Otázky týkající se Vaculíkova Českého snáře – 2. pokračování

 

Vážená Hano Kosáková,

moc jste mě potěšila. Pro Vaši informaci. ‚Korespondenci‘ spolu s dalšími texty jsem dal Ivanu Klímovi k otištění v Petlici. Díky tomu mě Karel Kosík pozval na návštěvu k sobě do bytu. To bylo poprvé, co jsem s Kosíkem kdy mluvil. Do NČSAV jsem totiž přišel až ve chvíli, kdy mi jeho Dialektika konkrétního přišla na stůl ve stránkových korekturách. Redaktor byl s autory ve styku pouze pokud šlo o korektury sloupcové. To už je dnes jistě zcela jinak. Při té návštěvě mi Kosík sdělil, že mu policie těch 1000 rukopisných stránek vrátila.

 Vaši odpověď [moc Vám děkuji za rychlou a vstřícnou odpověď. Vaši stať V bezpečnostním státě jsem četla a připadala mi v mnohém originální. Přiznám se, že k Vašemu Kádrovému dotazníku jsem se zatím nedostala.] přijímám, ačkoli je zcela jiná, než jakou jsem očekával.  Doufal jsem totiž, že Vás ten výtah přiměje, abyste si tu ‚Korespondenci' na mé webové stránce vyhledala. Mé ‚udělejme zkoušku‘ proto pořád platí; posílám další výtah:

‚VII – Konec korespondence s Rudým právem?

Nutnost společné práce pro socialismus.

Sedím v elektrárně, dole pod kondenzační turbínou; od svodného kanálu mne dělí děravý plech, na kterém jsem postavil náš strojnický vigvam. Kanál páchne, nedá se tu dýchat, je mi špatně při pomyšlení, že mne dnes čeká šestnáctihodinová služba. V ruce držím dopis z Rudého práva: ‚Vážený soudruhu, včas a věcně jsem odpovídal na Vaše předchozí dopisy. Skutečnost, že se obracíte na západoněmecký časopis Spiegel, jasně svědčí o tom, jaké cíle sledujete. Myslím si, že za těchto okolností je zbytečné pokračovat v další korespondenci. Se soudružským pozdravem, Jaroslav Kořínek, zástupce šéfredaktora.‘

Je mi líto, soudruhu Kořínku, že Vás zase budu obtěžovat. Opravdu jsem chtěl vyjít vstříc Vašemu přání. Mám však dnes šestnáctku, kanál páchne, nedá se tu dýchat, a tak si říkám, co bych Vás šetřil. A jak tak mám plastické špunty v uších a za zády mi hvízdá nedoléhající ventil odlučovače, zvučí mi v uších neodbytná myšlenka: Činí-li Vám, soudruhu zástupče šéfredaktora, takové potíže čtení mých dopisů, pojďme si své funkce vyměnit. Já Vám slibuji, že Vaše dopisy budu číst s neutuchající trpělivostí a svědomitě na ně budu odpovídat. Vzdělání potřebné k výkonu funkce redaktora mám, své filozofické vzdělání v oboru marxistické filozofie jsem obohatil pětiletou praxí přímo ve výrobě. Ručím Vám za to, že podobná pětiletá zkušenost není k zaplacení. Mám-li vzdělání potřebné k tomu, abych mohl zastávat Vaše místo, Vy jistě snadno absolvujete měsíční zaškolení do funkce strojníka v kondenzaci. A ještě jedno Vám mohu přislíbit. Vyměníme-li si naše místa, učiním vše pro to, abyste měl zajištěný prostor pro Váš další odborný růst. Nedovedete si představit, s jakými potížemi jsem se setkal v tomto ohledu během posledních pěti let. To, co jsem mohl učinit přímo v elektrárně, aby se zde dobře studovalo a pracovalo, to jsem učinil. Bylo-li před mým příchodem do elektrárny nepředstavitelné, že by si některý z dělníků během šichty mohl vytáhnout a číst knihu, dnes se spojení duchovní činnosti s obsluhou strojního zařízení stalo samozřejmostí takřka pro každého strojníka. A co je hlavní, vybudoval jsem postupně v kondenzaci přístřešek. Nepoteče Vám na knihy, knihy Vám nezapadají během několika minut prachem ani padající sklovitou vatou z demontovaného či montovaného parovodu. Prostor nad hlavou Vám ochrání čtyři plechy, jedna hobra, jedna deska z umělé hmoty, jeden pytel, jedna stará plátěná záclona a spousta hadrů, které ucpávají časem se objevivší díry a netěsnosti. Před průvanem a prachem Vás z levé strany ochrání dvě plechové zástěny, dva menší plechy, dřevěná deska, deska z tvrdého papíru a plátěný pytel; z pravé strany budete chráněn dvěma dřevěnými deskami, dvěma plechy, kusem visícího papíru, kusem visícího hadru a závěsem z pytloviny; zepředu i zezadu Vás před průvanem budou krýt tři plechy a tři dřevěné desky. Ředitel podniku, Ing. Trávníček, prý se o přístřešku vyjadřuje jako o doupěti jeskynního člověka; a skutečně, přístřešek nepůsobí nejlepším estetickým dojmem. Takřka veškerý stavební materiál pochází z odhozených a nepotřebných dílů, které jsem nalezl na hromadách smetí porůznu po elektrárně. Mohu Vás však ujistit, že až na pach z kanálu vigvam spolehlivě funguje. Dokud jsem nepostavil přístřešek, byla tu voda kapající za krk a průvan pronikající do kostí samozřejmým údělem strojníka v kondenzaci. Kdo tu pobyl déle, odešel zruinován revmatismem (strojnice Maryšková).‘

 

Se srdečným pozdravem,

Julius Tomin