17 Platonovo Symposium – Agathon, Sokrates, Alkibiades a ti další

Agathonova řeč

Já chci nejprve říci (E0gw_ de\ dh\ bou/lomai prw~ton me\n ei0pei=n), jak je třeba (w(j xrh/), abych mluvil (me ei0pei=n), pak mluvit (e1peita ei0pei=n). Mně se zdá (dokou=si ga/r moi), že ti, co mluvili přede mnou (pa/ntej oi9 pro/sqen ei0rhko/tej), neoslavovali boha (ou0 to\n qeo\n e0gkwmia/zein), ale blahořečili lidi (a0lla\ tou\j a0nqrw&pouj eu0daimoni9zein) kvůli dobrům (tw~n a0gaqw~n), jichž bůh je jim příčinou {w{n o9 qeo\j au0toi=j ai1tioj). Jaký je on sám (o9poi=oj de/ tij au0to\j w}n), že tato dobra daroval (tau=ta e0dwrh/sato), nikdo neřekl (ou0dei\j ei1rhken). Je jen jeden správný způsob každé chvalořeči (ei[j de\ tro/poj o0rqo\j panto\j e0pai/nou peri\ panto/j), řečí projít (lo/gw| proelqei=n), jaký je, a pak jakých věcí je příčinou ten (oi[oj oi3wn ai1tioj w@n tugxa/nei), o němž je řeč (peri\ ou[ a2n o9 lo/goj h]|). Takto je správné abychom i my chvalořečili Eróta (ou3tw dh\ to\n E1rwta kai\ h9ma=j di/kaion e0paine/sai), nejprve jeho (prw~ton au0to/n), jaký on je (oi[o/j e0stin), pak jeho dary (e1peita ta\j do/seij). Nuže já tvrdím (fhmi\ ou]n e0gw&), že ačkoliv jsou všichni bohové blažení (pa/ntwn qew~n eu0daimo/nwn o1ntwn), Erós (E1rwta), smím-li to tak říci (ei0 qe/mij kai\ a0neme/shton ei0pei=n), je z nich nejblaženější (eu0daimone/staton ei]nai au0tw~n), jsa nejkrásnější (ka/lliston o1nta) a nejlepší (kai\ a1riston). Je nejkrásnější (e1sti de\ ka/llistoj), protože je takovýto (w@n toio/sde): Za prvé (prw~ton me/n), je nejmladší z bohů (new&tatoj qew&n), Faidře (w} Fai=dre). Velký důkaz (me/ga de\ tekmh/rion) pro to tvrzení (tw~| lo/gw|) přináší on sám (au0to\j pare/xetai), když utíká před stářím (feu/gwn fugh=| to\ gh=raj), které je zřejmě rychlé (taxu\ o2n dh=lon o3ti), vždyť nás stíhá rychleji než má (qa=tton gou]n tou= de/ontoj h9mi=n prose/rxetai). Erós je nenávidí (o4 dh\ pe/fuken E1rwj misei=n) a ani z dálky se mu nepřibližuje (kai\ ou0d‘ e0nto\j pollou= plhsia/zein). Je vždy spolu s mladými (meta\ de\ ne/wn a0ei\ su/nesti/ te), a je mladý (kai\ e1stin). To staré rčení je správné (o9 ga\r palaio\j lo/goj eu] e1xei), že podobný si k podobnému sedá (w(j o3moion o9moi/w| a0ei\ pela/zei). Ačkoli já s Faidrem v mnohém jiném souhlasím (e0gw_ de\ Fai/drw| polla\ a1lla o9mologw~n), v tom s ním nesouhlasím (tou=to ou0x o9mologw~), že Erós (w(j e1rwj) je starší než Kronos a Japetos (Kro/nou kai\ I0apetou= a0rxaio/tero/j e0stin), ale tvrdím (a0lla/ fhmi), že je nejmladší z bohů (new&taton au0to\n ei]nai qew~n) a stále mladý (kai\ a0ei\ neo/n). Ty staré věci o bozích (ta\ de\ palaia\ pra/gmata peri\ qeou/j), které Hesiodos a Parmenides vyprávějí (a4 H9si/odoj kai\ Parmeni/dhj le/gousin), se staly Nutností a ne Erótem (Ana/gkh| kai\ ou0k E1rwti gegone/nai), jestli mluvili pravdu (ei0 e0kei=noi a0lhqh= e1legon). Nebylo by docházelo k vyklešťování a dávání se do želez a dělání si navzájem mnoho jiných násilností (ou0 ga\r a2n e0ktomai\ ou0de\ desmoi\ a1llh/lwn e0gi/gnonto kai\ a1lla polla\ kai\ bi/aia), kdyby Erós byl mezi nimi (ei0 E!rwj e0n au0toi=j h]n), ale bylo by přátelství (a0lla\ fili/a) a mír (kai\ ei0rh/nh), jako nyní (w#sper nu=n), od té doby, co jim Erós kraluje (e0c ou[ E1rwj tw~n qew~n basileu/ei).

