Můj sen o Ukrajině

Dnes ráno jsem se probudil trochu unavený, a tak jsem si řekl, že si ještě na chvilku lehnu, jen na chvilku, abych se mentálně i fyzicky připravil pro každodenní ranní koupel s důkladnou masáží. Z toho chvilkového poležení se stala hodina, já usnul, a měl jsem sen o Ukrajině. Byl jsem v Kyjevě s manželkou a synem, abych tam přednášel dějiny filozofie. Jak už to ve snech bývá, moje první manželka Zdena se propojila v jedno s mou druhou ženou Doinou, můj syn Lukáš z prvního manželství se spojil v jedno se synem Danem z druhého manželství. Celý ten sen byl nesporně spojen s mými dvěma přednáškami pro Ústav východoevropských studí, které budu mít na Filozofické fakultě počátkem května.

Jak došlo k tomu, že budu moci mít dvě přednášky na Filozofické fakultě, když veškeré mé předchozí pokusy o takovou možnost selhaly? Na závěr korespondence týkající se Vaculíkova Českého snáře jsem Haně Kosákové napsal: ‚Ještě k Vám mám prosbu. Rád bych se ještě jednou podíval do Prahy. Zvažte, zda by nebylo možné, aby mě Váš ústav pozval k přednášce o Platonovi.‘

Hana Kosáková odpověděla, že přednášku na FFUK může zajistit organizačně: ‚a hodí se nám, filosofických témat se nám nedostává; potíž je ale ve finanční stránce. Obávám se, že ústav nebude schopen Vám nabídnout nic na dopravu ani ubytování, maximálně jen symbolický honorář. Zní to jako výmluva, ale taková je bohužel současná realita.‘

Odpověděl jsem: ‚To mi vyhovuje. Nekouřím, nepiju, něco jsem si našetřil. K stáří je člověk sentimentální; v Praze jsem se narodil.’

Hana Kosáková mi napsala: ‚Ještě jsem Vám chtěla dopředu říct, že naši studenti nejsou příliš obeznámeni s dějinami filosofie, značnou část jich tvoří studenti z Východu (Rusko, Ukrajina, Bělorusko) - možná by pro ně tedy byla zajímavá a inspirativní i Vaše disidentská zkušenost.‘

Haně Kosákové jsem odepsal:

‚Vzhledem ke složení Vašich studentů bude nejlepší, když obě přednášky budou v angličtině. Tu první přednášku chci nazvat Pursuit of Philosophy. Tak se totiž jmenuje stať, kterou jsem v History of Political Thought publikoval v zimním čtvrtletí roku 1984. Stať si lze otevřít na mé Webové stránce. Je v podstatě věnovaná Dr Kennyho (Master of Ballilol) vstupu do mého semináře. Z dané stati bych se věnoval kapitole I., nazvané ‚To Resume an Interrupted Discussion‘, a pak závěrečným dvěma kapitolám, tedy kapitole III. A IV.

Ta první kapitola začíná příjezdem Kennyho a jeho manželky k nám do Keramické a končí vtrhnutím policie do našeho bytu.

Ta třetí kapitola nazvaná When the Classical Tradition of Philosophy Meets Actuality se odehrává na policejní stanici v Bartolomějské. Policie mě a studenty zavezla do velké místnosti, zřejmě určené pro shromáždění policistů. Tam nás nechali o samotě. Já studentům nabídl úvodní přednášku o Aristotelovi. Ti byli pro, a tak jsem jim svůj úvod do Aristotela přednesl. Chtěl jsem otevřít diskusi, když tu vešel tajnej (v civilu), zeptal se, co děláme, já řek ‚Filosofii, chcete si přisednout‘, - přivedl si řadu dalších tajných, všichni musili ke zdi, a to bylo naposledy, co jsem mohl vidět své studenty.

Kapitola IV. nese název Can Philosophy Become worthy of Unrelenting Pursuit, kterou jedinou bych četl celou, aspoň část jejího závěru, pokud by na to byl čas. Cituju:

Not long ago I came unexpectedly across Patocka‘s memory. I visited my uncle Joseph Brozek in Bethlehem, Pennsylvania. In an issue of an emigrant journal Free Czechoslovakia from September 1944 I read Brozek’s article about Patocka‘s pamphlet Czech Cilization in Europe which Patocka published in the late summer of 1939. Brozek emphasizes that Patocka’s was the last free voice of the Czech ‚philosophers-statesmen‘. In his pamphlet Patocka called for a renewal of the drive for moral perfection which Christianity introduced, a revival of intellectual courage which was the heritage of the Enlightenment and he demanded due attention to the almost missing contemplative element which Europe inherited from the Greeks: ‘Against this background every nation which strives to be a member of the cultural and spiritual “concert” of Western civilization must erect its ideals and measure its achievements … What does it matter that Europe does not know and does not acknowledge the depth of our love for that which is most deep and most holy in it. Having turned its back on us, it made us experience the most bitter lot and march on the hardest road. Yet we shall continue in this struggle as long as we have the slightest chance to do so.’

Tímto způsobem budu moci studenty seznámit jak se Sokratem a Platonem, tak i s Aristotelem, aniž bych je unavil. Oba texty se hodí k tomu, abych k vybranému kousku textu zmínil řadu věcí z ‘dneška’. Tak ku příkladu ten kousek, který jsem právě citoval, si vyžádá pár slov o Patočkovi, jedním ze zakladatelů Charty 77 a jedním z jejích prvních třech mluvčích.‘

Zpět k mému snu. Po ukončení bojů na Ukrajině se na Kyjevskou univerzitu obrátím s návrhem přednášek o Sokratovi, Platonovi a Aristotelovi.