie Ptáci byla dána na scénu v roce 414. Rok před tím, v roce 415 došlo v Athénách k osudnému poničení sošek Hermů a Peisandros byl jedním z těch, kdo byli pověřeni úkolem najít ty, kdo se zločinu dopustili. V této funkci se ukázal být mimořádně aktivní. Prohlašoval, že poničení Hermů bylo předehrou k zvrácení demokracie, a ti, kdo se toho dopustili musí být nalezeni (Andocides, De Mysteriis 36). Ke konci komedie chór zpívá o „nemytém Sokratovi (aloutos Sôkratês)“, který psuchagôgei „přivádí duše mrtvých z podsvětí“, respektive „vodí lidské duše svou výmluvností“ – ve Faidru Sokrates definuje rétoriku jako „jakési umění vodit lidské duše skrze řeči (psuchasgôgia tis dia logôn, 261a8)“. Peisandros k němu přichází, protože chce vidět svou duši (deomenos psuchên idein), která ho za živa opustila (hê zônt‘ ekeinon proulipe) – zde si chór tropí žert z Peisandrovy proslulé zbabělosti. Aby svou duši z podsvětí přilákal, Peisandros jako oběť nabízí (sphagi‘ echôn) jakési mládě velblouda (kamêlon amnon tin‘). Z podsvětí mu však přijde nahoru (k‘a̢t‘ anêlth‘ autô̢ katôthen) Chairefon, ten netopýr (Chairephôn hê nukteris, Ptáci 1553-1564). Aristofanes tu zřejmě naráží na Peisandrovu roli „hledače“ (zêtêtês) těch, kdo poničili Hermy, a podle jeho tvrzení tak chtěli zahájit zničení demokracie, a to, že mu místo jeho zbabělé duše z podsvětí přišel nahoru Chairefon mohlo působit jako žert pouze za předpokladu, že Chairefon byl znám svou horlivostí v potírání zločinů a přečinů.

Oba tyto satirické šlehy vůči Chairefontovi se vyjasní, nahlédneme-li je ve světle Platonova Gorgiu, kde Sokrates Gorgiovu žákovi Polovi dokazuje, že spravedlivý trest (to dikên didonai) zbavuje člověka největšího zla (megistou kakou apallagê ên), špatnosti (ponêrias, 478d4-5): „Člověk musí sám sebe co nejvíce hlídat (dei men gar auton heauton malista phulattein), aby se nedopustil bezpráví (hopôs mê adikêsei, 480a2-4) … Kdykoli však se dopustí bezpráví (Ean de ge adikêsê̢), buď sám (ê autos) nebo někdo jiný (ê allos tis) z těch, na kterých mu záleží (hôn an kêdêtai), musí sám dobrovolně jíti tam (auton hekonta ienai ekeise), kde by co nejdříve (hopou hôs tachista) dostal trest (dôsei dikên), k soudci (para ton dikastên), jako k lékaři (hôsper para ton iatron), spěchaje (speudonta), aby choroba nespravedlnosti nezastarala (hopôs mê enchronisthen to nosêma tês adikias) a neučinila duši rozhlodanou (hupoulon tên psuchên poiêsei) a nezhojitelnou (kai aniaton, 480a6-b2) … Tedy k obraně (Epi men ara to apologeisthai) nespravedlivého jednání (huper tês adikias) buď vlastního (tês hautou) nebo rodičů (ê goneôn) nebo přátel (ê hetairôn) nebo dětí (ê paidôn) nebo k obraně nespravedlivého skutku vlasti (ê patridos adikousês) není nám rétorika nijak užitečná (ou chrêsimos ouden hê rêtorikê hêmin), Pole (ô Pôle), leda že by si někdo pomyslil (ei mê tis hupolaboi), že k něčemu opačnému (epi t’ounantion) – že je třeba žalovat (katêgorein dein) za prvé sebe sama (malista men heautou), potom (epeita de) i své blízké (kai tôn oikeiôn) a ostatní přátele, kdokoli by kdy činil bezpráví (kai tôn allôn hos an aei tôn philôn tunchanei adikôn), a neskrývat nespravedlivé jednání, nýbrž přivádět je na světlo (kai mê apokruptesthai all‘ eis to phaneron agein to adikêma), aby takový člověk dostal trest (hina dô̢ dikên) a se uzdravil (kai hugiês genêtai) (480b7-c5) … K takovým věcem (epi ta toiauta) se mi zdá (emoige dokei), Pole (ô Pôle), rétorika užitečná (hê rêtorikê chrêsimos ousa), neboť (epei) pro toho, kdo nehodlá činit bezpráví (tô̢ ge mê mellonti adikein), nezdá se mi být její užitečnost nějak veliká (ou megalê tis moi dokei hê chreia autês einai), ač je-li tu vůbec nějaká užitečnost (ei dê kai esti tis chreia), když se v předchozích úvahách nikde neukázala (hôs en ge tois prosthen oudamê̢ ephanê ousa).“ Tu se Kallikles obrátí na Chairefonta: „Řekni mi (Eipe moi), Chairefonte (ô Chairephôn), mluví tohle Sokrates vážně (spoudazei tauta Sôkratês), či žertuje (ê paizei;)?“ - Chairefon: „Mně se zdá (Emoi men dokei), Kalliklee (ô Kallikleis), že mluví až příliš vážně (huperphuôs spoudazein).“ (481b1-9, překlad F. Novotný)

Chairefon zřejmě vzal tuto stránku Sokratova filozofování „až příliš vážně“, a bylo to o něm známo. Proto ho mohl Aristofanes v těchto souvislostech uvést do svých komedií. A proto Platon v Charmidu udělal, co mohl, aby ho ochránil, když se Třicet chopili vlády a začali obec očišťovat od těch, kdo v době demokracie ztěžovali aristokratům život.

Questions

Tuesday, November 28, 2017

Chairefon v Platonově Charmidu, Obraně Sokrata a Gorgiu, s přihlédnutím k Aristofanovým Vosám, a Ptákům

No comments:

Post a Comment