“Vážený pane Jirso,
děkuji Vám za
dopis ze dne 2.6. Píšete:
Vážený pane
Tomine,
děkuji za Váš
obsáhlý email. Dovolím si zopakovat své dva dotazy z odpovědi na Váš email ze
dne 28. srpna 2024.
Pokud se Váš
argument ohledně datace vzniku dialogu Menón opírá o dva body,
které v emailu zmiňujete, mám k nim následující dotazy:
- Pasáž z Diogéna Laertského: proč
by Platón nemohl sepsat dialog s Anytem kdykoli po soudu a Sókratově
smrti, aby – mimo jiné – ukázal, že za soudem byly osobní nevraživosti a
typově jaké situace soudu předcházely? Z textu v Životopisech se
nedozvíme, že by Platón zachytil reálné setkání, je to nabízeno jako
ukázka toho, co má DL na mysli.
Poslední věta v dialogu Menón: opět, proč je nutné předpokládat, že Platón píše před Menónovým mučením a před expedicí? Stejně jako na jiných místech se nabízí, že v celém závěrečném odstavci Platón posluchači/čtenáři sděluje, že kdyby se Menón staral více o sebe sama (o své ctnosti a poznání) a k tomu samému by přesvědčil Anyta – prospěl by Atéňanům: asi nejen tak, že náležitě přesvědčený Anytos by možná nepoňoukal Meléta k žalobě (a Sókratés by dále mohl žít, první „prospěch“ Atéňanům), ale z Menóna i Anyta by se zřejmě stal lepší člověk (další prospěch).
Prosím, berte to jako součást diskuse o
dialogu Menón. Proč se na tyto věci ptám? V emailu jste uvedl
dvě výše zmíněné pasáže, které podle Vás dokládají, že dialog byl napsán před
Sókratovou smrtí. Podle mne – viz výše – ani jedna z těchto pasáží nic
takového nedokládá. Pokud se pletu, prosím o odpověď, ve které my vyjasníte,
proč pasáži z Diogéna Laertského, resp. konci dialogu Menón rozumět
jako dokladu datace vzniku dialogu Menón. Pokud to není možné a o
dataci dialogu Menón nejsou další doklady, pak nejsou ani
důvody pro uskutečnění dané přednášky.”
Musím začít
pasáží z Diogena Laertského: “Socrates would take to task those who
thought highly of themselves, proving them to be fools, as to be sure he
treated Anytus, according to Plato’s Meno. For Anytus could not endure to be ridiculed by
Socrates, and so in the first place stirred up against him Aristophanes and his
friends; then afterwards he helped to persuade Meletus to indict him on a charge
of impiety and corrupting the youth”
Překládám: “Sokrates bral na
potaz ty, kdo měli o sobě velké mínění; ukazoval, že jsou hlupáci, jak to
nepochybně učinil s Anytem v platonově Menonu. Anytus se
nemohl smířit se Sokratovým posměchem, a tak proti němu nejprve popouzel
aristofana a lidi v jeho okruhu (tedy Pisatele komedií), pak pomohl přesvědčit
meleta, aby sokrata obvinil z bezbožnosti a z kažení mládeže.“
Pane Jirso, Mohl byste mi objasnit na čem se zakládá Vaše Domněnka, že DL nabízí tento text jako ukázku toho, co má
na mysli?
Věc se stane jasnější, podíváte-li se na text v Menonu, k němuž
se DL vztahuje:
Sokrates s Menonem diskutují o tom, zda je možné ctnosti (areté) učit.
Sokrates uvádí, že o věci diskutuje s každým, kdo se domnívá, že o tom
něco ví. V tom přichází Anytos, který si k nim Přisedne. Sokrates jeho
příchod vítá slovy: ”A tu, právě vhod, si k nám přisedl anytus, kterěho
k naší diskusi přizveme. bude správné, když ho přizveme. protože je synem
muže bohatého a moudrého anthemiona, … dále pak, tohoto svého syna dobře
vychoval a vzdělal, jak se zdá athénskému lidu, protože ho volí do
nejvýznamnějších vládních funkcí. Je správné s takovýmito lidmi zkoumat
ohledně učitelů ctnosti, zda nějací jsou nebo ne, a jsou-li nějací, pak kteří.”
(90ab)
Následuje dlouhý a stále ostřejší rozhovor mezi
sokratem a anytem, který anytus končí slovy: „sokrate, lehkomyslně očerŇuješ lidi.
já bych ti radil, chceš-li mě poslechnout, aby sis dal pozor. protože zajisté i
v jiných obcích je snadnější lidem činit zlo než dobro, v této obci
zejména, myslím, že to i ty sám víš.”
Překladatel poznamenává:
“Anytus odchází (anytus
goes away). Nesouhlasím ”V řeckém
originále není nic, co by sokratův odchod naznačovalo. Naopak, v závěrečné
části dialogu jak menon (99e2) tak i Sokrates mluví o Anytovi jako o člověku
přítomném, anytos hode (100b).
Závěrem pár slov
k Vaší otázce
„proč by Platón nemohl sepsat dialog
s Anytem kdykoli po soudu a Sókratově smrti, aby – mimo jiné – ukázal, že
za soudem byly osobní nevraživosti a typově jaké situace soudu předcházely?“
Tu je třeba vzít v úvahu Platonovu
Obranu Sokrata. V úvodní pasáži Sokrates zmiňuje Anyta a lidi okolo něho
jako své bezprostřední žalobce (18b). Sokrates se k Anytovi jako svému
žalobci vrací v 23e, a opět v 25b, opět v 28a, 28c, 30b, 34a.
Sokrates tedy o Anytovi jako svém žalobci mluví sedmkrát, počítám-li to dobře.
Ještě poznamenám, že Sokrates v Obraně
naznačuje, že obžaloba, která na něho byla Meletem podána, nebyla z Meletovy hlavy. Když totiž Sokrates Meleta vyslýchá, chce, aby svou žalobu přesně znovu
formuloval: “Tvrdíš, že mládež kazím tím, že je učím neuznávat bohy státem
uznávané a uznávat božstva jiná, nová?“ Když s tím Meletos souhlasí,
Sokrates se táže, zda podle jeho soudu Sokrates učí, že jsou božstva jiná, než
ta uznávaná, že tedy není ateistou, nebo si myslí, že je Sokrates ateistou a
neuznává bohy žádné. Meletos odpovídá: “Toto tvrdím, že naprosto žádné bohy
neuznáváš“.
Srdečně,
Julius Tomin
No comments:
Post a Comment