Sokratova řeč, pokračování
Sokrates se táže ohledně Eróta:
„A otce (Patro\j de/),“ řekl jsem já (h]n d‘ e0gw&), „jakého je (ti/noj e0sti/) a matky (kai\ mhtro/j;)?“
Diotima odpovídá:
„To je sice delší (Makro/teron
me/n),“ řekla (e1fh), „vypovědět (dihgh/sasqai); ale stejně (o#mwj de/) ti to řeknu (soi e0rw~). Když se totiž narodila Afrodita (o3te ga\r e0ge/neto h9 A0frodi/th), bohové byli hoštěni (h9stiw~nto oi9 qeoi/), ti ostatní (oi3 te a1lloi), i syn Metidy (kai\ o9 th=j Mh/tidoj [Moudrosti] u9io/j), Poros (Po/roj [Cesta k dosažení bohatství,
bohatství]). Když se najedli (e0peidh\ de\ e0dei/pnhsan), aby žebrala (prosaith/sousa), že byla hostina (oi[on dh\ eu0wxi/aj ou]shj), dostavila se Penia [Chudoba] (a0fi/keto h9 Peni/a) a byla u dveří (kai\ h]n peri\ ta\j qu/raj). Nuže Poros (0o9 ou]n Poroj), opilý nektarem (mequsqei\j tou= ne/ktaroj) – víno tehdy ještě nebylo (oi]noj ga\r ou1pw h]n) [Dionysos, bůh
vína, se ještě nenarodil] – vejda do Diovy zahrady (ei0j to\n tou= Dio/j kh=pon ei0selqw&n) upadl do
těžkého spánku (bebarhme/noj hu[den). Tu
Penia, usmyslivši si (e0pibouleu/ousa) skrze
svou nedostatečnost (dia\ th\n au9th=j a0pori/an) udělat
si dítě z Pora (paidi/on poih/sasqai e0k tou=
Po/rou), i lehne si k němu (katakli/netai/ te
par‘ au0tw~|) a počala Eróta (kai\ e0ku/hse
to\n E1rwta). Proto také Afrodity souputníkem (dio\ dh\ kai\ th=j A0frodi/thj a0ko/louqoj) a přisluhovačem
(kai\ qera/pwn) se Erós stal (ge/gonen o9 E1rwj), narozený na jejích narozeninách
(gennhqei\j e0n
toi=j e0kei/nhj geneqli/oij), a zároveň (kai\ a3ma) svou přirozeností jsa milovníkem krásy (fu/sei e0rasth=j w@n peri\ to\ kalo/n) a
Afrodita jsoucí krásná (kai\ th=j
A0frodi/thj kalh=j ou]shj).
Protože je synem Pora a Penie (a3te ou]n Po/rou kai\ Peni/aj u9o\j w@n), sudba Eróta je
tomu odpovídající (o9 E1rwj e0n toiau/th| tu/xh|
kaqe/sthken). Za prvé je pořád chudý (prw~ton me\n pe/nhj a0ei/ e0sti), a moc mu chybí, aby byl jemný a
krásný (kai\ pollou= dei= a9palo/j te kai\
kalo/j), jak se mnozí domnívají (oi[on oi9 polloi\
oi1ontai), ale je drsný (a0lla\
sklhro/j) a ušpiněný (kai\ au0xmhro/j) a bosý
(kai\ a0nupo/dhtoj) a bez domova (kai\ a1oikoj), spí stále na holé zemi (xamaipeth\j a0ei\ w!n kai\ a1strwtoj), u
dveří a na cestách lehá pod širým nebem (e0pi\ qu/raij
kai\ e0n o9doi=j u9pai/qrioj koimw~menoj), jsa svou přirozeností po
matce (th\n th=j mhtro\j fu/sin e1xwn), je
pořád v chudobě (a0ei\ e0ndei/a| su/noikoj). Po
otci však zase (kata\ de\ au] to\n pate/ra) je svůdcem
(e0pi/boulo/j e0sti) těch krásných (toi=j kaloi=j) a těch dobrých (kai\ toi=j a0gaqoi=j), jsa statečný (a0ndrei=oj w!n), a odhodlaný (kai\ i1thj) a dychtivý (kai\ su/ntonoj), strašný
lovec (qhreuth\j deino/j),
ustavičně spřádá nějaké intriky (a0ei/ tinaj ple/kwn
mhxana/j), a je toužící po moudrosti (kai\ fronh/sewj e0piqumhth/j) a vynalézavý (kai\ po/rimoj), ustavičně filozofující (filosofw~n dia\ panto\j tou= bi/ou), je obávaný kouzelník
(deino\j go/hj), a znalec drog
(kai\ farmakeu/j) a sofista (kai\ sofisth/j).“
***
Na okraj svého oxfordského textu jsem si kdysi
poznamenal: The properties of Eros are as observed Max. Tyr. diss. XXIV.4. p.
