Informace – odezvy – odpovědi

Informace:

Vážený pane kolego/ Vážená paní kolegyně,

zápas o to, aby mi na Karlově univerzitě bylo umožněno přednést můj pohled na Platona k odborné diskusi, jsem prohrál. Kdybyste si přečetl/a stať „Plato‘s first two dialogues, a reflection of his political hopes“, kterou jsem řediteli ÚFARu v této souvislosti nabídl (viz. „Dva dopisy řediteli Ústavu filosofie a religionistiky Univerzity“ na mém blogu https://juliustominquestions.blogspot.com/), byl bych rád. Stať si lze otevřít na mé webové stránce www.juliustomin.org.

S pozdravem,

Julius Tomin

Odezva:

Vážený pane doktore Tomine,

omlouvám se Vám, ale pravděpodobně jste chtěl tento e-mail poslat někomu jinému (z filosofické fakulty UK?). Já jsem z matematicko-fyzikální fakulty.

Přeji Vám hodně štěstí ve Vašem úsilí.

Odpověď:

Vážený pane kolego,

svému pohledu na Platona jsem věnoval více než padesát let. Od sametové revoluce jsem usiloval o to, abych mohl tento svůj pohled přednést k odborné diskusi na Filozofické fakultě, marně. Nyní, u příležitosti čtyřicátého výročí první oxfordské přednášky v mém filozofickém semináři jsem v lednu požádal ředitele ÚFARu, aby jeho ústav na oslavu toho uspořádal mezinárodní seminář, kde bych stať „Plato‘s first two dialogues, a reflection of his political hopes“ mohl přednést. Když jsem od pana ředitele nedostal odpověď, v březnu jsem mu znovu napsal, opakoval jsem svoji žádost, a přišel jsem s novým návrhem. Za rok, v dubnu, tomu bude čtyřicet let, co česká policie vtrhla do našeho bytu, kde v mém semináři přednášel Master of Balliol College Oxfordské univerzity. (O tom se můžete dočíst na mé webové stránce v textu „Pursuit of Philosophy“, původně publikovaném v časopise History of Political Thought z roku 1984.) Přednášku policie přerušila a jak panu řediteli ÚFARu píši, české policii se tak podařilo tam započatou diskusi o Platonovi zatím na 39 let přerušit. (První kapitola stati „Pursuit of Philosophy“ nese název: „To Resume an Interrupted Discussion“). Jak panu řediteli píši v dopise, na který jsem ve svém e-mailu poukázal, můj pohled na Platona se podstatně liší od pohledu obecně přijatého od poloviny devatenáctého století (především díky německým platonským badatelům.) Dobře chápu, že se dnešním platonikům, kteří mají moc málo času na to, aby se studiu Platona věnovali, do diskuse se mnou nechce. Česká filozofie tu však má možnost podstatně zasáhnout do klíčového bodu v dějinách filozofie, a vzhledem k významu Platona, v dějinách nejen evropské, ale i celosvětové kultury. Proto jsem se rozhodl, pokud to bude v mých silách, o věci informovat každého člena Karlovy univerzity, na něhož najdu e-mailovou adresu. Všechny členy Filozofické fakulty jsem o věci již informoval.

Kdybyste si našel čas se na mou stať podívat, byl bych rád. Je to tak trochu detektivka a já si myslím, že může zajímat každého, kdo má aspoň trochu zájmu o kulturní dějiny.

Na každý pád Vám za Váš e-mail děkuji.

Se srdečným pozdravem,

Julius Tomin

***

Odezva:

Docent Wild mi napsal: „Jakkoli Váš email patří k tzv. nevyžádaným, podnítil mě k tomu, abych si prohlédl Vaše stránky a zamyslel se nad tím, oč vlastně usilujete. Docházím k závěru, že se snažíte přesvědčit světovou filozofickou obec (či snad filozofický "establishment," pokud bych se měl přiblížit Vašim pozicím) o tom, že Platónův dialog Faidros vzniknul jako první v pořadí a nikoli, jak se shodují akademické autority, jako filozofovo zralé dílo.
 
