Pohaslá naděje

Po dvou diskusích s panem dr. Šťáhlavským na Českém rozhlase mi vysvitla naděje, že Český rozhlas bude nápomocný tomu, aby se u nás diskuse o Platonovi mohla rozvinout. Jak jsem uvedl ve svém minulém příspěvku, 7.2.2018 mi pan Šťáhlavský napsal:

„Vymyslel jsem následující. Pana dr. Jirsu bych pozval do pořadu Leonardo Plus. Téma: „Filozofie dnes“, od čehož se můžeme dobře odpíchnout k Masarykovi, a jak jste mě navedl, k Platonovi. Součástí pořadu jsou krátké koreferáty. A ty byste mi dodal Vy. Jak to vidím já, je téměř jisté, že pana Jirsu do studia spolu s Vámi najednou nedostaneme ani párem volů (s odpuštěním), ale takto bychom ho mohli přimět k prvnímu dialogu na dané téma. Jistě tu existuje riziko toho, že on bude povídat něco, čemu já zdaleka nerozumím, a Vy nebudete moci mu oponovat. Ale jistá cesta by to byla. Tím spíše, že bychom mohli toto samé zopakovat za pár měsíců s tím, že výroky pana ředitele Jirsy byste pro změnu komentoval Vy. Co Vy, pane Tomine, na to říkáte?
Jinak tedy, jestli dobře chápu, přijedete do Prahy konce února? Budu se tedy těšit. A propos pořad s panem Jirsou plánuji na duben.”

6.4.2018 jsem panu Šťáhlavskému napsal:

„S tím ‚v dubnu‘ jste mě trochu zaskočil. Já si totiž toho ‚v dubnu‘ nevšimnul, a jak jsem dnes o Vašem e-mailu uvažoval, uvědomil jsem si, že je na čase, abych s prací na svém blogu přestal a intenzívně začal pracovat na přednášce samé [,Platonův první dialog – Faidros ve světle jeho datování‘ na mé webové stránce /www.juliustomin.org/]. Rád bych Vám totiž text poslal, abyste jej měl v ruce, až se budete Jirsy ptát, proč mi nemůže nebo nechce dovolit přednášku na ÚFARu přednést. Až když jsem Vám chtěl e-mail s tímto svým rozhodnutím napsat, povšiml jsem si onoho ‚v dubnu‘. A tak nevím, zda se mi podaří stať napsat, než s Jirsou budete natáčet. Na každý pád je na čase, abych stať napsal a poslal text Vám a čtyřem členům ÚFARu, kteří se Platonem zabývají: dr. Jirsovi, profesoru Theinovi, dr. Jínkovi, a docentu Špinkovi; k tomu ještě profesoru Koubovi, který se zabývá německou filozofií, spolu s Ivanem Chvatíkem však v roce 1991 připravil Patočkova Sokrata a Platona. Každého z nich se zeptám, zda by podle jeho názoru bylo správné, aby mi bylo umožněno přednášku na ÚFARu přednést. Pokud pak se domnívá, že je správné mi to nedovolit, aby mi sdělil, proč si to myslí.“

17.4.2018 jsem mu napsal:

„Přednášku jsem napsal, teď si ji musím přečíst – nahlas a stopovat čas. Budu-li s tím spokojen, ještě dnes to pošlu Jirsovi a Vám. Dávám Jirsu na první místo, protože jsem po přečtení Bartoňova článku v Přítomnosti [http://www.pritomnost.cz/cz/glosy/2926-de-kuji-za-vasi-nabidku-ale-rozhodl-jsem-se-ji-nevyuzit] o Jirsovi přemýšlel dlouho do noci a dnes ráno zase.  Já ho viděl jen párkrát, nikdy jsem s ním nemluvil, připadal mi však jako schopný mladý člověk. To už je dávno, mladým člověkem ho asi dnes nazvat nelze. Je to však jistě člověk schopný a mohl by pro věc filozofie udělat mnoho dobrého. Proto mu stať pošlu jako prvnímu. Rozdíl bude symbolický, nějakých pět minut, mezi tím, co stať pošlu jemu a Vám, ale pro mě důležitý. Jsem přesvědčen, že pokud lidstvo lidstvem bude a lidé se budou o Platona vážně zajímat, mou stať budou musit číst. Dokáže-li se Jirsa přimět k tomu, aby si stať přečetl, musí se mu to stát jasné. To by mu dalo možnost věci se ujmout a pozitivně vstoupit do dějin.

Uvedu jen pár možností, které mě tu napadají. Stať, kterou mu/Vám pošlu, se vztahuje pouze k první části Faidru. K té druhé části, která se týká rétoriky, chci napsat stať další a rád bych tak učinil k stému výročí obnovení naší státnosti. Bylo by skvělé, kdyby k tomu Jirsa organizoval mini-symposium. V roce 2019 by pak u příležitosti čtyřicátého výročí první oxfordské návštěvy v mém semináři mohl organizovat v rámci České platonské společnosti mezinárodní symposium na téma ‚Faidros – Platonův první dialog?‘ S otazníkem, protože půjde o to v mezinárodním měřítku na toto téma diskusi otevřít, respektive na nové úrovni obnovit. Od konce 18. století do konce století 19. totiž diskuse na to téma dominovala platonským studiím, moc lidí se při tom spálilo, a tak si Němci řekli dost.

Tolik jsem musil k věci napsat, abych se mohl plně soustředit na čtení a případné opravy stati.“

Naděje, že Český rozhlas bude nápomocný tomu, aby se u nás diskuse o Platonovi mohla rozvinout, pohasla ‚v kouři a čmoudu‘.