461 a0texnw~j oi[a ei0j au0to\n Swkra/thn e1skwpton
e0n Dionusi/oij oi9 kwmw|doi/. „Vlastnosti Eróta jsou, jak poznamenal Maximus
Tyrius v Dizertaci XXIV, str. 461, zcela takové, jakými ho komikovali o
Dionysiích pisatelé komedií.“
***
„A Erós není ani nesmrtelný ani smrtelný (kai\ ou1te w(j a0qa/natoj pe/fuken ou1te w(j qnhto/j), ale
tu (a0lla\ to/te me/n) v jeden a
týž den (th=j au0th=j h9me/raj) je v rozkvětu
(qa/llei te) a žije (kai\ zh=|), když se mu dobře daří (o3tan eu0porh=jh|), tu umírá (to/te de\
a0poqnh=|skei), opět však ožívá (pa/lin de\ a0nabiw&sketai) skrze přirozenost svého otce (dia\ th\n tou= patro\j fu/sin), ale to (to\ de/), co nabývá (porizo/menon), vždycky mizí (a0ei\
u9pekrei=), takže není ani v naprostém nedostatku Erós nikdy (w#ste ou1te a0porei= E1rwj pote/) ani nebohatí (ou1te ploutei=), je uprostřed mezi moudrostí a nevědomostí
(sofi/aj te au] kai\ a0maqi/aj e0n me/sw| e0stin). Věc
se má totiž takto (e1xei ga\r w{de). Z bohů
žádný nefilozofuje (qew_n ou0dei=j filosofei=) ani
netouží se stát moudrým (ou0d‘ e0piqumei= sofo\j gene/sqai) –
protože moudrý je (e1sti ga/r) – ani je-li
kdokoli jiný moudrý (ou0d’ei1 tij a1lloj sofo/j),
nefilozofuje (ou0 filosofei=). Ani ti, kteří
jsou v nevědomosti, nefilozofují (ou0d‘ au] oi9 a0maqei=j filosofou=sin), ani
netouží stát se moudrými (ou0d‘ e0piqumou=si sofoi\ gene/sqai); to
právě je ta velká potíž s nevědomostí (au0to\ ga\r tou=to/ e0sti xalepo\n a0maqi/a), že člověk,
který není ani krásný ani dobrý (to\ mh\ o1nta kalo\n
ka0gaqo/n) ani rozumný (mhde\ fro/nimon), se
sám sobě zdá být plně dostačující (dokei=n au9tw~|
ei]nai i9kano/n). Zřejmě netouží ten (ou1koun e0piqumei=), kdo se nedomnívá, že mu něco chybí (o9 mh\ oi0o/menoj e0ndeh\j ei]nai), po tom, o čem
se nedomnívá, že mu chybí (ou[ a2n mh\ oi1htai
e0pidei=sqai).“
No comments:
Post a Comment