Já bych Vás poprosil, zda byste byl tak laskav a pomocí textu o rozsahu řekněme 250 slov mi vysvětlil, jaká změna v interpretaci Platóna by nastala, kdyby se skutečně podařilo prokázat, že Faidros byl v pořadí prvním dialogem.“

Odpověď:

Jaká změna v interpretaci Platóna by nastala, kdyby se podařilo prokázat, že Faidros byl prvním dialogem?

V interview s Dr Sedleym – předním platonským odborníkem – pro The Daily Telegraph z 25 srpna 1988 O’Brien řekl: „If Dr Tomin were right, it would affect a great deal of Platonic scholarship.“ – Sedley: „It means he is asking people to give up nearly everything else they believe about Plato‘s development.“

František Novotný píše v úvodu k překladu dialogu Charmides: „Osoby Platonových dialogů, i když mají jména historických osob, nejsou zatíženy svými historickými osudy; Platonovo umění jim bere jejich pozemský život a činí je účastnými jiného života ve svém vlastním světě.“

Hlavním Sokratovým partnerem v Charmidu je Kritias, který se stal vůdcem tzv. vlády Třiceti Tyranů. Platon píše v Sedmém listu, že tuto aristokratickou revoluci uvítal: „myslel jsem totiž, že budou spravovat obec tím způsobem, aby ji vedli od tak nespravedlivého života [za demokracie, J.T.] k spravedlivému jednání.“ Do počátečního údobí vlády Třiceti v roce 404 př.n.l. kladu ten krátký dialog. Platon brzy poznal, „že zásluhou těch mužů se v krátkém čase zdála dřívější ústava zlatou proti nynější“, tedy proti vládě Třiceti.

Charmides datuji jako dialog druhý, v mnohém reagující na Faidra.

Faidros byl napsán v posledním roce demokracie, kdy klíčem k moci byla rétorika. Celý Faidros lze vidět jako pokus o novou rétoriku. Již v Charmidu si však Platon uvědomil, že ve společnosti, o níž mu šlo, pro rétoriku nebylo místa.

Faidros reflektuje Platonovo politické snažení v demokracii, Charmides na počátku právě nastolené aristokracie.

PS

Tolik v 250 slovech. Za Váš e-mail Vám děkuji.

Protože mě docent Wild k textu o 250 slovech inspiroval, otázal jsem se ho, zda bych jeho dotaz mohl uvést pod jeho jménem. Docent Wild mi odepsal: „Zveřejněte si texty tak, aby Vám to vyhovovalo. Jen si nejsem jist, zda jsme se dobrali celistvé odpovědi na mou původní otázku.”

Odpověděl jsem:

Máte pravdu, na Vaši otázku jsem řádně neodpověděl. Pouze jsem naznačil, že na základě mého – a starověkého – datování Faidru Platon vypadá zcela jinak, než je dnes platonisty nahlížen. Já se pokusil v těch 250 slovech poukázat ke stati "Plato's first two dialogues, a reflection of his political hopes", kterou jsem řediteli ÚFARu nabídl, a kde byste našel odpověď uspokojivější.

Pokusím se na Vaši otázku odpovědět jinak. Je-li Faidros Platonovým prvním dialogem, pak jeho teorie idejí stojí za každým jeho dialogem. Jeho další dialogy pak k této teorii poukazují – většinou skrze Sokratovo nevědění. To znamená, že každý dialog čtete s tímto vědomím, tedy zcela jinak, než ho čtou ti, kdo se domnívají, že Platon přišel k idejím až v důsledku své cesty na Sicílii a do Itálie, na kterou se dal až když mu bylo čtyřicet, tedy více než deset let po Sokratově smrti.

Můžete se ptát, proč Platon v dialozích, které Faidru následují, k idejím pouze poukazoval, skrze Sokrata. K tomu naleznete odpověď ve Faidru, kde jsou ideje představeny jako to skutečné božství: „u kterých je bůh, jenž proto je božský“ (Novotného překlad Platonových slov pros hoisper theos ȏn theios estin, 249c6). Jak víte, Sokrates byl odsouzen k smrti, protože zaváděl „nová božstva“. Že Platon nebyl pohnán k soudu, to bylo jen proto, že byl Faidros napsán před amnestií, kterou demokraté uzákonili po svém vítězství nad Třiceti.

