Objev, informace, a Platón na české Wikipedii

Před necelým rokem, 29. března 2022 (viz „Socrates – Meletus and Anytus“, příspěvek publikovaný na mém blogu 1. dubna 2022), jsem poslal sedmnácti klasicistům krátký e-mail pod hlavičkou ‚a discovery, an information‘: ‚Allow me to inform you that in Diogenes Laertius I discovered a passage according to which Anytus was bent on prosecuting Socrates, incensed by the mockery and disparagement to which Socrates subjected him in Plato's Meno. See 'Socrates – Meletus and Anytus' on my blog, published on April 1.’(Dovolte, abych Vás informoval, že jsem v Diogenovi Laertském objevil pasáž, podle které se Anytus rozhodl soudně stíhat Sokrata, popuzen zesměšněním, jemuž ho Sokrates vystavil v Platónově Menonu. Viz „Socrates – Meletus a Anytus“ na mém blogu z 1. dubna.‘

V příspěvku, na který odkazuji, danou pasáž cituji v anglickém překladu od R. D. Hickse publikovaném v Loeb Classical Library vydání Diogena Laertského:

‚Diogenes gives examples of Socrates’ wisdom, which he ends, at the end of II. 37, with a testimony concerning it, which the Pythian priestess gave to Chaerephon (emarturȇthȇ Chairephȏnti): ‘Of all men living Socrates most wise’ (andrȏn hapantȏn Sȏkratȇs sophȏtatos). Then comes II. 38: ‘For this he was most envied (aph’ hou dȇ kai ephthonȇthȇ malista); and especially because (kai dȇ kai hoti) he would take to task (diȇlenche) those who thought highly (tous mega phronountas) of themselves (eph’ heautois), proving them to be fools (hȏs anoȇtous), as to be sure he treated Anytus (kathaper amelei kai ton Anuton), according to Plato’s Meno (hȏs kai en tȏi Platȏnos esti Menȏni). For Anytus could not endure to be ridiculed by Socrates (houtos gar ou pherȏn ton hupo Sȏkratous chleuasmon), and so in the first place (prȏton men) stirred up (epȇleipsen) against him (autȏi|) Aristophanes and his friends (tous peri Aristophanȇn); then afterwards (epeita) he helped to persuade Meletus (kai Melȇton sunepeisen) to indict him (apenenkasthai kat’ autou) on a charge of impiety (graphȇn asebeias) and corrupting the youth (kai tȏn neȏn diaphthoras).’

Překládám: ‚Diogenes uvádí příklady Sokratovy moudrosti, jež končí na závěr paragrafu II. 37 svědectvím Delfské kněžny Pýthie, které dala Chairefontovi: ‚Sokrates je ze všech mužů nejmoudřejší.‘ Pak přichází paragraf II. 38: ‚Pro to mu bylo nejvíce záviděno, zejména pak pro to, že vyvracel ty, kteří si o sobě moc myslili, a dokazoval jim, že nemají rozum, jak to učinil zejména s Anytem, jak to je v Platonově Menonu. Protože tento nesnesl Sokratův posměch a nejprve proti němu popouzel ty kolem Aristofana [tedy pisatele komedií], a pak spolu-přesvědčil Meleta, aby ho obžaloval z bezbožnosti a z kažení mládeže.‘

Aspoň někteří z těch sedmnácti, které jsem na tuto pasáž upozornil, si zřejmě uvědomili, že tato pasáž jasně prokazuje, že dialog Menon byl napsán před Sokratovou smrtí. Proč ono neurčité ‚aspoň někteří‘? Na mail, v němž jsem o svém objevu oněch sedmnáct klasicistů informoval, jsem nedostal žádnou odpověď. Nicméně, během času se z příspěvků na Googlu, věnovaných Platonovi, vytratila jakákoli zmínka o tom, kdy Platon začal své dialogy psát. Nikde jsem nenašel žádnou zmínku o té pasáži z Diogena Laertského, tedy II. 37-38. Samozřejmě by mě zajímalo, jak těch sedmnáct – respektive někteří z těch sedmnácti – vysvětlili těm ostatním platonistům, jak se stalo, že ona tak důležitá zmínka o tom, že Platon začal své dialogy psát až po Sokratově smrti, z příspěvků o Platonovi vymizela.

A tak mě dnes napadlo podívat se na Platona v české Wikipedii. Ku poctě českých znalců Platona třeba říci, že tak jako v anglicky psaných příspěvcích zmínka o tom, že Platon začal své dialogy psát až po Sokratově smrti, z příspěvku o Platonovi na české Wikipedii vymizela. Z českého příspěvku je však zřejmé, že nikdo české odborníky na Platona neupozornil na to, proč bylo nutné, aby ta zmínka z příspěvků o Platonovi zmizela. To je zřejmé ze závěrečné části věnované chronologii dialogů. Tuto část otevírá devět ‚raných dialogů‘, pak na řadu přicházejí dialogy ‚přechodné‘ k dialogům ‚středním‘. Tato skupina dialogů ‚středních‘ se skládá ze tří dialogů: Gorgias, Protagoras, Menon.