Proč teď?

Zásah do mého počítače se neomezuje na to, že mi znemožňuje cokoli dát na můj blog; moje webová stránka je drasticky zmenšena; místo plné stránky před sebou vidím na levém horním rohu obdélník dlouhý 20cm a široký 13.5cm. To bolí, rád si poslouchám hudbu, jakož i anglické, francouzské, a ruské populární písničky. Otázka je, co jsem provedl, čím jsem si takový trest vysloužil.

Pracovník a pracovnice z místní ordinace NHS mě navštívili; chtěli vědět, jak se mám, zda něco nepotřebuju. Po chvilce zaváhání jsem je pozval do svého bytečku. Přiměl jsem je, aby si ověřili, jak to vypadá s mou ¨horkou¨ vodou; voda je sotva vlažná. Pak jsem jim vysvětlil, jak se to stalo. Před třemi lety jsem trávil Nový rok s dcerou a synem, kteří bydlí nějakých 10 minut rychlé chůze přes kopec. Domů jsem se vrátil tak asi ve tři ráno; chtěl jsem se umýt; namísto teplé vody voda studená. Na druhý den jsem zavolal údržbáře, kterého jsem znal ještě z doby před rozvodem; místního údržbáře jsem nezval, protože jsem se domníval, že to byl on, kdo mi znemožnil pustit si teplou vodu. Údržbář trávil svátky u známých mimo Dursley. A tak jsem byl týden bez teplé vody. Když pozvaný údržbář konečně přišel, dával jsem mu pozor na prsty, protože jsem nepochyboval, že mi po jeho odchodu bude znovu znemožněno teplou vodu si pustit. A skutečně, když jsem si chtěl za pár minut horkou vodu pustit, voda tekla studená. A tak jsem odšrouboval dřevěnou přikrývku elektrického mechanismu, který proměňoval vodu studenou ve vodu horkou, respektive teplou, podle potřeby. Stiskl jsem puntík, tak jak to učinil údržbář; hurá, fungovalo to. Elektrický mechanismus jsem znovu řádně přikryl dřevěnou pokrývkou; k mému nemilému údivu, voda opět tekla studená. Přikrývku jsem odšrouboval a znovu stisknul puntík na teplou vodu, a hle, opět voda tekla teplá. Jakmile jsem však znovu elektrický mechanismus uzavřel dřevěnou pokrývkou, voda opět jen studená. Zkusil jsem to několikrát; nechat mechanismus otevřený se mi zdálo být nebezpečné. Nic se však nedalo dělat; teplou vodu jsem potřeboval; koupal jsem se takřka denně; to byl můj luxus.

Z teplé vody jsem se však netěšil dlouho. Za pár dní, kdykoli jsem si pustil teplou vodu, voda tekla sotva vlažná; konec mým luxusním večerním koupelím.

Před nějakými třemi měsíci jsem šel z ložnice do obyváku; ve dveřích mě polila voda. Voda zřejmě tekla z bytečku nade mnou. Zašel jsem k vedoucí, která má kancelář pode mnou. Když ta viděla, co se děje, hned se spojila s majitelkou bytu nade mnou. Voda téct přestala. Pak jsme se pro jistotu podívali do přístěnku s elektrickým mechanismem. Tam také tekla shora voda, která na štěstí o pár centimetrů minula ten otevřený elektrický mechanismus. Vedoucí hned povolala místního údržbáře. Ten mechanismus přikryl dřevěnou pokrývkou; udělal to tak, že ‘teplá‘ voda tekla i s pokrývkou, zůstávala však sotva vlažná.

Když jsem svým návštěvníkům tohle všechno popovídal, bylo potřebí, abych jim pověděl, kdo za tím vším podle mého soudu stojí. Zajisté někdo, kdo je takových zásahů schopen a mocen; kdo jiný než tajná policie? Samozřejmě, tajná policie se musí pod něčím skrývat. Vysvětil jsem, že mám důvod k domněnce, že v tomto případě britská tajná policie vystupuje pod přikrývkou oxfordských klasicistů.

Svým dvěma návštěvníkům jsem ukázal destičku s nápisem LET US DISCUSS PLATO, s níž, pověšenou okolo krku, jsem z času na čas protestoval před Balliol College od počátku let osmdesátých; jakmile se stalo jasným, že se oxfordští klasicisté rozhodli mě z univerzitních kruhů vyšachovat, místo toho, aby se naučili řečtině rozumět řecky, tedy bez složitého překládání z řečtiny do angličtiny.

Povídání jsem zakončil svými posledními třemi protesty, k nimž jsem se rozhodl poté, co jsem oxfordské klasicisty seznámil s tím, že Platonův dialog Menon byl prokazatelně napsán několik let před Sokratovou smrtí, na internetu však Platon zůstal být presentován jako autor, který začal své dialogy psát až po Sokratově smrti.

