19 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

 

Sokratova mezihra, část první

Když Agathon domluvil (Ei0po/ntoj de\ tou= A1ga/qwnoj), všichni (pa/ntaj), řekl Aristodémos (e1fh o9 A0risto/dhmoj), přítomní dali bouřlivě najevo své nadšení (a0naqorubh=sai tou\j paro/ntaj), jak náležitě ten mladík řekl svou řeč (w(j prepo/ntwj tou= neani/skou ei0rhko/toj, i sobě (kai\ au9tw~|) i bohu (kai\ tw~| qew~|). Tu Sokrates řekl (to\n ou]n Swkra/th ei0pei=n), pohlédnuv na Eryximacha (ble/yanta ei0j to\n E0ruci/maxon): ‚Zdalipak se ti zdá (A]ra/ soi dokw~)‘ , řekl (fa/nai) ‚syne Akoumena (w} pai= A0koume/nou), že jsem měl před chvílí neodůvodněný strach (a0dee/j pa/lai de/oj dedie/nai), a nepromluvil věštecky, když jsem řekl (a0ll‘ ou0 mantikw~j a4 nundh\ e1legon ei0pei=n), že Agathon bude mít obdivuhodnou řeč (o3ti A0ga/qwn qaumastw~j e0roi=), a já budu uveden do rozpaků (e0gw_ d‘ a0porh/somai;)?‘ ‚Tu jednu věc (To\ me\n e3teron)‘, řekl Eryximachos (fa/nai to\n E0ruci/maxon), ‚jsi podle mého soudu řekl věštecky (mantikw~j moi dokei=j ei0rhke/nai), že Agathon bude mluvit dobře (o3ti A0ga/qwn eu] e0rei=), že však ty budeš uveden do rozpaků (to\ de\ se\ a0porh/sein), si nemyslím (ou0k oi]mai).‘

‚A jak (Kai\ pw~j), muži blažený (w} maka/rie),‘ řekl Sokrates (ei0pei=n to\n Swkra/th), ‚nemám být na rozpacích (ou0 me/llw a0porei=n) i já (kai\ e0gw&) i kdokoli jiný (kai\ a1lloj o9stisou=n), mám-li mluvit poté (me/llwn le/cein), co byla pronesena tak krásná a pestrá řeč (meta\ kalo\n ou3tw kai\ pantodapo\n lo/gon r9hqe/nta;)? To ostatní (kai\ ta\ me\n a1lla) nebylo tak převelice obdivuhodné (ou0x o9moi/wj me\n qaumasta/), ale na závěr (ta\ de\ e0pi\ teleuthh=j) tu krásu slov a slovních obratů (tou= ka/llouj tw~n o0noma/twn kai\ r9hma/twn) kdo zaslechl, jak by mohl nebýt vyveden z míry (ti/j ou0k a2n e0cepla/gh a0kou/wn;)? Neboť já (e0pei\ e1gwge), když jsem si uvědomil (e0nqumou/menoj), že nebudu s to (o3ti au0to\j ou0x oi[o/j t’ e1somai) říci nic co by se kráse předneseného co by jen blížilo (ou0d‘ e0ggu\j tou/twn ou0de\n kalo\n ei0pei=n), skoro jsem hanbou utekl (u9p‘ ai0sxu/nhj o0li/gou a0podra\j w)|xo/mhn), kdybych měl kam (ei1 ph| ei]xon). A vskutku, řeč mi připomněla Gorgia (kai\ ga/r me Gorgi/ou o9 lo/goj a0nemi/mnh|sken), takže jsem zakusil ono Homérovo (w#ste a0texnw~j to\ tou= O9mh/rou e0pepo/nqh); popadl mě strach (e0fobou/mhn), že mi na závěr Agathon (mh/ moi teleutw~n o9 A0ga/qwn) hlavu Gorgii (Gorgi/ou kefalh/n), obávaného řečníka (deinou= le/gein), svou řečí (e0n tw~| lo/gw|) poslal na tu moji řeč (e0pi\ to\n e0mo\n lo/gon pe/myaj) a proměnil mě v kámen pro mou neschopnost mluvit (au0to/n me li/qon th=| a0fwni/a| poih/seien).