Erós je tedy mladý (ne/oj me\n ou]n e0sti), a k tomu svému mládí (pro\j de\ tw~| ne/w|) jemný (a9palo/j). Chybí mu básník (poihtou= d’ e1stin e0ndeh/j), jakým byl Homér (oi[oj h[n O3mhroj), aby ukázal (pro\j to\ e0pidei=cai) boha jemnost (qeou= a9palo/thta). Homér říká, že Até [Poblouznění] je bohyně (O3mhroj ga\r A1thn qeo/n te/ fhsin ei]nai) a že je jemná (kai\ a9palh/n) – její nohy jsou každopádně jemné (tou\j gou=n po/daj au0th=j a9palou\j ei]nai) – když říká (le/gwn)

její nohy jsou jemné (th=j me/nq’ a9paloi\ pode/j), ne po zemi se (ou0 ga\r e0p‘ ou1deoj)

blíží (pi/lnatai), ale po hlavách lidských kráčí (a0ll‘ a1ra h3 ge kat‘ a1ndrwn kra/ata bai/nei)

Krásným (kalw~| ou]n), podle mého soudu (dokei= moi), svědectvím (tekmhri/w|) její jemnost ukazuje (th\n a9palo/thta a0pofai/nein), že nechodí po tvrdém (o3ti ou0k e0pi\ sklhrou= bai/nei), ale po měkkém (a0ll‘ e0pi\ malqakou=). I my užijeme téhož svědectví (tw~| au0tw~| dh\ kai\ h9mei=j xrhso&meqa tekmhri/w|) o Erótovi (peri\ E1rwta), že je jemný (o3ti a9palo/j). Protože nechodí po zemi (ou0 ga\r e0pi\ gh=j bai/nei) ani po hlavách (0ou0d‘ e0pi\ krani/wn), které nejsou moc měkké (a3 e0stin ou0 pa/nu malaka/), ale v těch nejměkčích věcech (a0ll‘ e0n toi=j malakwta/toij), které jsou (tw~n o1ntwn), kráčí (kai\ bai/nei) a přebývá (kai\ oi0kei=). Protože v srdcích (e0n ga\r h1qesi) a duších bohů (kai\ yuxai=j qew~n) a lidí (kai\ a0nqrw&pwn) má svůj příbytek (th\n oi1khsin u3dritai), a opět ne po řadě ve všech duších (kai\ ou0k au] e9ch=j e0n pa=saij tai=j yuxai=j), ale narazí-li na duši tvrdého srdce (a0ll‘ h[|tini a2n sklhro\n h1qoj e0xou/sh| e0ntu/xh|), jde pryč (a0pe/rxetai), bytuje v duši srdce měkkého (h[| d‘ a2n malako/n, oi0ki/zetai). Když se ustavičně dotýká (a9pto/menon ou]n a0ei/) i nohama (kai\ posi/n) i vším ostatním (kai\ pa/nth|) těch nejjemnějších věcí (e0n malakwta/toij) z věcí nejjemnějších (tw~n malakwta/twn), je nutně nejjemnější (a9palw&taton a0na/gkh ei]nai). Je nejmladší (new&tatoj me\n dh/ e0sti) a nejjemnější (kai\ a9palw&tatoj), a k tomu všemu (pro\j de\ tou/toij) je jako voda (u9gro/j) co do charakteru (to\ h]qoj). Nemohl by vše obejmout (ou0 ga\r a2n oi[o/j t‘ h]n pa/nth| periptu/ssesqai), ani nejprve nepozorován do každé duše vejít a z ní odejít (ou0de\ dia\ pa/shj yuxh=j kai\ ei0siw_n to\ prw~ton lanqanei=n kai\ e0ciw&n), kdyby byl tvrdý (ei0 sklh/roj h]n). Že jeho charakter je symetrický a jako voda (summe/trou de\ kai\ u9gra\j i0de/aj), toho velkým svědectvím (me/ga tekmh/rion) je jeho elegance (h9 eu0sxhmosu/nh), která je mu ze všech nejvlastnější, jak se obecně uznává (o9 dh\ diafero/ntwj e0k pa/ntwn o9mologoume/nwj E1rwj e1xei); nedostatek elegance a Erós spolu vždy válčí (a0sxhmosu/nh| ga\r kai\ E1rwti pro\j a0llh/louj a0ei\ po/lemoj). O kráse barvy tohoto boha svědčí jeho přebývání mezi květy (xro/aj de ka/lloj h9 kat‘ a1nqh tou= qeou= di/aita shmai/nei). Protože v těle, duši a čemkoli jiném, co je bez květů a odkvetlé, Erós nesídlí (a0nanqei= ga\r kai\ a0phnqhko/ti kai\ sw&mati kai\ yuxh=| kai\ a1llw| o9tw|ou=n ou0k e0ni/zei E!rwj), ale v místě, kde je plno krásných květů a krásná vůně (o[ d’a2n eu0anqh/j te kai\ eu0w&dhj to/poj h]|), tam i sídlí (e0ntau/qa kai\ i1zei) i setrvává (kai\ me/nei).