Můžete namítnout, že Platon mluví otevřeně o idejích v Ústavě, v knize páté, šesté a sedmé. Stále tak ovšem činí ústy Sokrata, a v knize desáté, tedy závěrečné, hází sůl do očí horlivých inkvizitorů: Bůh je tu představen jako stvořitel ideje postele 9597B-c).

Odpověď:

Pan docent mi v odpovědi poradil, abvych svou teorii ještě jednou zkusil opublikovat v zahraničním – a pokud možno impaktovaném – časopise.

Odpověděl jsem:

Já Vám moc děkuji za to, že jste mě přinutil k odpovědi na otázku, kterou si každý zájemce o Platona jistě klade, jen Vy jste mi však tu otázku položil.

Co se otázky publikace týká, není pravdou, že věhlasné časopisy publikovat mé věci odmítaly. Classical Quarterly, nejvýznamnější klasicistický časopis v anglicky mluvícím světě publikoval moji stať „Plato‘s disappointment with his Phaedran characters and its impact on his theory of his theory of psychology“ (No 50, 2000). V té stati jsem svůj pohled na Platona velmi konkrétně doložil. K žádné diskusi to však nevedlo. Americký nejvýznamnější časopis v tomto oboru Ancient Philosophy (1997) publikoval mou stať „Plato’s First Dialogue“, Významný norský klasicistický časopis Symbolae Osloenses (LXVII, 1992) opublikoval moji stať „A Preliminary to the Study of Plato“. Pak jsem však poslal do Ancient Philosophy stať týkající se vztahu Platona k rétorikovi Isokratovi, kde jsem ukázal, že pouze na základě datování Faidru jako dialogu prvního lze jejich vztah, tak jak se tento odráží v publikacích obou z nich, vysledovat a pochopit. Editor časopisu mi sdělil, že stať publikovat nebude, a jako odůvodnění svého rozhodnutí mi poslal posudek odborného posuzovatele. Posuzovatel mu napsal, že je Tominova stať (posuzovateli je stať posílána zásadně anonymně, bez jména autora) nová, dobře argumentovaná a doložená, že její publikování doporučuje s tím, aby hned poté publikoval stať anti-Tominovskou. Zřejmě pan editor nenašel nikoho, kdo by se takového úkolu hodlal zhostit. To bylo naposledy, co jsem se o publikování svých věcí pokusil. A tak jsem se zařekl. Normálně každý má možnost svou stať mnohokrát na různých univerzitách přednést, aby ji pak zveřejnil s poděkováním všem, s kým měl/a možnost o věci takto diskutovat. Je na čase, aby ta možnost byla poskytnuta i mně. A dál, všichni klasicisté a klasičtí filozofové o mně vědí, mé věci na mé webové stránce si mohou přečíst, je na nich, aby se na mě obrátili se žádostí, aby to či ono mohli publikovat.

A ještě jedna věc tu byla a je podstatná. Přiznám se, každé odeslání stati k publikaci – v anglicky mluvícím světě jsem byl odmítnut pouze jednou, v již zmíněném případě – mě stála mnoho psychické energie. Uvědomil jsem si, že chci-li opravdu poznat Platona, na to energii nemám. Situace, v níž se tak nacházím, je svým způsobem zcela ideální. Když vidím, že mám co říci, mám k tomu svůj blog a svou webovou stránku.

Ještě jednou Vám moc děkuju.

Julius Tomin

Oprava:

V předchozím e-mailu musím jednu věc opravit. Napsal jsem: „v anglicky mluvícím světě jsem byl odmítnut pouze jednou, v již zmíněném případě“. Úplně jsem zapomněl na to, že když jsme v roce 1980 přijeli do Oxfordu, Kathy Wilkesová mi řekla: „Publish or Perish!“ A tak jsem jí nadiktoval stať „Socrates in the Phaedrus“. Editor, Anthony Long, stať vrátil Kathy s tím, že je to stať dobře napsaná, že uvažoval „publish and be damned“, pak se však rozhodl stať v zájmu Tomina nepublikovat. Publikovat tu stať by znamenalo Tomina vyřadit z akademického světa. Uvažovat, že Faidros mohl být prvním Platonovým dialogem znamenalo, že do akademického světa filozofie nepatříte. A tak mě Tony Long postavil do světa, kde jako „vyřazený“ jsem se mohl poznání Platona opravdu věnovat.

J.T.