***

Na okraj svého oxfordského textu jsem si před nějakými čtyřiceti lety napsal s odkazem na Od. XI. 632: e0me\ de\ xlwro\n de/oj h3|rei/mh/ moi Gorgei/hn kefalh\n deinoi=o pelw/rou/e0c A0i/dew pe/myeien a0ganh\\ Persefonei/a

Přeložil A. S. Kline: ‘and I was gripped by pale fear lest royal Persephone send up the head of that ghastly monster, the Gorgon, from Hades’ House.’

a popadl mě hrozný strach/ aby mi hlavu Gorgony, strašlivé příšery,/neposlala z Hádu laskavá Persefona

***

A pochopil jsem (kai\ e0neno/hsa), že jsem byl tehdy pro smích (to/te a1ra katage/lastoj w!n), když jsem s vámi souhlasil (h9ni/ka u9mi=n w(molo/goun), že spolu s vámi, když na mě přijde řada (e0n tw~| me/rei meq‘ u9mw~n), budu chvalořečit Eróta (e0gkwmia/seqai to\n E1rwta), a řekl jsem (kai\ e1fhn), že jsem odborníkem (ei]nai deino/j), co se týká erotiky (ta\ e0rwtika/), zatím co jsem ve skutečnosti nic nevěděl o tom (ou0de\n ei0dw_j a1ra tou= pra/gmatoj), jak je třeba cokoli chvalořečit (w(j e1dei e0gkwmia/zein o9tiou=n). Díky své hlouposti jsem si totiž myslil (e0gw_ me\n ga\r u9p‘ a0belteri/aj w!|mhn), že je třeba mluvit pravdu (dei=n ta0lhqh= le/gein) o každém (peri\ e9ka/stou), co je vychvalováno (tou= e0gkwmiazome/nou), a to že je základ (kai\ tou=to me\n u9pa/rxein) ze kterého je třeba vybrat ty nejkrásnější momenty (e0c au0tw~n de\ tou/twn ta\ ka/llista e0klegome/nouj) a co nejpříhodněji je předložit (w(j eu0prepe/stata tiqe/nai). A namýšlel jsem si vysokomyslně (kai\ pa/nu dh\ me/ga e0fro/noun), že budu mluvit dobře (w(j eu] e0rw~n), protože vím pravdu o tom (w(j ei0dw_j th\n a0lh/qeian), jak cokoli chválit (tou= e0painei=n o9tiou=n). To však (to\ de\ a1ra), jak se zdá (w(j e1oiken), nebylo to (ou0 tou=to h]n), jak cokoliv krásně chválit (to\ kalw~j e0painei=n o9tiou=n), nýbrž dát chválenému co největší a co nejkrásnější vlastnosti (a0lla\ to\ w(j me/gista a0natiqe/nai tw~| pra/gmati kai\ w(j ka/llista), ať je takové má či nemá (e0a/n te h]| ou3twj e1xonta e0a/n te mh/). Bude-li to nepravda (ei0 de\ yeudh=), na tom přece nezáleží (ou0de\n a!r’ h]n pra=gma), protože bylo řečeno (prourrh/qh ga/r), jak se zdá (w(j e1oiken), že se každý z nás (o#pwj e3kastoj h9mw~n) Eróta má zdát chválit (E1rwta e0gkwmia/zein do/cei), ne ho chválit (ou0x o3pwj e0gkwmia/setai). Proto (dia\ tau=ta dh/), domnívám se (oi]mai), rozhýbajíce veškerá slova (pa/nta lo/gon kinou/ntej) připisujete Erótovi (a0nati/qete tw~| e1rwti), a tvrdíte (kai/ fate), že je takový (au0to\n toiouto/n te ei]nai) a příčinou tak velkých a mnohých věcí (kai\ tosou/twn ai1tion), aby vypadal co nejkrásnější (o#pwj a2n fai/nhtai w(j ka/llistoj) a nejlepší (kai\ a1ristoj), zřejmě (dh=lon o3ti) těm neznalým (toi=j mh\ gignw&skousin) – jistě ne (ou0 ga\r dh/pou) těm znalým (toi=j ge ei0do/sin) – a chvála vypadá krásně a vznešeně (kai\ kalw~j g‘ e1xei kai\ semnw~j o9 e1painoj). Ale já jsem byl neznalý tohoto způsobu chvály (a0lla\ ga\r e0gw_ ou0k h1|dh a1ra to\n tro/pon tou= e0pai/nou), a z neznalosti (ou0 d‘ ei0dw&j) jsem vám přislíbil (u9mi=n w(molo/ghsa), že se chvály svým podílem účastním (kai\ au0to\j e0n tw~| me/rei e0paine/sesqai). Můj jazyk přislíbil (h9 glw~ssa ou]n u9pe/sxeto), moje mysl ne (h9 de\ frh=n ou1).