Když jsem se vrátil z Oxfordu po svém protestu, můj záchod byl zablokován. Nezákonné zablokování jsem šel oznámit na policii zde v Dursley. Policie je vzdálená asi půl hodiny od místa, kde bydlím; když jsem se vrátil domů, záchod byl odblokován. Den poté jsem znovu jel do Oxfordu protestovat před Balliolem. Když jsem se vrátil, záchod byl znovu zablokován. Chodit na policii v Dursley nemělo cenu; zřejmě jim bylo jasně řečeno “ruce pryč od Tomina.“ A tak jsem jel nezákonné zablokování oznámit na policii do Stroudu. Když jsem se vrátil domů, záchod byl odblokován. Protože Platon na internetu zůstal být presentován jako autor, který začal své dialogy psát až po Sokratově smrti, znova jsem jel do Oxfordu před Balliolem protestovat. Když jsem se vrátil, záchod znovu zablokován. To byla sobota a já se rozhodl zatelefonovat do policejního ústředí v Gloucestershire. Sobota proběhla, neděle, pondělí – záchod zůstával zablokován. V pondělí, kolem poledne, jsem zašel za vedoucí a požádal ji o schůzku. Sešli jsme se v místnosti na poschodí nad mým bytečkem. Bylo nás tam nějakých pět lidí; místnost je obecná, pro všechny. V krátké promluvě jsem oznámil, že nebude-li můj záchod odblokován do středy, pojedu do Oxfordu a budu tam až do chvíle, co můj záchod bude odblokován. Po té krátké promluvě jsem se odebral domů. Zašel jsem na záchod; záchod byl odblokován.

Vedoucí v té chvíli byla stále ještě v té místnosti o poschodí výš; zřejmě, v jejím úřadě seděl někdo, kdo byl o věci dobře informován a záchod rychle odblokoval při pomyšlení, že bych do Oxfordu jel a před Balliolem protestoval den za dnem.

Rozhovor se svými dvěma návštěvníky jsem zakončil poukazem na mé setkání s Dr. Opherem, který byl mým doktorem, než se stal poslancem Labour Party.

Před nějakým rokem jsem dostal email, kterým jsem byl předvolán k doktorovi. Bylo to krátce poté, co se lidé mohli vrátit k normálnímu bytování po údobí zasaženém kovidem. Potěšilo mě to; během kovidového šílení lékaři byli dosažitelní pouze po telefonu. Domníval jsem se, že se to pokoušeli napravit tím, že si začali na prohlídku pacienty předvolávat. Když jsem však přišel do ordinace a začal se svlékat, Dr. Opher mě zastavil: „Prý si stěžujete na zablokovaný záchod. Až se vám to zase stane, obraťte se na mě, já vás nechám předvést k psychiatrovi.” Doktora Ophera jsem ujistil, že k zablokování mého záchodu už nikdy nedojde. Dr.  Opher mě propustil s opakovaným: „Až zase budete mít zablokovaný záchod, obraťte se na mě; předvedu vás k psychiatrovi.“

***

Když se nad svým rozhovorem s těmi dvěma pracovníky NHS zamýšlím, nedivím se, že oxfordští klasicisté pocítili potřebu mně život znepříjemnit, snad v naději, že zmoudřím, od podobných hovorů upustím.

Na další protesty před Balliolem nepomýšlím. Na svůj blog jsem dal “Plato’s Phaedrus and his Laws,” kde ukazuji, že Menon není jediným dialogem napsaným před Sokratovou smrtí. V detailním srovnáním Faidra se Zákony ukazuji, že Platon před Sokratovou smrtí napsal již svůj dialog první.

V článku “Plato’s Phaedrus and his Laws” ukazuji, že svým nepromyšleným odmítnutím starověké tradice, podle níž byl Faidros Platonovým prvním dialogem, platonisté odhodili cenný klíč k pochopení Platonova filozofování. Jak Platon upozorňuje v Zákonech, člověk, který chce být šťastným, musí pravdu poznat na samém počátku (ex archés euthys), aby v pravdě žil co nejdéle (hina hós pleiston chronon aléthés ón diabioi, 730c). Platonovi šlo o to, aby jeho čtenáři poznali, že základní pravdu, kterou čtenářům nabídl ve Faidru, svém dialogu prvním, čtenářům jako základní pravdu nabídl i  ve svém dialogu posledním. Tu bych jen rád upozornil, že jsou ve Faidru myšlenky, které Platon k stáru odmítl. Tu uvedu jen to nejdůležitější. Ve Faidru Platon píše, že před svou první inkarnací každý člověk viděl Ideje, které Platon ve Faidru nazývá prostě pravdou: “duše, která neviděla pravdu, na sebe nemůže vzít lidskou podobu“ (psyché … ú gar hé ge mépote idousa tén alétheian eis tode héxei to schéma, 249b5-6). V pozdním Timaiu Platon prohlašuje, že Ideje (eidé), zraku nepřístupné (anaisthéta), jsou poznatelné pouze rozumem (nooumena monon), na kterém se podílejí bohové a jen malá částečka lidí (nou de metechein theous, anthrópón de genos brachy ti, Timaios 51e).