S Platonem do dalších let

Každý den ráno dělám rozcvičku a pak si dám koupel s důkladnou masáží. Ta půl hodinka rozcvičky, pak dobrá další půlhodina/tři čtvrtě hodiny ve vaně jsou chvíle, v nichž se mi dobře přemýšlí. Poslední čtyři týdny se podstatně zlepšila moje zdravotní situace a tak před sebou vidím perspektivu nějakých pěti, možná deseti let, které chci strávit spolu s Platonem.

To zdravotní zlepšení musím vysvětlit. Před nějakými dvěma lety se moje zdravotní situace začala zhoršovat; musil jsem zkrátit své procházky, zkrátit své projížďky na kole, proměňovat ranní rozcvičku v jakousi stínohru rozcvičky. Když jsem byl v květnu v Praze, poprvé jsem si netroufnul vyšlápnout ani na Hrad ani Petřín, jen jsem se trochu motal po Starém Městě. Mezi tím se v zdravotnickém středisku, kam chodím, vystřídali tři doktoři, každý mé stížnosti na můj tělesný stav bral jako normální stárnutí – prý jsem na tom na svá leta tělesně neobvykle dobře. V krevním obraze mi nicméně zjistili zvýšený cholesterol: „máte dvacetiprocentní perspektivu infarktu do deseti let“. Doktorka navrhovala statiny, já však nic takového nechtěl. Tak jsem zahájil drastickou dietu – žádná vejce, mléko, jogurt a tvaroh bez tuku, žádné máslo, po několik týdnů jsem se cítil jak znovuzrozený, pak však to šlo zase se mnou fyzicky dolů. Když jsem si po půl roce nechal udělat novou krevní zkoušku, cholesterol jsem podstatně snížil, zároveň jsem však drasticky snížil dobrý cholesterol, takže celkový výsledek byl horší než lepší. Tak jsem se podíval na internet, a tam jsem se dověděl, že bych měl do svého jídelníčku zařadit extra virgin olive oil. To jsem udělal, ale moje zažívací soustava si s tím zřejmě dlouho nevěděla rady – jak člověk není zrovna nejmladší, a ten půlrok prostý všeho tuku – týden co týden jsem trpěl řídkou stolicí, až mě napadlo podívat se na internet, jestli to není symptomem rakoviny střev. Protože je mezi symptomy na prvním místě, s mou doktorkou jsme se dohodli na kolonoskopii; ta dopadla dobře. Stolice se mi pak poněkud zlepšila, tělesně jsem však šel pomalu ale jistě pořád dolů. Když jsem si pak po půl roce nechal udělat další krevní zkoušku, poměr mezi dobrým a špatným cholesterolem pořád stejně špatný. Doktor zmínil statiny, souhlasil však se mnou, když jsem řek, že ničím takovým svůj organismus zatěžovat nechci. To bylo v pátek, před více než čtyřmi týdny. Když jsem přišel domů, znovu jsem se podíval na internet. Tam je obrázek, který ukazuje, jak se ten špatný cholesterol usazuje na stěnách krevních cév. Během těchto prázdnin chci vzít svého syna, kterému je šestnáct, na den nebo dva do Oxfordu. Tu jsem si však uvědomoval, že s tím, jak na tom jsem, i jen procházka Oxfordem od jedné College ke druhé pro mě bude problém. A tak jsem si řek, co když to je všechno se mnou tělesně špatně prostě proto, že špatným cholestelorem zaneřáděné krevní cévy mé svalstvo pořádně nevyživují. S těžkým srdcem jsem v pondělí šel znovu za doktorem, vysvětlil jsem mu, co si od statinů slibuji a o statiny jsem požádal. Doktor mi statiny (nejnižší dávku) předepsal: „Nedělejte si však žádné velké naděje!“ Když jsem si předepsané statiny v lékárně vyzvedl a přečetl si veškeré možné vedlejší účinky, udělalo se mi z toho mdlo. Nicméně jsem si večer pilulku statinu vzal. Pátého dne jsem začal pozorovat podstatné tělesné zlepšení. Protože jsem vycházel z toho, že mé svalstvo a ostatní mé tělesné orgány začínají být normálně prokrvované, uvědomil jsem si, že je důležité, abych opět svou ranní rozcvičku začal zvýrazňovat, abych své procházky a své projížďky na kole prodlužoval, a půlhodinky intenzívního plavání v místním bazénu učinil pravidlem třikrát týdně. – A tak se mi objevila jako reálná perspektiva dalších pěti, deseti let s Platonem.

V posledních několika měsících jsem se na svém blogu zabýval Platonovým Faidrem a Charmidem, tedy jeho prvním a druhým dialogem. Včera jsem dal na svůj blog první příspěvek k tématu ‚Platonův třetí dialog‘. A jak jsem dnes dělal tu svou ranní rozcvičku a pak svou masáž ve vaně, před očima mi procházely Platonovy dialogy, tak jak následují po Faidru, Charmidu, a Hippiu Větším. Nic lepšího si pro sebe na leta příští nedovedu představit než na svém blogu těmito dialogy procházet.

Posledních několik měsíců jsem ve svých příspěvcích vynechal řecké stínování českého překladu pasáží, které jsem nahlížel, protože jsem doufal, že by se mohli u nás najít lidé, kteří starořečtinu neovládají, mohli by však se zájmem mé úsilí o pochopení Platona sledovat, kdyby jim v tom ta přemíra řečtiny nevadila. Moje statistika, pokud je správná, mi však ukazuje, že těch, kdo se z Česka na můj blog kdy podívají, je pramálo. Nadto cítím, že bez toho stínování českého překladu řeckým originálem se čeština staví mezi mne a Platona. A protože tu jde v první řadě o mě – normální možnost komunikace s českými zájemci o Platona mi byla dávno vzata, vlastně od roku 1980 – kdy tedy jde o to, aby mé denní úsilí o pochopení Platona bylo co nejintenzívnější a nejautentičtější, rozhodl jsem se opět vrátit k tomu, abych každý český citát z Platona (Xenofonta, Aristotela …) stínoval řeckým originálem. To, co Platon říká ve své řečtině překladatel musí přeložit tak, aby to dávalo smysl v češtině. V bezprostřední konfrontaci s originálem, větu po větě, kdy jde vždy o to, abych českou větu rozdělil na smysluplné celky v souladu s odpovídajícími smysluplnými celky v originále, tu český překlad umožňuje hlubší pochopení řeckého originálu. Protože mi jde o to, abych Platona pochopil v časovém sledu jeho dialogů, tu je podstatné abych zasadil každý jeho dialog co nejhlouběji do svého podvědomí v jeho originálním znění. A pokud se najde někdo, kdo se bud chtít na mé podání Platona podívat, ačkoliv starořečtinu neovládá, tu není problém si řecký originál vyznačený kurzivou a oddělený závorkami prostě z textu vymazat.

Tady v Anglii mám pro práci ideální podmínky. Jen jedno mi chybí, možnost si o Platonovi popovídat s lidmi, které by zajímalo, co jim o něm mohu říci. Kdybych mohl příspěvky na svém blogu spojit s dvou-tříhodinovým seminářem jednou týdně, to by bylo ideální. O tom však mohu jen snít.