***

Na okraj svého oxfordského textu jsem si kdysi poznamenal: Eurip. Hippolyt. 612: h9 glw~ss’ o0mw&mox’, h9 de\ frh\n a0nw&motoj.

***

Zapomeňme na to (xaire/tw dh/). Už nebudu vychvalovat tímto způsobem (ou0 ga\r e1ti e0gkwmia/zw tou/ton to\n tro/pon) – ani bych nebyl schopen (ou0 ga\r a2n dunai/mhn) – určitě bych nebyl (ou0 me/ntoi), ale pravdu (a0lla\ ta/ ge a0lhqh=), jestliže chcete (ei0 bou/lesqe), vám chci říci podle svého (e0qe/lw ei0pei=n kat‘ e0mauto/n), ne s ohledem na vaše řeči (ou0 pro\j tou\j u9mete/rouj lo/gouj), abych nebyl k smíchu (i3na mh\ ge/lwta o1flw). Uvaž tedy (o3ra ou]n), Faidre (w} Fai~dre), jestli i takovou řeč potřebuješ (ei1 ti kai\ toiou/tou lo/gou de/h|), o Erótovi slyšet pravdivé věci (peri\ E1rwtoj ta\ a0lhqh= lego/mena a0kou/ein), slovy a slovními obraty takovými (o0noma/sei de\ kai\ qe/sei r(hma/twn toiau/th|), jaká se nahodí (o9poi/a d’a1n tij tu/xh| e0pelqou=sa).

Faidros (To\n ou=n Fai=dron), řekl [Aristodémos] (e1fh), a všichni ostatní (kai\ tou\j a1llouj) ho pobízeli (keleu/ein le/gein), jak sám uzná za správné mluvit (o3ph| au0to\j oi1oito ei0pei=n), mluvit tak (tau/th|).

Ještě však (E1ti toi/nun), řekl [Sokrates] (fa/nai), mi dovol (pa/rej moi), abych se Agathona na pár maličkostí zeptal (A0ga/qwna smi/kr‘ a1tta e0re/sqai), abych pak postavil svou řeč na tom, na čem se shodneme (i3na a0nomologhsa/menoj par‘ au0tou= ou3twj h1dh le/gw).

Ovšemže dovoluji (A1lla pari/hmi), řekl Faidros (fa/nai to\n Fai=dron), jen se tázej (a0ll‘ e0rw&ta). Po těchto slovech Sokrates (meta\ de\ tau=ta dh\ to\n Swkra/th), řekl [Aristodémos] (e1fh) začal odněkud odtud (e0nqe/nde po/qen a1rcasqai).

***

Doufám, že jsem v textu nezanechal příliš mnoho chyb. Můj printer opět stávkuje, a tak jsem si nemohl text vytisknout a v tištěné podobě ho opravit.