1 Platonův první dialog – Faidros ve světle jeho datování

Diogenes Laertský v životopise Platona zachoval tradici, podle níž byl Platonovým prvním dialogem Faidros (Diog. Laert. III.38). Bylo by jistě nesprávné jen na základě Diogenovy informace Faidros za první dialog považovat – té chyby se Platonští badatelé nedopustili. Schleiermacher, velký německý překladatel Platona, teolog a filozof sice Faidros za první Platonův dialog považoval, výslovně však podotkl, že tak neučinil na základě té starověké tradice, kterou považoval za příliš nejistou, nýbrž na základě své konstrukce Platonova filozofického systému. Podle jeho soudu každý velký filozof začíná anticipací celku své filozofie, a to nacházíme ve Faidru, kde lze nalézt počátky takřka celé jeho filozofie v nerozvinuté podobě (Platons Werke, 2. vydání, Berlín 1817, 1. díl, str. 72-76). Pak přichází období, kdy filozof rozpracovává dílčí problémy, což činí v dialozích věnovaných etice, a celý systém pak završuje v tzv. konstruktivní periodě, kam patří jeho Ústava a Timaios. Schleiermacher prohlašuje, že kdyby byly nalezeny vážné důvody, pro které by se některý z dialogů přípravných ukázal jako pozdější než dialogy konstruktivní, jeho celé pojetí Platona by se rozpadlo, protože by nedovedl pochopit, jak by bylo možné takový nerozum srovnat s Platonovým velkým intelektem (str. 48). Právě to pak prokázaly stylometrické studie, které zařadily dva z dialogů, Sofistés a Politikos, které Schleiermacher považoval za dialogy přípravné, mezi posledních pět dialogů.

Schleiermacher datoval Faidros ještě před smrtí Sokrata, respektive před smrtí Polemarcha, kterého Sokrates v dialogu na závěr své druhé řeči o lásce klade za filozofický vzor jeho bratru Lysiovi, a který byl usmrcen za vlády Třiceti tyranů v roce 404 př.n.l.. Další vývoj platonských studií je poznamenán rozbitím Schleiermacherova systému, který platonskému myšlení dominoval po tři desetiletí; toho dosáhl Hermann svým dílem věnovaným dějinám a systému Platonovy filozofie (Geschichte und System der platonischen Philosophie, Heidelberg 1839). Pak se dlouho vedly půtky o to, zda datovat Faidros před Státem, nebo až po něm. Problém ‚vyřešil‘ von Arnim, který v roce 1914 publikoval své dílo věnované ‚Platonovým raným dialogům a době vzniku Faidru‘ (Platos Jugenddialoge und die Entstehungszeit des Phaidros), v němž prokázal ‚mimo jakoukoli pochybnost‘, že Platon napsal Faidros až po sepsání Ústavy. A vskutku, žádného renomovaného platonského badatele od té doby ani jen nenapadlo zapochybovat o tom, že Platon napsal Faidros po napsání Ústavy. Tu se pak vedou spory jen o to, zda byl Faidros napsán před Sofistou a Politikem, nebo až po nich. Tu třeba uvést Christopha Rowe, který dialog Faidros pokládá za dialog napsaný po těchto dialozích, před Filébem (Plato Phaedrus, 2. vyd. 1988, str. 14).

Starověkou tradici, podle které byl Faidros Platonovým prvním dialogem, je však nesprávné odmítat, aniž bychom se podívali, co pro pochopení Faidru znamená, vezmeme-li Diogenův údaj v úvahu jako hypotézu, na jejímž podkladě se jej pokusíme nahlédnout. Tímto pokusem se budu v následujících příspěvcích zabývat.