Informace a prosba adresovaná členům České Platónské společnosti

Dovolte, abych Vás informoval o příspěvcích na mém blogu http://juliustominquestions.blogspot.co.uk/ věnovaných datování Platonova Menonu. Zejména bych byl rád, kdybyste věnovali pozornost příspěvku „6 Datování a interpretace Platonova Menonu“. Tu se zabývám Sokratovým rozhovorem s Anytem pod zorným úhlem jeho zakončení.

Když Sokrates Anytovi ukázal, že žádný z velkých athénských vojevůdců a státníků nedokázal svou zdatnost naučit své syny, Anytos rozhovor ukončil varováním: „Sokrate, zdá se mi, že lehkomyslně pomlouváš lidi. Tu bych ti já poradil, chceš-li mě poslouchat, aby ses měl na pozoru; neboť snad je i v jiné obci snazší dělat lidem zle než dobře, avšak v této zvláště; myslím, že i ty sám to víš.“ Sokrates se na to obrátil k Menonovi: „Anytos, jak se mi zdá, se zlobí, a nic se nedivím; neboť za prvé se domnívá, že já ty muže pomlouvám, a potom si myslí, že i sám je jeden z nich. Ale jestliže někdy pozná, jaká věc to je pomlouvati, přestane se zlobit; nyní to neví; ty mi však řekni: nejsou i u vás slušní muži?“ (Překlad F. Novotný)

K tomu píši: „Nyní je třeba se zeptat, co nám Sokratův krátký rozhovor s Menonem o Anytově varování může říci, co se týče datování Menonu. Domnívám se, že na tuto otázku můžeme najít odpověď, když se rozhovor pokusíme vysvětlit, jestliže dialog datujeme 1. před tím, než byl Sokrates Meletem obžalován z kažení mládeže a zavádění nových božstev, a než se Anytos rozhodl žalobu podepříti; 2. za předpokladu, že dialog byl napsán po Sokratově smrti.

Co potřebuje vysvětlení, je sebejistota, s níž tu Platon nechává Sokrata promlouvat k Menonovi, thesalskému aristokratovi, o jeho hostiteli a předním athénském státníkovi: neschopným pochopit, o čem s ním Sokrates mluvil, domnívajícím se, že Sokrates o nejvýznamnějších mužích athénské minulosti mluvil zle, protože neví, co mluvit zle skutečně je – a to vše v Anytově přítomnosti. Toto Sokratovo posouzení Anyta nelze nespojit s tím, co Sokrates řekl úvodem k rozhovoru s Anytem, že Anthemion „dobře vychoval a vzdělal tohoto svého syna, jak se zdá athénskému lidu – aspoň ho volí na nejvyšší úřady (90b1-3).“ Sokratovo posouzení Anyta tu má jasný politický osten. Jak může člověk, který ani neví, co to je, mluvit o někom zle, být schopným odpovědně zastávat nejvyšší úřady v obci? A co to vypovídá o athénské demokracii, že takového člověka volí na nejvyšší úřady?

Za předpokladu, že dialog byl napsán a publikován před tím, než byl Sokrates Meletem obžalován z kažení mládeže a zavádění nových božstev, se člověku tají dech nad sebejistotou, s níž Platon Sokrata nechává takto k Menonovi o Anytovi promlouvat. Lze si tu sebejistotu v rámci tohoto datování vysvětlit?“

S přihlédnutím k Platonově Obraně Sokrata a Sedmému dopisu, ke Xonofontovým Hellenika a k Lysiově řeči Proti Eratosthenovi pak uvádím Sokratův rozhovor s Anytem a Menonem do dějinných souvislostí, do nichž jej lze zasadit, datujeme-li Menon před Meletovou obžalobou Sokrata. Svůj příspěvek končím slovy:

„O to, abych rozhovor vysvětlil na základě dnes obecně přijímaného datování, tedy za předpokladu že dialog byl napsán po Sokratově smrti, se nepokusím, protože si nemyslím, že to lze udělat. Nicméně se hodlám obrátit na členy České Platonské společnosti se žádostí, aby se o vysvětlení pokusili. Rád jim pro to poskytnu místo na svém blogu. S datováním Menonu stojí a padají veškeré stávající vývojové konstrukce Platonovy filozofie.”

Byl bych moc rád, kdyby se některý z členů, respektive někteří členové Platonské společnosti věci ujali.

S přáním mnoha úspěchů ve Vaší práci.

Julius Tomin