Aristodémos pokračuje
Když si pak Sokrates přilehl a najedl se (katakline/ntoj tou= Swkra/touj kai\ deipnh/santoj), jako
i ti ostatní, udělali úlitby, zazpívali bohu hymnu (kai\ a1|santaj to\n qeo/n) a splnili příslušný
ceremoniál, na řadu přišlo pití. Tu se však ozval Pausanias: ‚Uvažme, jak pít co
nejlépe. Já se vám přiznám, že mám kocovinu z té včerejší pitky (o3ti tw~| o1nti pa/nu xalepw~j e1xw u9po\ tou= xqe\j
po/tou) a potřebuju si nějak oddechnout (kai\ de/omai a0nayuxh/j tinoj) – a myslím, že i mnozí
z vás, vždyť jste tam také byli – uvažte tedy (skopei=sqe ou]n), jakým způsobem
můžeme pít co nejlépe (ti/ni tro/pw| a2n w(j r(a=|sta
pi/noimen).‘
K Pausaniovi se připojil Aristofanes: ‚To říkáš,
Pausanie, moc dobře.‘ Když to slyšel Eryximachos syn Akoumenův (otec i syn byli
věhlasní lékaři), uvítal to: ‚Ještě od jednoho z vás potřebuju slyšet, jak
je na tom, co se pití týče, Agathon.‘ Když i Agathon řekl, že se na žádné velké
pití necítí, Eryximachos řekl: ‚To je skvělé, opravdová spása (e3rmaion) pro mne, Aristodéma, Faidra a ostatní, když
vy, kteří jste nejschopnější pít, toho máte dost. O Sokratovi nemluvím, protože
ten bude spokojen, ať se rozhodneme tak či onak. Protože se tedy zdá, že tu
není nikdo, kdo by chtěl hodně pít, snad vám nebudu příliš nepříjemný, když vám
řeknu o opilství pravdu. Z lékařské vědy se mi totiž stalo jasné, že velké
pití vína je lidem škodlivé. Já sám bych nerad mnoho pil a nikomu jinému bych
to neradil, zejména, když mám kocovinu ze včerejška.‘
Na Eryximacha navázal Faidros Myrrinouský: ‚Mám ve zvyku
tě ve všem poslouchat, zejména co se lékařství týče. Souhlasit budou i ostatní,
jestliže to dobře uváží.‘ Když to ti ostatní uslyšeli, všichni souhlasili, že
nikdo nikoho nebude k pití nutit, pít se bude jen pro radost (pro\j h9donh/n).
‚Když jsme se dohodli,‘ řekl Eryximachos, ‚že každý bude
pít kolik bude chtít, a nikdo nebude k pití nucen (e0pa/nagkej de\
mhde\n ei]nai), navrhuji, abychom odeslali pryč dívku s flétnou,
ať hraje pro sebe, nebo pro ženy v domě; my se dnes bavme navzájem řečmi (h9ma=j de\ dia\ lo/gwn a0llh/loij sunei/nai to\ th/meron). A
chcete-li, navrhnu, jakými řečmi.‘
Všichni tak chtěli, a vybízeli Eryximacha, aby svůj návrh podal. Ten řekl, že to vlastně nebude návrh jeho: ‚Faidros si mi pořád stěžuje, že jiným bohům jsou věnovány oslavné hymny, složené básníky, kdežto Eróta, tak mocného a významného boha, se dodnes ještě žádný z lidí neodvážil důstojně oslavit (E1rwta de\ mhde/na pw a0nqrw&pwn tetolmhke/nai ei0j tauthni\ th\n h9me/ran a0ci/wj u9mnh/sai). Navrhuji, aby každý z nás přednesl oslavnou řeč na Eróta, Faidros jako první, další pak od něho do prava (e0pi\ decia/).‘
[Sokrates:] ‚Nikdo, Eryximache, nebude hlasovat proti
tobě (e0nanti/a
yhfiei=tai). Protože ani já nebudu proti, vždyť tvrdím, že nic
jiného neznám (o4j ou0de/n fhmi a1llo
e0pi/stasqai), než záležitosti
erotické (h2 ta\ e0rwtika/), jistě ani
Agathon a Pausanias nebudou proti, ani Aristofanes, jehož veškeré snažení se
týká Dionysa a Afrodity, ani žádný z těch, koho tu vidím. Pro nás, kteří
jsme na řadě jako poslední, to však nebude snadné. Jestli tedy to, co řeknou ti
před námi, bude dostačující, spokojíme se s tím. Ať tedy Faidros začne.‘
Všichni souhlasili se Sokratem. Apollodóros ještě
poznamenal, že si Aristodémos všechny ty oslavné řeči nepamatoval, a on že si
nepamatoval vše, co mu Aristodémos vyprávěl: ‚Budu vám tedy vyprávět jen řeči,
které považuji za nejpamětihodnější, pronesené těmi, kdo jsou paměti nejvíce hodní.‘
No comments:
Post a Comment